,,Já-..já myslel, že jsme kamarádi!" vykřikl z plných plic, zatímco mi tlačil zbraň na zátylek.
,,Jak jsi mě mohl zradit?" zeptal se zlomeně a já si vybavil, jak to všechno začalo.
Zrovna jsem přišel do práce, když mě zavolal šéf s tím, že pro mě má další práci, kterou můžu klidně odmítnout. Nejdřív jsem nevěděl, o co jde, takže jsem ho jen nejistě poslouchal, ale když zmínil, že se musím infiltrovat do drogového gangu, zastavil jsem se. Byl jsem v FBI dost dlouho na to, abych věděl, že to je to největší riziko, které kdo může podstoupit. I když jsem to věděl, přijmul jsem to.
,,Jestli se něco pokazí, stahuju tě, jasný?" řekl mi před tím, než mi podal falešné doklady, spolu se zbraní.
Nikdy jsem to před tím nezažil, takže jsem těžil ze zkušeností ostatních z útvaru, kteří ve zdraví přežili několik set zátahů a utajení. Bral jsem to jako výzvu, kterou jsem chtěl zvládnout, protože jsem žil v domnění, že mě to posune dál.
Plán byl vmísit se tak, že navrhnu nabídku, kterou nebudou moct odmítnout na předem smluveném místě, kde budu stoprocentně krytý. Plán to byl dobrý, ale jak to bývá, né každý plán vyjde, takže to skončilo tak, že jsem tam byl sám. Úplně sám mezi desítkami kriminálníků, kteří zabíjeli na počkaní.
Seděl jsem uprostřed skupiny svalnatých, vousatých chlapů, mezi které jsem v té chvíli v podstatě patřil. Byl jsem stejně zarostlý jako oni, což u mě nebývalo zvykem. Každý se kolem mě hlasitě bavil, když najednou všechno utichlo. Došlo mi to až poté, kdy jsem uviděl všechny chlapy v místnosti poslušně vstát. Stačil jeden pohled.
Vysoký, svalnatý, vousatý, dobře vypadající chlap se objevil ve dveřích místnosti. Bylo mi jasné, že zrovna on je ten hlavní. Stačilo mu pár sekund na to, aby mi zdvořile podal ruku a usedl na židli přede mě. Už jen podle jeho postoje bylo jasné, že si dává hodně, ale hodně velký pozor na to, s kým mluví a vyjednává. Neřekl mi ani své jméno, bavil se jen o obchodu, na který jsem se nemohl pořádně soustředit. Proč? Jeho zelené oči mi probodávaly hlavu.
Fáze první byla vše dojednat, kterou jsem po několika minutách splnil, což znamenalo, že musí přijít fáze dva. Sebevědomě jsem se snažil sblížit, i když to bylo težší, než jsem si kdy myslel.
,,Tak ty se chceš připojit, jo?" zeptal se podezíravě. V tu dobu ani nečekal na odpověď, protože v sekundě zapískal, což způsobilo, že se na mě vrhlo pět chlapů, kteří na mě hledali odposlech. Nenašli žádný, poněvadž jsem ho před tím vším chytře sundal. V tu chvíli se v mém životě otevřely další dveře, které čekaly k prozkoumání.
Trvalo další měsíc, než jsem dostal aspoň tu šanci, dostat se do jedné místnosti, kde byli ostatní členové gangu. Zdálo se to jako malý pokrok, ale opak byl pravdou. Když se někam netlačíte, vezmou vás k sobě lépe.
,,Tak jo, drobku..
..dneska přišel tvůj den, jdeš se mnou vyjednávat," řekl mi tenkrát šéf, kterého jméno jsem stále nevěděl. Neptal jsem se na nic, nevyzvídal jsem, neodmlouval jsem. Už jenom to, že mi říkal drobek kvůli mému zrůstu bylo k hádání, ale to já prostě nesměl.
Nebyl to jen den, kdy jsem se poprvé zúčastnil vyjednávání, byl to i den, kdy jsem zjistil jeho jméno. Seděli jsme zrovna v černé limuzíně v absolutním tichu, když se na mě otočil a zadíval se mi do očí.
,,Já jsem Dean," řekl snad poprvé bez pochyb.
,,Castiel, ale to už asi víš," řekl jsem nazpět. Místo odpovědi se usmál, načež se zase odmlčel, což trvalo až do té doby, než jsme dorazili na smluvené místo.
