We'll meet in the sky [Marcus&Martinus CZ] ✓

✝6✝

Bezva. Čas od času by se nám mohli zmínit, že nám do bytu přidělí někoho nového, ne?

Pozorně jsem si ji prohlížela. Asi sedmnácti letá rusovláska s hnědýma očima, pihami na tváři a na můj vkus až moc namalovaným obličejem.

,,Řekli mi, že u vás je jediné volné místo," pokračovala ve vysvětlování. Bože, už jen ten její provokativní hlas se mi nelíbí. A to ji vlastně ani pořádně neznám.

,,Jo to je," usmál se Martinus a hned se k ní hrnul. Takhle se nechoval ani, když poprvé viděl mě. Něco se ve mně hnulo. Žárlivost? Asi. Říkejte si tomu, jak chcete. Pomalu jsem ho následovala a postavila se vedle něj. Když jsem tu zrzku měla tak blízko, nelíbila se mi ještě víc.

,,Jsem Martinus, ale říkej mi Tinus, je to lepší," vycenil řadu svých bílých zubů. Co já bych dala za to, kdyby se na mě prvý krát takhle taky usmál.

,,Těší mě." Měla jsem sto chutí té Irene, či jak se vlastně jmenuje, vyškrábat oči za to, jak se na mého Tinuse dívala. Počkat. Mého? Really? Vždyť jsme jen přátelé. Ale přiznej si, že bys chtěla něco víc... Nenávidím, když se ozývá moje svědomí. Nebo to bylo srdce?

,,Počkej," chytl Tinus Irene a převzal si od ní kufr, který měla v ruce. ,,Vynesl ti ty kufry do pokoje."

Krev se ve mě doslova vařila.  Haló! Já jsem tady taky! No, jim je to zřejmě úplně jedno. Jen jsem si povzdechla a vydala se do své koupelny. Potřebuji si uspořádat myšlenky v horké vodě. Zkusit zapomenout na nepříjemnosti a konečně si uvědomit, co se to se mnou vlastně děje.

***

,,A na konec hodiny bych vám rád oznámil milou novinu. Naše škola pořádá, ostatně jako každý rok, koncert nejlepších žáků přístupný pro celou veřejnost. Vždy jsou přítomni i nějací významní hosté. No, co jsem to chtěl... Ano, jako učiteli mi připadla povinnost vybrat ze své třídy jednoho z nejschopnějších studentů, který na tomto koncertě vystoupí."

Skoro vůbec jsem profesora nevnímala. Jen jsem pohledem propalovala ty dva sedící dvě lavice přede mnou, jak se spolu o něčem "vtipném" baví. Je to už týden, co se ta zrzka nachomítla do mého života a celou tu dobu mě Tinus zcela ignoroval. Teda. Ne úplně, ale nevěnoval mi takovou pozornost, kterou bych si přála. Ale co. Aspoň jsem si tak mohla uvědomit, jaký ve skutečnosti je. Tak, jak předtím flirtoval se mnou, stejně tak teď dělá i s tou zrzkou.

,,Anne? Posloucháte mě?" Trhla jsem sebou a zadívala se na učitele.

,,A-ano, j-jen..." Zakoktala jsem se a uslyšela Irene, jak se posměšně uchechtla. Cítila jsem, jak mi do tváří vstupuje červeň.

,,V pořádku," umlčel mě učitel a svou větu zopakoval. ,,Jako zástupce jsem si vybral Vás Anne Caldwellová. Prosím, aby jste mi do pondělka dodala skladbu, kterou na koncertě předvedete. Děkuji, hodina končí."

Byla jsem docela vyvedená z míry. Já a budu hrát na koncertě nejlepších žáků konzervatoře? To jako really? Bože, jsem v háji.

***

Seděla jsem u klavíru a hrála nějaké z nejznámějších písní. Snažila jsem se přijít na to, kterou hraju bezchybně. No, nic moc. Všechny jsem musela odložit po tom výkonu, co jsem předvedla. S takovou ten koncert nezvládnu. Naštvaně jsem bouchla do kláves, Kč,ž jsem udělala další chybu a i tuhle písničku odhodila stranou.

,,Klid," ozval se za mnou příjemný hlas. Tinus přešel místnost a přisunul si židli ke klavíru vedle mě. Cítila jsem to teplo, které z něj sálalo. Opět mě přepadl ten uklidňující pocit, když byl tak blízko.

,,Tobě se to řekne," povzdechla jsem si, už trošku uklidněněji. ,,Když já mám prostě trému i před třídou a teď mám vystoupit před celou veřejností? Tinusi, to nezvládnu."

,,Ale zvládneš," uchopil mi bradu mezi palec s ukazováčkem a nadzvedl mi ji, abych se mu mohla podívat přímo do očí.

,,Slyšíš? Jsi opravdu talentovaná mladá dívka. Není tu žádný důvod, proč by ses měla bát," povzbudivě se na mě usmál a přitáhl si mě do medvědího objetí. Měla jsem pocit, že se tím horkem snad rozteču. Elektrické výboje mi procházely celým tělem a doprovázela je husina, která mi po jeho doteku naskočila.

,,Děkuji," zašeptala jsem mu do trička a odtáhla se. Nechtěla jsem. Ale ve vedlejším pokoji se Irene dívala na televizi. A už jen to, že stojí víc o ní než o mě mě docela sžíralo.

,,Co kdybys tam zahrála tu svou složenou písničku?" Navrhl po chvilce, co jen tak zkoumal rysy mého obličeje.

,,Špatný nápad," zavrtěla jsem hned hlavou a vstala od klavíru. Hbitě však obmotal svoje prsty okolo mého zápěstí a strhl mě dolů. Dopadla jsem na jeho klín, čímž jsem se nechtěně otřela o jeho rozkrok (😂). Zkousl si spodní ret a zadíval se mi do očí. Rozhodla jsem se radši dělat, jako že jsem si ničeho nevšimla.

,,Řekla jsem, že ne," zavrtěla jsem hlavou a chtěla znovu vstát. No, ty jeho dokonalé očí mi v tom zabránily. Jen tak jsme tam seděli a navzájem na sebe koukali. Natáhl ruku a schoval mi pramen vlasů za ucho.

,,Nebudu tě k ničemu nutit," zašeptal, ,,ale zkus o tom aspoň popřemýšlel. Prosím."

Tiše jsem přikývla a vstala z něj. Zamířila jsem do jídelny udělat si kávu.

,,Poslyš," ozvala se za mnou Irene a já se na ní s předstíraným úsměvem otočila. ,,Můžeme si něco ujasnit? Martinus o tebe ani v tom nejmenším případě nestojí. Jasný?"

,,Neboj, já o něj taky ne," zalhala jsem a nalila si horkou tekutinu do hrnku. ,,Můžeš si ho klidně nechat."

,,Já jen, aby pak nedošlo k slzám ze zlomeného srdce. Tinus stojí jen o jednu dívku. A myslím, že všem je jasné, kdo to je," usmála se, sáhla si do lednice pro džus a odešla zpátky do obýváku. Bože, jak já ji nesnáším. Už jen to, jak vysoké má ego... Ale co. Vlastně má pravdu. Je hezčí, víc sexy... Tohle asi kluky zajímá nejvíc. Bohužel.

~💙 Love you & pineapples 💙~