We'll meet in the sky [Marcus&Martinus CZ] ✓

✝14✝

Hned jak to dořekl, zadívala jsem se mu přímo do očí. Ty jeho byly plné touhy, která sahala stále výš a výš.

,,Ne," trhl sebou po chvilce a sklonil hlavu. ,,Zapomeň na to. Dělej, jako že jsem nic neřekl."

To mě zamrzelo. Sledovala jsem ho. Snažila se zapamatovat si každičký detail jeho obličeje. Je to tak úžasný kluk. Dokáže se mnou věci, které se ještě žádnému před ním nepovedly. Já už to pochopila dávno. Všechny ty pocity, když mi byl nablízku. To neznámé šimrání v břiše při našem společném objetí. Ta energie, která procházela místy pokožky, kde se mě dotýkal. Tohle všechno má jen jeden jediný důvod.

Natáhla jsem ruku a chytla ho za tu jeho. Nevěřícně se podíval na naše propletené prsty a pak pohled upřel do mých očí.

,,Ale já nechci zapomenout," zavrtěla jsem hlavou. V očích se mu mihly jiskřičky. Za spojenou ruku si mě přitáhl na svůj klín. Obkročmo jsem se na něj posadila a obmotala mu ruce kolem krku. Pak už nebylo nijak těžké se naklonit a vzájemně propojit naše rty.

Zachvěla jsem se pod tíhou pocitů, které na mě zaútočily. Tělem mi prošel silný elektrický výboj. V žilách mi kolovala horká krev s teplotou snad tisíce stupňů. No, i přes to se mi na kůži objevila husí kůže. Svaly mi začaly mravenčit a v břiše se mi rozletěly roje motýlů. Do tváří se mi nahrnula červeň a rty mi silně tepaly pod jeho horkými ústy. Plynule svými rty hýbal proti těm mým a jednou rukou sjel až na mě stehno, které začal pomalu hladit. Druhá ruka se ocitl na mém líčku, kde bříšky prstů způsoboval ještě víc rudou barvu mým, už tak dost červeným tvářím.

S hlasitým "plop" jsem se od sebe odtáhli, ale pouze na takovou vzdálenost, aby se naše nosy o sebe bez problémů otíraly.

,,Miluji tě," zašeptal mi do zavřených rtů a lehce je slíbl.

,,Já tebe taky," usmála jsem se a odhrnula mu pár vlasů z tváře. Přitáhl si mě blíž a silně objal.

,,Nechci, abys odešla," zašeptal mi do kůže na krku. ,,Musí existovat nějaký způsob na vyléčení. Vždycky nějaký je."

,,V mém případě zřejmě ne," otřela jsem mu slzy, které mu vytekly z očí a znovu ho políbila.

Martinus

Nechápu, jak může být tak klidná. Mě jen ta představa, že jednou odejde a už se nevrátí natolik sžírá, že mám problém v noci spát. Pevně jsem ji sevřel boky a prohloubil náš polibek.

,,Tinusi," zašeptala, ale já ji nedal možnost říct cokoliv dalšího. Ne teď. Když si chci užívat chvíle s ní. Dokud ještě můžu.

,,Smím tě od teďka oslovovat moje princezna?" Zašeptal jsem přímo do toho polibku plného vášně a jemnosti. Němě přikývla, ale naše rty nechala stále spojené.

,,Pojedeme," odtáhl jsem se od ní, když se začala klepat zimou. Vytáhl jsem z plážové tašky deku, co jsme měli sebou a přehodil jí přes její krásná ramena. Neodolal jsem a musel jí lehounce políbit na krk. Vykouzlilo jí to úsměv na tváři stejně jako mě. Položila si hlavu na můj klín a já začal veslovat zpátky ke břehu. Sem tam jsem se sklonil a zanechal jí polibek ve vlasech, na tvářích či na oušku.

Než jsme dojeli ke břehu, usla jak andílek. Opatrně jsem si jí vyzvedl do náruče. Ignoroval jsem Irene, která se na mě zapškle dívala, když jsem procházel kolem obývacího pokoje. Vynesl jsem svoji princeznu až do jejího pokoje a položil ji na postel. Po delším váhání jsem jí sundal ty úplé kraťasy, aby se mohla pořádně vyspat.

Pak jsem si lehl vedle ní a natiskl si jí zády na svou hruď. Tohle je jenom moje princezna. A já ji nikomu nedám. Sklonil jsem se a do hebké kůže na krku jí zašeptal ty dvě magická slova, která nás dva spojují.

,,Miluji tě."

~💙 Love pineapples 💙
Wow😜...tak dneska ještě jedna kapča...se docela divím, že jsem to stihla😕 ale při té písničce nahoře se to tak dokonale psalo😍😘 (a prokrastinace zase vítězí😙...neumím chemii, ale napsala jsem vám další kapitolu😏😅)
Tak...komupak ji budeme věnovat...tak ok... LaSSíku💝 mmerka_7 tak je tvoje love😘❤
💘Love you💘