,,Požádal jsem jí o ruku!" vykřikl šťastně. Aniž bych se stihl rozkoukat, rozběhl se a skočil mi do náručí.
,,Ani nevíš, jak moc jsem šťastnej!" hlásil s tím největším úsměvem, jaký jsem na něm kdy viděl. Mohl jsem se jen smát a přikyvovat.
,,Jseš můj svědek, jasný?" ujišťoval se, i když moc dobře věděl, že budu.
,,Jo, jasně."
,,Co je? Ty nemáš radost? Konečně mi to vyšlo!"
Radost? Radost je slovo, který poslední tři roky neznám. Jak bych mohl mít radost, když se Cas zasnoubil? Ne, přeju mu to, ale bolí to, hodně.
,,To víš, že mám," odpověděl jsem pozitivně s tím nacvičeným úsměvem, který jsem na tváři nosil častěji a častěji.
,,Jsi nejlepší," řekl a usmál se tím jeho dokonalým úsměvem. Ani neví, jak mi všechno jen ztěžuje. Myslel jsem, že zase někam odejde, ale místo toho mě objal.
,,Díky, že při mně stojíš."
- - - - - -
Uběhli tři měsíce a já na tom byl hůř, než jsem si myslel.
,,Deane, co ti je?" zeptal se Sam, když se snažil najít čisté místo na gauči.
,,Proč by mi mělo něco bejt?" optal jsem se podrážděně.
,,Před dvě týdnama jsi měl úplně stejný oblečení, nejspíš měsíc jsi se neholil a Cas říkal, že ho ignoruješ a nechceš s ním nikam jít," konstatoval.
,,Víš, že bys pro něj měl udělat rozlučku, že jo? Za dva týdny se žení.."
,,Já to vím! Nemyslím na nic jinýho!" vykřikl jsem z plných plic. Nejenom, že se vylekal Sam, ale i já, protože takovou reakci bych od sebe nečekal.
,,Co se děje, Deane?"
,,Deane?"
Bože, jak se nenávidím.
,,Prostě.." nemohl jsem se mu podívat ani do očí. Bál jsem se, že se zlomým úplně a řeknu všechno, co jsem za tu dobu nestihl říct.
,,Pane bože.." začal tiše Sam, který se posunul vedle mě tak, aby mě mohl obejmout.
,,Takže já měl pravdu.."
Měl. Celou dobu. Castiel je můj nejlepší kamarád už od školky. V té době, kdy Sam začal být to chytrý dítě rodiny, všímal si věcí, který jsem před tím viděl jen já.
,,Takže všechny ty pohledy, dotyky.."
,,A ten člověk, o kterém si říkal, že jsi do něj zamilovaný, ale nikdo nevěděl, kdo to je.."
,,Je Castiel.."
Všechno to říkal tak..lehce.
,,Proč jsi mu to nikdy neřekl?"
,,Byli jsme na stejný střední, ve stejným bytě, myslíš, že kdyby to bylo tak jednoduchý, tak to už neví?"
,,A asi jsi taky viděl, kolik holek už měl.."
Snad poprvé jsem zvedl pohled a podíval se mu do očí. Viděl jsem v nich smutek a porozumění.
,,Co budeš dělat?"
,,J-..já nevím."
- - - - - -
,,Na nic se neptej, jdeme," zavelil jsem. Tahal jsem ho domem až ke dveřím, kde se objevila jediná osoba, kterou jsem neměl v lásce.
