We'll meet in the sky [Marcus&Martinus CZ] ✓

✝7✝

Strčila jsem klíč do zámku a vešla do bytu. Po dalším týdnu naplněným jen školou si můžu dopřát víkendového odpočinku. I když budu muset zkoušet na ten koncert nejlepších žáků, ale co, to už nějak překousnu.

Odložila jsem tašky s nákupem v předsíni, abych si mohla vyzout boty. Možná tu bydlíme tři, ale ten, kdo se o celý chod téhle "domácnosti" stará, jsem já. Chodím nakupovat, uklízím a spoustu dalších věcí. Pobrala jsem tašky a vydala se do kuchyně. No, to jsem neměla.

Irene seděla na kuchyňské lince a vášnivě si vyměňovala sliny s Tinusem. Ten ji mezitím zběsile hladil po stehnech. Podlomila se mi kolena, tak jsem se radši opřela o trám dveří. Možná jsem si to nedokázala, nebo spíš nechtěla přiznat, ale něco k Tinusovi cítím. A je to mnohem víc, než jen kamarádství. Ale to je teď stejně všechno jedno. Irene je mnohem hezčí a určitě má i spoustu dalších plus oproti mě. Ani se Martinusovi nedivím, že si vybral ji.

Pak ale nechápu, proč to musí tak bolet. Nikdy jsme spolu nic neměli a stejně mě to zasáhlo, jako by jo. Rychle jsem zamrkala, abych zahnala slzy. Nepotřebuji, aby na mě cokoliv poznali.

,,Ehm, ehm," odkašlala jsem si. Prudce od sebe odskočili a zadívali se na mě. Irene se na mě vítězně ušklíbla a na Tinuse jsem se radši ani nepodívala.

,,Nechci vám kazit krásnou chvilku, ale já už zašla nakoupit, jednou za čas by jste pro tuhle "domácnost" mohli udělat něco i vy," vyložila jsem tašky na stůl a měla v plánu odejít. Koutkem oka jsem zachytila Tinusův pohled. Neutrálním výrazem mě pozoroval, dokud jsem nezmizela do svého pokoje.

Tady už mi slzy začaly téct volným proudem. Tohle bude ještě sakra těžké.

*

Bylo asi půl jedné ráno, ale já ani tak nemohla spát. Pořád jsem před sebou měla ten výjev, jak byli na sobě přilepení. S tímhle se asi tak lehce nevypořádám. Začala jsem si pobrukovat nějaké náhodné melodie. Netrvalo dlouho a už jsem seděla dole u klavíru, stiskávala klávesy a tvořila nové tóny nesoucí se po celém domě.

Bylo mi zcela někde, jestli ty dva probudím. Už jsou mi ukradení. Já v tomhle baráku byla první, takže mám na to právo.

,,Já skočila jsem do ohně za srdcem. Spálila se, nalítla touze. Láska má vždycky tisíce chyb, jen se nebát, byla jsem slepá," potichu jsem si pobrukovat a snažila se všechno zapamatovat, abych si to pak mohla sepsat na papír.

,,Sbírám jen střepy ze země. Mráz prsty pohladili, řvát nechtěli. Láska má plán. Ale já už mám plán. Dokonalý plán, lepší neznám..."

,,Tak dokáž to, co chceš. Dokáž to, jen si věř, běž dál," ozvalo se za mnou a já se prudce otočila. Nechtěla jsem ho vidět. A hlavně né takhle. Jen v boxerkách a na krku s cucfleky.

,,Proč jsi přestala? Bylo to krásné," přišel blíž a posadil se vedle mě. Jen jsem pokrčila rameny a dělala, že mě příšerně zajímají klavírové klávesy. Cítila jsem na sobě jeho pohled. Naskakovala mi z toho husí kůže.

Pak přiložil své prsty na klavír a začal přejíždět po notách. Zadívala jsem se na něj. Usmál se, když jsme se střetli pohledem.

,,Five, four, three, two, one more second with you. We got all the time in this world but its moving so fast. Yeah its moving too fast now. We gotta slow it down girl. I just want it to last, how can we make it last now?"

Položila jsem si hlavu na jeho rameno. Jsem tak hrozně unavená, že teď je mi všechno jedno. Už jsem pomalu spala, když s hraním přestal a vyzvedl si mě do náruče. Donesl mě až do mého pokoje, kde mě položil na postel a přikryl dekou.

,,Dobrou noc Ann," zašeptal mi do ucha a lehce po něm přejel rty.

~💙 Love you & pineapples 💙~