We'll meet in the sky [Marcus&Martinus CZ] ✓

✝18✝

Martinus- Two months later

Seděl jsem v mekáči a čekal na Maca. Dlouho jsem se s ním neviděl. Docela mi i chybí. Přece jen, je to můj starší brácha. Možná mi pomůže a poradí, jak na tu situaci s Irene. Byl bych nejraději, kdyby si to nechala vzít. Povzdechl jsem si. Ale to ona nikdy neudělá. Líbí se jí být důležitá. A když jí budu dávat peníze, bude to s ní ještě horší.

Povzdechl jsem si a hrábl do kapsy, kde už aspoň týden nosím malou bílou krabičku.  Nejsem si ale stoprocentně jistý. Co když nebude chtít? Vždyť jsme spolu jen něco málo přes dva měsíce.

,,No ne bro," ozvalo se za mnou. ,,Jsi to vážně ty?"

Se smíchem jsem schoval krabičku a otočil se. ,,A čekal jsi snad Justina Biebra nebo co?"

Vstal jsem a objal ho. Pak jsme si sedli, objednali si nějaké to jídlo a já mu vysvětlil, co mám v plánu. Věřím, že Ann z toho bude doslova nadšená.

,,No, není to špatný nápad," pokrčila jsem rameny. ,,Ale proč s ní ten duet nezazpíváš ty? Myslím, že to ocení mnohem víc."

Povzdechl jsem si. ,,Vyšel jsem ze cviku."

Marcus propadl záchvatu smíchu. ,,Hloupost. Byl jsi a vždycky budeš bezva zpěvákem."

,,Když myslíš," pokrčil jsem rameny a začali jsme plánovat, jak to "překvapení" dostaneme k nám domů.

*

,,Lásko? Jsem doma!" Zavolal jsem z předsíně a zul si boty. Prošel jsem chodbou a nahlédl do kuchyně. Stála tam. Moje princezna. Můj nejdražší diamant. Smysl mého života. Přistoupil jsem blíž a sklonil jsem se, abych si ukradl její dokonalé rtíky. Usmála se a poddala se mi. Tohle jsem měl rád. Když se nebála a dovolila mi si s jejími ústy prohrávat, jak jsem jen chtěl.

,,Dáš si večeři?" k mému zklamání se odtáhla a já zatoužil po další dávce jejich dokonalých hebkých rtů. Zadíval jsem se jí do očí. Je jak andílek, nejkrásnější princezna, která patří jenom mně.

,,Země volá Tinuse," zamávala mi s úsměvem rukou před obličejem.

,,Promiň," chytil jsem si ji za pas a přitáhl blíž k sobě. ,,Ale nějak jsem se ztratil v tvých dokonalých očích."

Začervenala se a sklonila hlavu. Je tak příšerně roztomilá. Tuhle dokonalou dívenku si snad ani nezasloužím. Schoval jsem ji pramínek vlasů za ucho a nadzvedl ji bradu. Usmála se a já jí prostě neodolal. Působí na mě jako magnet, který mě bez přestání přitahuje.

,,Pojď," chytil jsem ji za ruku a táhl ke dveřím. Je čas na moje překvapení. Ale pro to ji musím dostat mimo dům a jen tak "náhodou" zapomenout zamknout, aby Mac neměl žádný problém dostat ho do obýváku.

,,Kam?" zeptala se, ale nic nenamítala.

,,Na večeři," usmál jsem se.

,,Počkej," zastavila mě a vymanila svou ruku z mého sevření. ,,Nejprve se musím jít obléct."

,,Jasně, ale rychle," přikývl jsem a zašel si už sednout do auta. Po deseti minutách přišla za mnou. Byla přímo nádherná. Její modré oči zářily jako ty nejkrásnější drahokamy. A když zvedla koutky úst do milého úsměvu, byla příšerně roztomilá.

Ještě jsem rychle naťukal do mobilu esemesku, že dům už je volný a poslal ji Marcusovi. Zbytek je teď na něm.

Anne

,,Myslím, že prasknu," zasmála jsem se, když jsem vystoupila z auta a zamířila směrem do domu. ,,Tak sytě jsem se už dlouho nenajedla."

,,Jsem rád, že následující týden nebudeš trpět hlady," prohodil Tinus, zamkl auto a doběhl mě.

Už jsem se natahovala po klice, ale ještě mě zastavil. ,,Počkej. Mám pro tebe ještě jedno překvapení."

,,Pro mě?" Pozvedla jsem obočí. On se jen usmál a odněkud vytáhl šátek, kterým mi následně obvázal oči.

,,To aby jsi nepodváděla," zašeptal mi do ucha a já se pod jeho horkým dechem nechtěně zachvěla. Pousmál se, nasál mi kůži na krku a něžně jí zkousl. Ví, jak to mám ráda. Vždycky mám pocit, že jsem nedotknutelná a jenom jeho.

,,Tak půjdeme," obmotal mi ruce kolem pasu a pomalu se se mnou vydal do domu. Téměř hned jsem poznala, že míříme do obýváku.

,,Tak," postavil mě Martinus na jedno místo a zašeptal mi přímo do ucha. ,,A až uslyšíš nějaký zvuk, sundej si šátek."

Poslušně jsem stála a skoro ani nedýchala. Pak se pokojem začaly roznášet lehké tóny mé vlastní složené písničky Sad Song. Složila jsem jí teprve nedávno. Bylo to celkem těžké, vzhledem k tomu, že jsem mohla využívat pouze školní klavír, který nebyl zrovna jen tak snadně dostupný. Proč je smutná? Je složená podle mé aktuální situace. Nedávám na sobě nic znát, Tinusovi by se to moc nelíbilo, ale všechno mě to deptá. To, že odejdu a už ho nikdy neuvidím. Že už se nebudu moct vyhřívat v jeho náruči. Cítit jeho rty. Bojím se. Mám strach. Ale kdo by ho taky v téhle situaci neměl?

Sundala jsem si z očí šátek a zahleděla se na Tinuse sedícího u zcela nového klavíru. Dala jsem si ruku před pusu, abych nevypískla štěstím. Jen se usmál a hrál dál a do toho zpíval slova, která jsem složila o nás dvou. Přešla jsem místnost a posadila se k němu.

,,Without you, I feel broke. Like I'm half of a whole. Without you, I've got no hand to hold.
Without you, I feel torn. Like a sail in a storm. Without you, I'm just a sad song. I'm just a sad song..."

Přiložila jsem prsty na klávesy o oktávu výš a začala hrát a zpívat společně s ním. ,,With you I fall. It's like I'm leaving all my past in silhouettes upon the wall. With you I'm a beautiful mess..."

Bylo mi tak dobře. Nechci, aby tahle dokonalá chvíle někdy skončila. Ale bohužel. Jednou odejdu. Už tu nebudu. Ale Martinus bude žít dál. I beze mě. Kdo ví, třeba na mě úplně zapomene a vrátí se k Irene. Koneckonců, čeká s ní dítě. Třeba to jen hraje, že mě má rád. Co když se s Irene dohodli, že si ze mě prostě vystřelí? Co když pokaždé, když je Tinus pryč je u ní, smějou se, jak jsem naivní a vymýšlí jméno pro své dítě? Možná se nemůže dočkat, až umřu, už si nebude muset na nic hrát. Bože, myslím pořád jenom na to nejhorší. On takový není. Neudělal by mi to. Myslím. Doufám.

,,I'm just a sad song..." Dozpívali jsme. Odtáhla jsem ruce z klavíru a sklonila hlavu, aby neviděl slzy, které mi vstoupily do očí.

,,Princezno," něžně uchopil mou bradu mezi palec a ukazováček a zadíval se mi do tváře. ,,Proč ty slzičky? Ty nejsi ráda?"

Zavrtěla jsem hlavou. ,,N-ne, j-je to úžasné. Děkuji, m-moc."

,,Tak proč pláčeš?" Pohladil mě po líčku.

,,Já nechci odejít," z očí se mi nahrnulo ještě víc slz. ,,Chci tu zůstat s tebou. Dostudovat, užívat si života, zajet se podívat do Paříže, mít rodinu, děti. Kdyby mi někdo už dřív řekl, že to bude takhle těžké..."

,,Ann," nenechal mě to doříct a vtáhl si mě do objetí. Pevně své paže obmotal kolem mé hrudi a nosem se mi zabořil do krku. Tělem mi projela vlna tepla. Jsem v bezpečí jeho náruče a nikdo na mě nemůže. Nic neříkal a za to jsem mu byla vděčná. Nechci slova útěchy, stejně by mi nepomohly. Pocítila jsem, jak mi po krku začaly stékat chladné pramínky jeho slz. Víc jsem se na něj natiskla a vnímala ten uklidňující pocit, kterým mě zahrnoval. Po chvilce slzy zmizely a nahradilo ho pravidelné vdechování jeho vůně.

,,Anne," zašeptal a odtáhl se ode mě. Chvíli se mi jen tak díval do očí. Pak sáhl do kapsy a vytáhl malou bílou krabičku...

~💙 Love pineapples 💙~
Ahoj luffíci💞 jakpak se máte😕??? Já bombasticky😁 njn...vždyť je taky pátek😏✌
Tak dneska tu máte trošku delší kapitolku...něco přes 1 200 slov🙏
Jsem příšerně ráda za každý vote ⭐ a komemtík 💬, který mi tady dole⤵ zanecháte😍😘
Kapitolka pro feel46 ❤❤❤
💘Love you💘