We'll meet in the sky [Marcus&Martinus CZ] ✓

✝17✝

Tinus sebou prudce škubl a zastavil se. Chvilku mi trvalo, než jsem si její větu uvědomila. Ona se nám prostě do toho života míchat bude, že? To sakra nemohli použít aspoň kondom? Bože.

,,Lžeš," vzpamatoval se po chvíli Martinus a už mě zase táhl ke dveřím.

,,Hodláš to riskovat?" Zasmála se Irene.

Tinus se otočil a opět se na ni zadíval. Pak mi pustil ruku a přešel až k ní. ,,Říkala jsi, že bereš prášky!"

,,Tak jsem trochu lhala no," pokrčila rameny. Obešla ho a vydala se ke mně. Chvilku kolem mě jen tak kroužila a prohlížela si mě od hlavy k patě. Střetla jsem se Tinusovým pohledem. Hledal v mých očích podporu. Co mu mám na to ale asi tak říct?

,,Poslyš, ale pokud budeš chtít střídavou péči, téhle fůrii své dítě nesvěřím," odfrkla si Irene.

Nestačila jsem se ani nadechnout a už jsem byla v Tinusově objetí. Obmotal mi ruce kolem pasu a přitáhl si mě na svou hruď.

,,Půjdeš na potrat! Já dítě s tebou nechci!" Pronesl směrem k Irene, která hned zalapala po dechu. Už otevírala ústa, aby něco řekla, ale teď jsem do jejich debaty vstoupila já.

,,Tinusi, nemůžeš někoho nutit, aby se vzdal vlastního dítěte," zděšeně jsem se na něj otočila. Vytřeštil oči. Nedivím se. I já bych byla nejradši, kdyby si to Irene nechala vzít. Ale nutit jí nemůžeme. Ani já bych se svého dítěte nechtěla vzdát. Tinus se mi díval do přímo do očí. Pak se lehce naklonil a políbil mě.

,,Co ode mě chceš?" Odtrhl se po chvilce a zadíval se zpátky na Irene.

Ta se jen posměšně ušklíbla. ,,Příspěvky. Každý měsíc. A veškerou výbavu taky budeš financovat ty."

,,To se dá brát jako vydírání!" Napjal Tinus všechny svaly. Zabořila jsem mu nos do krku a snažila se ho tak uklidnit. Celkem se mi to povedlo. Jen zavrtěl hlavou a odešel si sednout do auta.

,,Říkala jsem ti, že Martinus je můj," usmála se na mě Irene. Měla jsem milion chutí ji zmalovat ciferník do zajímavých barev. Zasloužila by si to. No, zdvořilost vyhrála. Vytáhla jsem papírek a napsala na něj svoje i Tinusovo číslo.

,,Kdybys s něčím potřebovala pomoc, zavolej," podala jsem jí lístek. Zaraženě si ho vzala a přikývla. No, to už jsem mířila do auta za Martinusem.

Sedla jsem si na místo spolujezdce a připásala se. Tinus nastartoval a vyjeli jsme. Pěkně dlouhou chvilku mezi námi panovalo naprosté ticho. Dělal, že je hrozně zaneprázdněný staráním se o řízení a hlídáním cesty. Pozorovala jsem ho z profilu. Tvářil se dost naštvaně. Možná i je. Třeba na mě, za to, jak jsem se Irene zastala. Docela jsem se bála něco říct. A tak jsem si jen počkala na to, až zastaví před semaforem, natáhla jsem ruku a položila mu ji na stehno. Otočil hlavu a zadíval se mi do očí. Ta zlost, ten oheň, který v těch jeho čokoládách panoval. Pod tím pohledem mi naskočila husí kůže.

Čekala jsem, že na mě začne řvát nebo tak něco. Ale on si nakonec jen oddechl a zvedl koutky úst do menšího úsměvu. Pak se naklonil a věnoval mi polibek za ucho.

,,Miluji tě," zašeptal a vrátil se zpátky k řízení.

*

,,Tak co? Můžu tě přenést přes práh našeho nového domečku?" Usmál se. Na nic nečekal a vyhodil si mě do náruče. Vešel do vnitř a nohou zakopl dveře.

,,A co kufry?" Namítla jsem a pohladila ho po tváři.

,,Nemohl bych to vynést zítra?" Zadíval se na mě psíma očima. Je tak roztomilý. Ale hlady kvůli němu trpět nehodlám.

,,Tak pokud se dneska odejdeš bez večeře," pokrčila jsem s úsměvem rameny a čekala na jeho reakci.

,,Ty víš, kde mám slabost," povzdechl si a společně jsme se zasmáli. Pak mě postavil na zem a hrábl po klíčcích od auta. ,,Tak já teda jdu no."

Pousmála jsem se a šla mu pomoct. Za necelou půlhodinku už ležely všechny tašky v předsíni a čekaly na vybalení. No, to už jsme na zítřek nechali. Je sobota, takže budeme mít celkem dost času. Jediné, co mě mrzí, je to piano, které jsme tam museli Irene nechat. Moc ráda jsem na něj hrála a písničky se mi na něm skládaly jedna báseň.

,,Copak je?" Pohladil mě Tinus po líčku a víc si mě natiskl na tělo. Seděli jsme na gauči v pozici, kdy jsem byla zády opřená o jeho svalnatou hruď a on měl své pevné paže obmotané kolem mého těla.

,,Ale nic," zavrtěla jsem hlavou a zabořila se do jeho objetí.

,,Trápí tě to s tím dítětem?" Zeptal se a zabořil mi nos do zátylku.

,,To ne," zavrtěla jsem hlavou. Pokýval hlavou a povzdechl si. ,,Tohle jsem nechtěl. Přísahám, tvrdila, že bere..."

,,Nemluvme teď o tom," utišila jsem ho. Přikývl.

,,Víš, že tě hrozně miluji?" Nasál mi kůži na krku a lehce jí zkousl. Spokojeně jsem zavrněla.

,,Líbí se ti to?" Pousmál se a znovu to zopakoval. Slastně jsem si povzdechla a přikývla.

,,Princezno moje," zašeptal mi do kůže. Zachvěla jsem se. Ten jeho horký dech. Dokázala bych ho takhle vnímat i celé dny. Tinus mi rukou zajel do vlasů a začal si jednotlivé pramínky namotávat na prsty. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a užívala si ten pocit z jeho blízkosti. Kéž by tohle všechno nikdy neskončilo.

~💙 Love you & pineapples 💙~
Písnička nahoře ⤴ Just a Dream
A kapitolka pro DajaMMerka