We'll meet in the sky [Marcus&Martinus CZ] ✓

✝21✝

,,Já nevím," povzdechla jsem si. ,,Asi si nevyberu."

Různě jsem se natáčela před zrcadlem už asi v desátých šatech a stále si nemohla vybrat. Všechny jsou tak nádherné, že určit jedny nejhezčí prostě nejde. A navíc ke všemu, nechci nějaké složité se spoustou krajek a ozdob. Mám představu nějakých jednodušších.

Tinus se jen usmál a přistoupil blíž. ,,Klid, máme dost času. Nijak nespěchej, ano?"

Přikývla jsem. Věnoval mi láskyplný úsměv a sklonil se s cílem ukrást si mé rty. To se mu na nějaký ten čas povedlo, dokud mu nezačal vyzvánět mobil a on se s povzdechem neodtáhl.

,,Irene," protočil očima, když se zadíval na display telefonu. ,,Bože, co zas chce?"

Jen jsem pokrčila rameny. Taky by mě to zajímalo. Poslední dobou volá nějak často. Pokud zrovna nepotřebuje nakoupit, tak se jí pokazila televize, mixér a jiné přístroje. Martinus si odešel vyřídit ten hovor a já se zatím jen tak procházela regály s vystavenými šaty. Pak mou pozornost upoutaly jedny bez ramínek, tak akorát pro mě. Poprosila jsem prodavačku, aby mi šaty sundala a donesla do kabinky, kde jsem si je následně zkusila. Když jsem vyšla ven a zadívala se na sebe do zrcadla, málem se mi vytratil dech.

,,Chce, abych jí zase zašel nakoupit. Řekni mi, co s tím jídlem dělá? Hází ho snad do záchodu nebo..." Zarazil se, když mě spatřil. Nevěřícně na mě zíral s očima skoro až na vrh hlavy.

,,Bože Anne," přistoupil blíž a stále si mě prohlížel.

,,Co? Nelíbí se ti?" Zkousla jsem si spodní ret. Zrovna tyhle jsem si chtěla vzít.

K mé úlevě jen zavrtěl hlavou. ,,Naopak. Mám strach, aby mi tě v nich ještě někdo neukradl. Vypadáš jak výstavní kousek z národního muzea. Jsi překrásná lásko."

Do tváří se mi hrnula červeň. Přistoupil ​blíž a vtáhl si mě do svého objetí. Tělem se mi rozvířila vlna tepla. Ještě víc jsem se k němu přitiskla a vnímala jeho přítomnost.

*

,,No, to je toho," přivítala nás 'mile' Irene, když jsme s autem zastavili před jejím domem. ,,Už jsem umírala hlady.

,,Netuším, co jsi udělala s tím vším, co jsem ti přinesl předevčírem," vyjel na ni Martinus. Kdybych ho nechytila za ruku, kdo ví, co všechno by jí s tím jejím zmalovaným obličejem dokázal provést.

,,Pochop, že poslední dobou musím jíst za dva," pohladila se po břiše. ,,Ale neboj se. Za týden odlétám do Paříže za matkou. Na takové tři, no možná i čtyři, měsíce."

Tinus se ušklíbl. ,,Tak to je škoda. Přemýšleli jsme, že bychom tě pozvali na svatbu. Ale tak vidím, že ty bys stejně nemohla přijít, tak se asi nebudeme obtěžovat ani s pozvánkou. Dej mi potom vědět a já tě klidně hodím na letiště. Jinak, rád jsem tě viděl. Měj se."

Irene stála a jen otvírala a zavírala pusu. Páni, tohle by měly použít do cirkusu místo klaunů, mělo by to větší úspěšnost. Nastoupili jsme do auta, a když už jsme si byli jistí, že nás ta kráva neuslyší, propadli jsme záchvatů smíchu.

Tinus se pak naklonil a hezkou chvíli se věnoval mým rtům. ,,Myslím, že i když v našich životech bude Irene pořád otravovat, šťastní budeme ne? Jako princ a princezna.

Usmála jsem se a přikývla. Princ s princeznou spolu žijou šťastně až do smrti. Ale měli by umřít společně. To se nám dvoum asi nepovede.

~💙 Love you & pineapples 💙~