Vánoce známe asi všichni, že? Každý jsme je prožil, slavil a užíval si je na plno. Až na jednu osobu a ano ta osoba se jmenuje Castiel. Né, že by je Castiel neznal, ale nikdy nezažil pravého ducha Vánoc, aneb zdobení stromku, rozdávání dárků, pečení cukroví a dalších klasických věcí, které každoročně probíhají. Dean a Sam se rozhodli, že to takhle rozhodně nenechají a udělají Castielovi jeho první opravdové Vánoce.
První krok byl jasný, dostat Castiela daleko od domu. Toho se ujal Dean a vzal Castiela s sebou na nákup pár drobností, které jim jako jediné zbývaly a Sam měl zatím přichystat stromek, který den před tím sehnal Dean, když byl Castiel v nedohlednu.
Zatímco Sam zdobil stromek, Dean s Castielem byl na cestě do obchodu. Cesta byla až podivně tichá, anděl obvykle jen pokoukával na Deana a starší z bratrů byl tak natěšený, že se bál, že by vše mohl prozradit. Když Dean zaparkoval Impalu před obchodním domem a uviděl kolik aut a lidí tu je, nálada se mu ihned srazila.
,,No jasný, Vánoce, to mi mohlo dojít, že tu bude zase lidí," řekl po celé tiché jízdě, přičemž už byl půlkou těla z auta. Castiel se jen ohlédl na Deana a čekal až dovystoupí z auta, aby ho mohl následovat.
V obchodě to byl zmatek. Každý se snažil dostat k věci, která zaujala šest lidí jako první a potom to tak i vypadalo. Minimálně už patnáct lidí narazilo do Deana za poslední dvě minuty, který z toho zrovna nadšený nebyl. Když se Dean konečně dostal tam, kam chtěl, zjistil, že Castiel za ním není.
Kde sakra je, pomyslel si Dean a šel na konec uličky, aby se po něm porozhlédl. Chvilku mu trvalo než ho uviděl, ale kdo by přehlédl jeho klasický kabát, který mu přišlo, nosil jen Castiel. Když se dostal dostatečně blízko zjistil, že Castiel stál před výlohou obchodu se zvířaty a upřeně koukal na malé koťátka.
A sakra.
,,Řekni, že nechceš kotě, že ne, prosím." Ale Dean přesně věděl, co teď přijde.
,,Proč? Deane, prosím, já chci kotě."
,,Vždyť jsi furt pryč, ani nevíš jak se o to starat a hlavně nesnáším kočky." Tohle bude nepříjemné, hodně nepříjemné, pomyslel si zase Dean.
Castiel jen smutně koukal na zem s tím, že to vzdá a kotě mít nebude.
,,Pojď, musíme jít, než se sem nahrne ještě víc lidí," řekl Dean a vedl Castiela za rukáv uličkami pro to, co bylo jejich cílem.
Po nákupu když už seděl Castiel v autě a Dean dával věci do kufru, mělo být už vše doma hotové a připravené. Dean tedy sedl do auta, jenže pohlédl na Castiela, což byla obrovská chyba. Ten se vzápětí podíval na něj.
Bože, zase ty jeho psí oči, musí na mě furt takhle koukat? Tohle se nedá vydržet, pomyslel si zase Dean. On snad musí vědět, že přesně tohle je moje slabost.
,,Nekoukej na mě takhle, tu kočku mít nebudeš," řekl ihned Dean, aby nepodlehl kouzlu Castielových očí a stihl se ubránit. Jenže po tom to bylo ještě horší, Castiel stále koukal, ale tentokrát z okénka, jenže jeho odraz stále viděl, což už nemohl vydržet. Beze slova vystoupil z auta, otevřel dveře spolujezdce a vytáhl Castiela. Chytl ho za ruku a vláčel ho za sebou davem lidí až do obchodu se zvířaty.
,,Fajn, vyhrál si, tak si jedno vyber a hned jdem." Castielovy se hned rozzářily oči a úsměv, což bylo snad poprvé za posledních pár týdnů.
Castiel si teda jedno vybral, Dean si koťete ani nevšímal, dokud ho nezaplatil i s věcmi, které potřebuje. Pořádně si ho prohlédl až v autě. Kotě bylo světle hnědé a mělo oči úplně stejné jak Dean. Prohlížel ho docela dlouho, což upoutalo Castielovu pozornost.
,,Vybral jsem si tohle, protože mi připomíná tebe," promluvil snad podruhé za den a s úsměvem sledoval Deanovu překvapenou reakci.
,,A jak ho pojmenuješ? Ještě řekni, že Dean Jr.," zeptal se s úsměvem Dean.
,,A proč ne?" odpověděl Castiel.
,,Víš co, Deane, pojmenuj ho ty."
,,Cassie," odpověděl Dean.
,,Cassie se bude jmenovat." Usmál se naposledy Dean a nastartoval auto, přičemž Castiel jen přikývnul s tím největším úsměvem na tváři.
-
A bylo to tu. Dean stál přede dveřmi a Castiel za ním s koťetem v náručí. Dean otevřel a šel hned do kuchyně, kde seděl Sam a přikývnutím naznačil, že je vše hotové. Castiel jen prohodil rychlé ahoj a šel rovnou do obýváku i s koťetem v ruce, kde se Castiel zarazil. Mezitím v kuchyni Sam překvapeně koukal na Deana.
,,Ty jsi mu koupil kotě?"
,,Však vidíš, že jo, zase na mě koukal těma jeho psíma očima, však to znáš," odpověděl Dean.
,,No to teda neznám, vždyť kočky nesnášíš," odpověděl s údivem.
,,No a co, je Case, né moje."
Zatímco se Dean se Samem bavili v kuchyni, Castiel stál jak zmražený před nádherným, obrovským stromečkem, který stál uprostřed obýváku. Celý byl červeno-zlatě zdobený. Castiel byl ohromený, takovýhle vánoční stromeček ještě snad nikdy neviděl. Stál a koukal na něj dobrých pět minut, dokud si nevšiml anděla na úplné špičce stromku, na kterém byla ručně přidělaná modrá kravata. Castielovy se vháněly slzy do očí. Po dlouhé době se cítil, že někam patří, že patří do rodiny Winchesterů, kteří ho mají rádi tak, jako on má rád je. Ze zadu se zatím stihl potichu přiblížit Dean, který ho pomalu objal.
,,Tak co? Líbí Casi?" pošeptal Dean potichu do Castielova ucha, který se na něj v zápětí otočil se slzami v očích a úsměvem na tváři, v náručí stále držíc Cassieho. V tu chvíli byl v místnosti i Sam.
,,Líbí? Je to úžasný, ten nejlepší co jsem kdy viděl!" odpověděl a rychlým krokem se přiblížil k Samovi, aby ho obejmul. Po objetí mu mladší Winchester vzal Cassieho z ruky a odešel s ním do kuchyně, přičemž Castielovi daroval poslední úsměv, než zmizel ve dveřích.
To už se Castiel přesunul k Deanovi, kterému totéž objetí daroval za to vše, co pro něj dnes udělal. Castiel zabořil hlavu do jeho krku a užíval si krásnou tečku celého dne. Dean ho zatím políbil na tváři.
"Veselé Vánoce, Casi."
,,Veselé Vánoce, Deane."
