We'll meet in the sky [Marcus&Martinus CZ] ✓

✝31✝

Bože. Byla nádherná. Ležela tam, na sobě měla to bodyčko s nápisem My mommy is Queen a lehce pobrekávala. Určitě ji tak oblékl Tinus. Přes díru jsem dovnitř prostrčila ruku a opatrně ji pohladila po tváři. Neměla jsem slov. Byla tak úžasná, tak roztomilá. A hlavně jenom naše. Moje a Tinuse. Nikoho jiného. Do oč íse mi nahrnuly slzy štěstí smíchané se smutkem. Tohle je zcela určitě naposledy, co jí vidím.

Otevřela jsem víko inkubátoru a co nejopatrněji si ji vyzdvihla do náruče. Její popotahování vystřídal spokojený výraz. Dokonce se i lehce usmála. Bože. Je hrozně podobná Tinusovi. Nejenom tím úsměvem, ale i lícními kosti a celkově. Víc jsem si ji přitáhla k sobě.

,,Ahoj princezno," zašeptala jsem a něžně jí pohladila po hlavičce. ,,Jsi ta nejkrásnějších holčička, kterou jsem kdy viděla," po tvářích mi začaly stékat doslova vodopády slz. ,,Tohle není fér. Ani pro jednu z nás. Jak ráda bych tu s tebou zůstala, viděla tě vyrůstat, utěšovala tě... Ale ne. Nejde to. Kéž bychom se my dvě mohly lépe poznat. Dala bych za to cokoliv."

Políbila jsem ji na čelíčko. Můj zrak padl na čelo inkubátoru, kde visela cedulka s jejím jménem. Teda, zatím jen příjmením Gunnarsen. Usmála jsem se.

,,Ale věř. Budeš mítntoho nejdokonalejšího tatínka, jakého si jen můžeš přát. Miluje tě. Stejně jako já. On tu s tebou zůstane a postará se o tebe. Určitě."

,,Anne," ozvalo se za mnou a kolem ramen se mi obmotaly známé paže. ,,Bože. Celá nemocnice je kvůli tobě vzhůru nohama. Všichni tě hledají. A já se o tebe hrozně bál. Tohle mi už prosím tě příště nedělej."

Kéž by nějaké příště vůbec bylo. ,,Promiň. Ale nechtěli mi ji ukázat. A já ji prostě musela vidět."

Pohladil mě po líčku a na to samé místo následně přiložil své měkké rty. ,,Jé nádherná, že?" usmál se potom a pojladil malou po baculatých líčkách. Možná je narozená předčasně, ale urostlá je teda dost.

,,Bude krásná po tobě," zašeptal mi do kůže na krku a lehce jí zkousl. ,,Chcou, abychom jim co nejrychleji sdělili jméno. Tak, které se ti nejvíce líbí?"

Koukala jsem se na tu mou princeznu a snažila se zapamatovat každičký detail jejího roztomilého obličeje. Chci si ji pamatovat do nejpodrobnějších detailů. ,,Kitty."

,,Takže Kitty Anne Gunnarsen," dokončil za mě Tinus. Opět mi to vehnalo slzy do očí. Moje malá holčička. Cítila jsem, jak na mě přichází silný nával bolesti.

Naposledy jsem si ji přivinula blíž a políbila ji. ,,Sbohem Kitty. Miluji tě broučku. Na to nikdy nezapomeň."

Položila jsem ji zpátky do průhledného boxu a ještě jednou ji pohladila po líčku. Začala plakat. Docela silně. Ale já jsem už nic nemohla udělat. Před očima se mi rozprostřela temnota a poslední, co jsem slyšela byl Tinusův zděšený výkřik.

No, i přes to všechno jsem dokázala vnímat jeho dotek, když mě vyzvedl do náruče a políbil. Chtěla jsem už odejít. Zbavit se veškeré té bolesti, která napadala mé tělo a hlavně srdce. Ale teď ne. Stále je tu ještě jedna věc, kterou musím před odchodem vykonat.

~💙 Love pineapples 💙~
Bože😐 tak jsem dneska ztratila peněženku😑 a nejenom, že v ní byli peníze...ale tak i kartička pojišťovny, odiska...hmm, bez občanky to asi bude taky hodně blbý, co???
Ok...jsem chtěla trochu pozvednout náladu tím, jak jsem blbá...no, to Asi moc nepůjde...😑
Předposlední kapitola😭😌 už se vidím, jak budu brečet při psaní té poslední😢😭 ne...to nepůjde...
Jinak je docela možné, že se tahle storka dneska ukončí, vzhledem k tomu, že chybí jedna kapča a epilog...ale zase by měla vyjít nová stroka, tak...uvidíme😏
💘Love you💘