We'll meet in the sky [Marcus&Martinus CZ] ✓

✝3✝

Chvíli se na mě jen tak díval. Nakonec jen zavrtěl hlavou a odešel z jídelny. Něco přede mnou tají. Ale nebudu ho nijak nutit. Je to jeho věc. A my dva stejně víc, než spolubydlící nejsme.

***

,,Slečno Caldwellová, zkuste trochu zapracovat na udržování tempa," napomenul mě profesor. Jen jsem protočila panenkami. Tohle mi říká každý učitel. 

Zazvonilo a já si pobrala všechny své věci. Vyšla jsem ze třídy a zamířila do jídelny. Konečně víkend. Procházela jsem chodbou a míjela dva zběsile se líbající lidi. No, jednoho z nich jsem znala moc dobře.

Není tu ani den a už sbalil nějakou školní štětku, která se na akademii dostala jen díky štědrému příspěvku rodičů.

Když jsem je obcházela, střetla jsem se s Tinusem na moment pohledem. No, je to pěkný děvkař. Ale i přesto ve mě ten jeden nevinný pohled něco probudil. Zatřepala jsem hlavou a zrychlila krok. Nemůžu k němu jen tak něco cítit, vždyť se známe jen krátce. Beztak je mi ho jenom líto. Takoví kluci skončí na jednom místě. Ale tak to už je jeho věc.

Na obědě byla jako vždycky fronta. Stačil jeden jediný pohled, aby mě hned přešla chuť. To si radši zajdu do nějakého bufetu, než tu čekat dvě hodiny.

Jen jsem nad tím zavrtěla hlavou a otočila se na podpatku. Mířila jsem k východu. Zrovna jsem procházela kolem schodů, když kolem někdo proběhl a strčil do mě. Zapotácela jsem se a neudržela rovnováhu. Už jsem se viděla rozplácnutá dole pod chody.

No na poslední chvíli mě zachytili něčí silné paže. Tělem mi projela elektřina a místy, kde se mě dotyčný dotýkal se mi rozpálila pokožka. Zvedla jsem pohled a zadívala se do jeho tmavých čokoládových očí.

Martinus

Viděl jsem ji, jak si tam zajímavě balancuje na kraji schodiště. No, moje první myšlenka byla, že něco si něco určitě musela vzít. Chvíli jsem ji jen tak s úsměvem pozoroval. No, když pak už málem přepadla přes okraj, přiběhl jsem blíž a pevně ji chytil.

Zadívala se na mě těmi svými modrými kukadly. Skrývají v sobě nádherné jiskřičky. A je jich tolik, že by mi trvalo roky, než bych je všechny dokázal spočítat.

,,Dobrý?" Vysoukal jsem ze sebe a snažil se ignorovat ten zvláštní pocit vyvolaný jejím dotykem. Jen měně přikývla a já ji pustil.

,,D-díky," vykoktala ze sebe a zadívala se někam do prázdna.

,,N-nemáš hlad?" Ani nevím, proč jsem se zeptal. Možná proto, že jsem jí viděl, jak do jídelny jen vešla a hned ji ta řada odradila.

,,Trochu," upřela své oči do mých. Tak jo, přiznávám, je hezká. Hmm, to nestačí. Nádherná. A není to jen tak nějaká obyčejná holka. Vůbec se nechová jako nějaké ty krávy, co se na vás nalepí hned první den ve škole a začnou vás "dráždit". Ne, ona si k tělu jen tak někoho nepustí. Je tak uzavřená, tak výrazem odpudivá, až je to hrozně sexy (😂). A to se mi na ní líbí.

,,A můžu tě pozvat na oběd?" Trošku sebou trhla, ale stále se mi dívala přímo do očí.

,,No, a nechceš pozvat třeba tu holku, co se s tebou líbala na chodbě?" Musel jsem se zasmát.

,,Žárlíš?" No, ta představa není zas až tak špatná. Možná se jí líbím.

,,To tak," odfrkla si a sešla schody. Sledoval jsem jak se jí při tom zajímavě kroutí boky. No a ten zádech by taky stál za hřích.

,,Tak jdeš nebo ne?" Otočila se po chvilce a já zahnal nepříjemné myšlenky. No, ony byly spíš příjemné. Ale co. Jen jsem pokýval hlavou a šel za ní.

~💙 Love pineapples 💙~
No...nemyslete si, že jsem nějaký...ehmm...vy víte co...prostě jsem se jen pokusila napsat to tak, jak to vidí kluci...někdy...či já vím, jak oni to cítí???😂😂😂
Sakra, ty moje kecy⬆ mě kvůli tomu jednou odvezou do Bohnic😅😜
Ale tak co✌
💘LOVE YOU💘