Stál jsem tam, vedle mě Sam, před námi Mary.
Tak ona nás celou dobu tahala za nos... Lhala nám přímo do očí, celou tu dobu. Stála tam a vysvětlovala, proč to udělala, ale já neposlouchal, nechtěl jsem.
,,Kdy?" zeptal se Sam.
Její odpověď mě naštvala ještě více. Takže to ona okradla Ramiela... Pak mi to došlo, riskovala Castielův život jen kvůli sobě a těm idiotům z BMOL.
,,Cas málem umřel!" Byl jsem naštvaný ještě více než před tím.
Ohrozila Castielův život jen kvůli sobě. Castiel by za ní položil život a ona ho zradila, nás zradila.
Dál jsem to tam nevydržel, nešlo to, a tak jsem odešel do pokoje. Sedl jsem si na postel a přemýšlel. Sledoval jsem fotku mě a Mary. Chtěli jsme, aby byla naše matka, aby se sblížila se Samem, aby se poznali, ale pro ní to nejspíš nic neznamená.
Z kapsy jsem vytáhl mobil a otevřel mojí poslední konverzaci s Castielem. Ujišťoval jsem se, že je v pořádku a on napsal jako pokaždé jenom prosté ano. Usmál jsem se. Vzpomněl jsem si na to jaký Castiel je a vždycky bude, ten zmatený anděl, který nám tak moc změnil životy.
Vrať se zpátky domů, prosím.
Napsal jsem, ale neodeslal jsem to.
Chybíš mi.
Zase jsem to smazal.
Vrať se zpátky, nemůžu bez tebe být.
Stále jsem to vše mazal, nic jsem neodeslal, nemohl jsem. Ať už to bylo strachem nebo tím, že jsem si nebyl jistý. Pokaždé vždycky couvnu.
Říkal jsem si, že by se mi ulevilo, kdyby jsem mu řekl, jak moc pro mě znamená, ale zkušenosti z minulých let mě odrazovaly. I když jsem vždy vycouval, srdce mi radilo druhé.
Nenech ho odejít, potřebuješ ho, potřebuje tě. Víš, že je víc než kamarád, víc než bratr. Trpěl si dost, je čas.
Věděl jsem, že to je pravda, ale hlava mě vždy utvrdila v tom, že to je riskantní, zbytečné, a že když jsem to vydržel do téhle doby, vydržím to navždy. Navždy budu ignorovat ty krásné modré oči, ten jeho úsměv, který by mě vyléčil i z té největší bolesti, ten jeho roztomilý zmatený pohled, když nevěděl, co dál, nebo také to, jak mě pokaždé zdravil "Ahoj Deane".
Jak jsem nad tím přemýšlel a stále koukal do mobilu, srdce se zase začalo projevovat.
Proč to neriskneš? Riskuješ celý svůj život. On za to stojí, vždycky za tu bolest bude stát, ty to víš.
Věděl jsem to.
Copak si nepamatuješ jak odmítl nebe, jen aby mohl být s tebou? Jak jsi ho mlátil, ale on se nebránil, protože ti nechtěl ublížit? Jak každý říkal, že to vše dělá jen kvůli tobě? Jak s tebou chtěl odejít, i když věděl, že tam nejspíše umře?
Co jsi mu za to dal ty?
Málem jsi ho zabil, řekl jsi mu, že ti je jedno, že je zlomený, vyhodil ho z domu, když se stal člověkem, když tě zrovna v té době nejvíce potřeboval..
Nemyslíš, že je řada na tobě udělat aspoň pro jednou správnou věc?
V tu chvíli jsem byl odhodlaný jako nikdy před tím.
Máš čas?
Napsal jsem mu bez váhání.
Mám, proč se ptáš, Deane?
