Sherlock: Skrytá hrozba

Kapitola dvacátá druhá

Flashback

„Je potřeba, aby to působilo co nejvěrohodněji. Údiv, slzy, zkrátka všechno." Hovořil zapáleně.

„Slzy nebudou problém, umím se jen tak rozbrečet." Pousmála se.

„Skvěle, protože do toho budeš muset dát všechno, je to vycvičený voják, nebude to lehké jej obelstít."

„Sherlocku, trochu mi věř. Budu tak ustrašená, že mi to budeš věřit i ty sám." Pousmála se Kristin sebevědomě.

Konec flashbacku

„Mohl jsi něco říct...Mohl jsi...Mohli jsme..." zlomil se jí hlas, když se jí úzkostí stahovalo hrdlo.

„Tajná láska na obou stranách, jste tak dojemní," ozval se Moran s přehnaným falešným soucitem.

„Tohle byl jeden z důvodů, proč jsem nemohl." Pověděl Sherlock. „Nikdy bys se mnou nebyla v bezpečí." Dívali se na sebe. Kristin stála bokem na římse a hleděla Sherlockovi do očí. Vlasy i sukně šatů jí poletovaly v mírném studeném větříku. Mezi nimi byla vzdálenost přibližně jednoho metru, blíže jim to nebylo dovoleno.

„A teď kvůli vám zemře. Tragédie mám nejraději." Vložil se do toho opět bývalý voják. „Přejdeme tedy do finále. Strčte ji." Pousmál se ďábelsky. Neměl slitování a namířená zbraň vše jen potvrzovala. „Strčte ji, nebo ji prostě střelím a ona poletí sama." Zopakoval tvrdším a důraznějším hlasem.

Flashback

„Budeš se držet po této trase, v momentě, kdy se vychýlíš, my to zjistíme a následně se podle toho velmi rychle zařídíme." Hovořil Sherlock.

„Jak budete vědět, že jsem se vychýlila?"

„Sledovací zařízení," položil Mycroft na stůl dvě malá zařízení obdélníkového tvaru a Kristin jedno z nich uchopila do dlaně a se zájmem si jej prohlížela. Bylo velmi maličké a přesto tolik účinné.

„Proč dvě?" zeptala se.

„Pro jistotu," odpověděl jí Mycroft se svým typickým úsměvem.

„Takže do kapsy kabátu a džínů?"

„To je jedna z možností, může tě donutit si ho sundat," řekl Sherlock, který se společně s oběma nacházel v Mycroftově pracovně připomínající spíše vězení pro bohaté.

„Stejně jako kalhoty," ozval se jeho starší bratr nezaujatě. Sherlock překvapeně zvedl obočí.

„Není to úchyl, Mycrofte, ale zabiják." Namítl.

„Ovšem pod vedením jednoho z nejšílenějších a nejnebezpečnějších mužů Británie. Kdyby to u ní našel, okamžitě ji popraví na místě." Hájil se jeho starší bratr.

„Takových skutečností jsem si vědom!" pověděl Sherlock ostře.

„Pánové, klid, už jsem to vyřešila." Upoutala tak na sebe svou pozornost a oba muži zmlkli.

„Jak?" ozvali se oba dva současně.

„Jsem žena, ta zařízení jsou dvě." Usmála se Kristin, ovšem víc ji pobavily výrazy obou přítomných bratrů, jejichž pohledy sjely společně na její dekolt. Velmi brzy se zarazili a rychle odtrhli oči jinam.