We'll meet in the sky [Marcus&Martinus CZ] ✓

✝13✝

,,Kam mě to vedeš?" Zeptala jsem se po delší odmlce ticha. Neodpověděl, jen jsme dál pokračovali v cestě. Zavrtěla jsem nad tím hlavou a rozhlédla se kolem. Procházeli jsme ulicemi, ve kterých jsem asi nikdy nebyla, vzhledem k tomu, že mi to tu nic nepřipomíná.

,,Teď zavři oči," zastavil Tinus a otočil se na mě. Nechápavě jsem se na něj podívala. Jen se usmál a schoval mi pramen vlasů za ucho.

,,Věř mi," zašeptal a chytl mě za ruku. Jen jsem pokývala hlavou a přivřela oční víčka. Pomalu jsme se rozešli. Jednou rukou stále svíral mou dlaň a druhou mi obmotal kolem pasu.

,,To aby jsi mi náhodou nespadla," naklonil se k mému uchu, aby vysvětlil jeho jednání a letmo se ho dotkl rty. Jen jsem na sucho polkla a snažila se ignorovat ten zvláštní pocit, který se mi při tom doteku rozvířil v břiše.

,,A teď se nezlekni, ano?" Řekl a hned na to si mě hbitě vyhodil do náruče. Kdyby mě předem nevaroval, asi bych leknutím vypískla. Pomalu se se mnou rozešel. Pak jsem pocítila, jak se lehce zhoupnul. Hned mi došlo, že nejsme na pevné zemi, ale i tak jsem nechala oči zavřené.

Opatrně mě posadil na nějakou stoličku. ,,Můžeš."

Rozevřela jsem víčka a rozhlédla se kolem. Všude byla jen klidná vodní hladina. Tinus lehce odtlačil loďku od břehu a ujmul se vesel. Otočila jsem hlavu a zadívala se k horizontu. Blížilo se poledne a slunce docela dost hřálo.

,,Vidíš tam ten ostrůvek uprostřed rybníka?" Jen jsem na jeho otázku kladně přikývla. Usmál se ještě víc. ,,Tak tam nás čeká oběd."

*

,,Je celkem pozdě," zhodnotila jsem, když jsem po několika hodinách vytáhla telefon. ,,Neměli by jsme se už vrátit?"

,,A ty chceš?" Posadil se a zadíval se mi do očí.

Jasně, že bych tu nejraději zůstala. Celé odpoledne jsme strávili spolu. Povídali jsme se, smáli se, Martinus si sem dokonce přivezl i kytaru a snažil se mě něco málo naučit. I když jste na hudební akademii, nemusíte umět hrát na všechno. A nejlepší byly ty chvíle, když jsme jen tak leželi a navzájem si hleděli do očí. Tinus měl při tom jednu ruku obmotanou kolem mého pasu a druhou si pohrával s pramínkem mých vlasů.

,,Ne," zavrtěla jsem v odpověď hlavou. ,,Ale zítra je škola Einsteine a už dneska jsme tam nebyli."

,,Ale místo toho zažívali něco mnohem lepšího, nemyslíš?" Usmál se a pohladil mě po vlasech. Začervenala jsem se a koutky úst zvedla do menšího úsměvu.

,,Dobře," řekl po delší chvilce ticha, kdy jen tak zkoumal moje oči. ,,Půjdeme."

Zvedl se a začal sbírat všechny věci, co jsme tu s sebou měli. Postavila jsem se a začala mu pomáhat. Všechno jsme to nanosili do loďky a ještě jednou se porozhlédli, jestli jsme tu náhodou něco nenechali.

,,Děkuji," otočila jsem se na Tinuse s upřímným úsměvem. Natáhl ruce a přitáhl si mě do objetí. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a vnímala jeho vůni, jeho zvedání hrudníku v pravidelném dýchání, vnímala jsem jeho.

,,Počkej, co děláš?" Nechápavě jsem se na něj zadívala, když uprostřed jezera zastavil a odložil vesla stranou.

,,Ještě je tu jedna věc, kterou bych chtěl dneska stihnout," vysvětlil a hrábl pro něco do tašky. Moc jsem tomu nerozuměla, ale když vytáhl zapalovač a zapálil voskový čtvereček, pochopila jsem. Lampion přání.

Uchopil ho a nastavil mezi nás tak, abych ho mohla chytnout i já.

,,Přej si něco," zašeptal a díval se mi při tom rovnou do očí. Němě jsem přikývla. Chvíli jsem počkala a následně přikývla. Přikývnutí mi opětoval a ve stejnou chvíli jsme lampion pustili. Dlouhou dobu jsme se dívali na to, jak vstoupá vzhůru a mizí na obzoru. Pak jsme vrátili pohled do stejné linie.

,,Co sis přála?" Zeptal se mě po chvilce váhání.

,,Aby bylo víc takových chvílek, jako je tahle," usmála jsem se na něj a doufala, že to pochopil. ,,A... Co ty?"

Vpíjel se mi do očí, jako by se mě snažil nějak zmanipulovat. Nakonec lehce pootevřel ústa a co nejtišeji zašeptal.

,,Tebe."

~💙 Love pineapples 💙~
Hej, tak to byl nejhorší koncert v mém životě 😅😕
Tolik chyb jsem v písničkách nenasekala ani za celý svůj život...a za jeden večer to krásně dorovnám😂 njn...jsem marná😘
Takový krásný rozhovor s mým tatínkem...
Já: ,,By mě mohli vystavit v muzeum marnosti."
Cituji svého otce: ,,Ty jsi sama muzeum marnosti."
Milé, že😜😉Jinak kapitolka pro @Towny87 <3
💘Love you💘