Kapičky potu mu stékaly z pod helmy až za dres, který nesl logo Montrealu. Přesně tenhle moment rozhodoval o všem. Byl připravený na vše, ale pod vlnou všeho stresu zapomněl na svého odvěkého kamaráda, jenž se objevil na druhé půlce hrací plochy.
Dav šílil, ale samotný Dean upadal do ještě většího stresu, který už jen ztěží mohl ovládat. Pak se to vše stalo. Stačil jeden hvizd od hlavního sudího, aby Castiel začal svůj nájezd na Deana, který znamenal všechno pro obě strany. Dean nesměl pustit, Cas nesměl minout, až takhle to bylo jednoduché.
Dean svůj pohyb kontroloval až do poslední sekundy, ale nedostatečně, což způsobilo, že se za jeho zády rozsvítilo červené světlo, jenž pohřbilo celou jeho dosavadní kariéru. Radost na jedné straně, smutek na druhé.
Jen tak tam ležel, hlavu položenou na ledu, zatím co jeho nejlepší kamarád oslavoval zisk toho největšího poháru všech dob. Nemohl tomu uvěřit, vlastně ani pořádně nechtěl. Zklamal celé město, rodinu i přátele.
,,Deane," zaznělo mu v uších i přes veškerý hluk v aréně. Jednoho kamaráda přece jenom nezklamal.
,,Udělal jsi pro to všechno, věř mi," říkal mu co nejblíže u helmy.
,,Kdybych udělal všechno, tak tu teď neležím, ale oslavuju jako tvůj tým," odvětil Dean zklesle. V tu chvíli se snad po deseti minutách vyhoupl zpátky na nohy, aby viděl celou situaci na ledě. Jeho tým překvapivě seděl na střídačce s hlavami opřenými o její hranu, mezitím co Castielův oslavoval na druhé straně ledu. Jejich kapitán ale chyběl. Stál přímo před ním i přesto, že by měl oslavovat s nimi.
Chtěl se ho zeptat, proč nejde za nimi, ale on ho v tu chvíli objal. Bože, jak mu to všechno chybělo. Všechny vzpomínky z dětství se vracely.
,,Už jsem to vymyslel," řekl se zasněným pohledem.
,,Povídej," pobídl ho Castiel.
,,Dostaneme se společně do draftu, postoupíme rovnou do NHL a pak už to bude jednoduchý. Ty budeš kapitán a já první brankář. Jednoho dne nad hlavu zvedneme Stanley Cup, ve kterým si sníme zmrzlinu a všechno bude v pohodě. Dobrý, ne?"
,,Dobrý ale trochu nereálný, neřekl bys?" zeptal se nazpět s úsměvem na tváři.
Seděli bok po boku na střídačce, když se tomu najednou začali smát. Cas měl pravdu, celé to znělo tak nereálně, že Dean jen poraženě sklonil hlavu, na které měl stále nasazenou vypůjčenou helmu od kamaráda. Jak by to mohl vůbec dokázat? Neměl ani svoji výstroj.
Znělo to neuvěřitelně, ale dokázali to, teda aspoň Cas, ten se přesunul ke svému týmu a oslavoval svůj životní úspěch. Aniž by mu to docházelo, Deanův tým už opustil střídačku, čímž se z něj stal poslední hráč, který měl stále sílu sledovat radost ostatních. Ta síla se vypařila v sekundě, kdy uviděl Stanley Cup.
Dostal se co nejrychleji ke střídačce, ze které rychlým krokem pokračoval chodbou stadionu až do šatny, v níž už se celý tým v tichosti převlékal. Ačkoliv nikdo nic neříkal, přišlo mu, že za vše může jen on. Možná tomu napomáhal i fakt, že všechny oči vždycky nakonec skončily na něm.
,,Na začátku nové sezóny přijdou razantní změny," začal hlavní kouč po vstupu do místnosti plné smutku.
,,Myslím si, že nás někdo opustí a někdo zase přibude, uvidíme," dokončil svou myšlenku, dívajíc se na všechny, přičemž jeho pohled zamrznul na Deanovy.
,,Děkuju útoku, obraně.. i brankářům za snahu, letos to vypadalo nadějně, ale co se dá dělat," přidal nesměle. Aniž by řekl něco, co by aspoň trochu dávalo smysl, otočil se a odešel.
Jakmile odešel on, začali i ostatní. Hráli doma, takže každý odjel svou cestou, což pro Deana znamenalo jen deseti minutovou jízdu domů. V autě mu to ale připadalo nekonečné. Z každé strany chodníku stále chodili lidé s jeho dresem na zádech. Zklamal je všechny.
Poté, co se konečně svalil na gauč s whiskey v ruce, začalo mu to docházet. Nejspíš přijde o první post brankáře, bude vytrejdován do jiného týmu a nebo ho pošlou na farmu. Vlastně ani nevěděl, co je horší.
,,Jseš idiot, Deane," opakoval si pro sebe stále dokola, mezitím co popíjel.
Věděl, že to byla chyba, ale sebral všechnu odvahu, aby otevřel twitter, jenž skrýval plno nenávisti, smutku a hořkosti, která mu rozhodně nepomáhala. Listoval stále níž a níž dokud nenarazil na rozhovor Castiela.
,,Chtěl bych poděkovat všem fanouškům, kteří za námi stáli celou dobu, svým spoluhráčům, kteří celou sezónu hráli na sto procent, své rodině a ještě jedné výjimečné osobě, která mě přivedla k hokeji, díky, Deane. Bez tebe bych to nikdy nedokázal."
Aniž by si toho na sobě Dean všiml, usmíval se od ucha k uchu. Vždyť jenom pohled na Case ho pokaždé dokázal rozesmát jako nikdy před tím. Byl pro něj vším. Začalo to v dětství a pokračovalo to až do současnosti.
Celých pět minut přemýšlel nad minulostí, dokud neuslyšel klepání na vchodové dveře. Ani ve snu by ho nenapadlo, že tam bude stát Cas se Stanley Cupem plným zmrzliny a úsměvem na tváři.
,,Jdu ti splnit tvůj sen," řekl potichu a bez váhání vstoupil dovnitř. Sedl si na gauč a jediným gestem naznačil, ať si jde sednout za ním.
,,Nemáš náhodou oslavovat v baru?" zeptal se po usednutí vedle něj.
,,Měl bych? Řekl jsem si, že tohle přece musím oslavit s někým, kdo při mě stál i v tom nejhorším a to jsi ty, Deane," odvětil s tou největší jistotou v hlase.
,,Vždycky jsi chtěl jíst zmrzlinu z poháru, tak tady ho máš," usmál se, podávajíc mu lžíci.
,,Víš, že tohle nemusíš dělat?"
,,Co když chci? Co když ti chci být na blízku, i přesto, že oba hrajeme na druhé straně států a vůbec nemáme čas se sejít? Co když mi chybí naše rozhovory, společný chvilky a tréninky? Co když mi chybíš ty?"
,,Hrozně moc si přeju, aby tě Montreal vytrejdoval. Nemyslím to zle, jen chci, aby tě náš tým podepsal a my bysme mohli být zase konečně spolu. Možná jsi myslíš, že jsem šťastnej, když v rukách můžu držet Stanley Cup, ale pravda je úplně jinde. Jsem šťastnej díky tomu, že tu sedím s tebou," jakmile Castiel dokončil svůj proslov, Dean ho beze slov objal. Po několika měsících se konečně cítil v bezpečí.
Nic se mezi nimi ten den nestalo. Oba si společně užívali toho, že můžou být po dlouhé době spolu. Ačkoliv byl Dean ten poražený, nemohl se zbavit pocitu, že v ten den vyhrál on. Všechno mu to potvrdil Castielův slib.
,,Slibuju, že tě dostanu za mnou, i kdyby mě to mělo stát všechny peníze na světě, my totiž spolu ten Stanley Cup vyhrajeme, s tím počítej."
Kdyby jen Cas věděl, že přesně za rok budou pod stejným klubem i příjmením oslavovat zisk toho nejslavnějšího poháru na světě, bok po boku tak jak to vždycky mělo být.
