We'll meet in the sky [Marcus&Martinus CZ] ✓

✝19✝

Martinus

Je mi jí tak líto. Princezny mojí. Taky nechci, aby odešla, ale zůstala tu se mnou. V mém objetí, v mojí náruči. A navždy.

Je pro mě vším. Nevyměnil bych ji za nic na světě. Už od samého začátku mě nějakým způsobem přitahovala. Byla jiná, než ostatní. Odlišná. A při tom stále nádherná.

Život ale nemůže být nikdy jednoduchý, že? Rakovina. Ze všech miliard lidí, co je na světě si musela vybrat zrovna mojí princeznu. Bože, proč? Proč právě ona? Ten nádherný kvítek plný štěstí a lásky. Nikdy nikomu neublížila. Je milá a ochotná. Na všechny se jenom usmívá, i když je to v tuhle dobu složité. Ale i přes to.

,,Anne," zašeptal jsem ji do vlasů a odtáhl se. Je čas. Ano. Teď. Jestli nebude jenom moje, asi se zblázním. Konec strachu a obav. Chci žít jen pro ni. Bílá škatulka si našla cestu z mojí kapsy.

Anne

,,Co to máš?" Nechápavě jsem se na něj podívala. Jen se usmál a setřel mi ještě pár zbylých, nezaschlých slz z tváře.

,,Anne. Nejraději bych nic neříkal a nechal tuhle chvíli jen v tichosti, ale to by nebylo ono. Znamenáš pro mě vše. Každé ráno je tvůj úsměv pro mě tím nejkrásnějším probuzením. Když jsi mi nablízku, jako by nic jiného krom tebe pro mě neexistovalo. Miluji tě za hranice vesmíru. A...no, vzala by sis mě?"

Otevřel krabičku, z které se na mě zablýskal stříbrný prstýnek s kamínky, uprostřed se srdíčkem.

Doslova mi tím vyrazil dech. Zděšeně jsem zkoumala každý detail toho malého kroužků a snažila se vstřebat tu informaci, kterou mi právě sdělil. Po chvilce jsem od té nádhery odtrhla pohled na něco mnohem krásnějšího. Jeho oči. Beze slov mě pozoroval a čekal na mou odpověď.

,,P-proč?" Do očí se mi opět dostávaly slzy. ,,Proč by sis chtěl vzít někoho, kdo umírá?"

Zavrtěl hlavou a přiložil svou dlaň na mé líce. ,,Ann, miluji tě. Přál bych si, abys byla plně moje, dokud ještě můžeš. Když už musíš odejít, chci, abys svět opustila s pocitem, že nejsi sama. Že je tu někdo, kdo tě má opravdu nadevše rád. Chci, abys odešla s příjmením Gunnarsen za jménem a já tak mohl mít důkaz, že jsi patřila jen a pouze mě."

Hodila jsem se mu kolem krku a on mi obmotal ruce kolem pasu, aby si mě mohl přitáhnout blíž.

,,Beru to jako ano," zašeptal mi do kůže na krku, kterou následně něžně zkousl. Bylo to tak moc příjemné. Všechny obavy ze mě opadly. Samozřejmě, že chci být jeho i podle papírů. Miluji ho. No, ale na druhou stranu, o to víc bude bolet ten odchod.

~💙 Love pineapples 💙~
Tak minulá kapitolka byla dlouhá, tato je zas kratší😅😘 jinak...weekend✌💞 uděláme nějakou Saturday party, ne???😁 Já bych byla pro...😏... Hmm, ale moji rodiče asi ne😑 takže zas nic😣
Moc děkuji za každičkou ⭐ a dokonalý 💬...
Kapitolka pro tebe ty moje největší lásko😘 MacTinusLoverVeja 💋Kdybys něměla kluka, tak už jsi dávno moje😂😍❤
💘Love you💘