The Youtube Crush FF/CZ

•24•

Možná se mi to jen zdá,nebo se opravdu čas zastavil.Mé slzy ale zastavit nedokážu.Tupě stojím uprostřed pokoje a vnímám jen to,co s tou blondýnou dělá.Nevšímají si mě,jak zdvořilé.

Věřila jsem mu.Musela jsem se překonat,abych mu dokázala věřit a on udělá tohle.

Znáte ten pocit,když jste šťastní a během pár sekund o to všechno přijdete?Přesně tak se teď cítím.Ztracená.Vůbec netuším co bude dál.Nebo spíše ztracená sama v sobě?Dá se to nějakým způsobem definovat?Asi ne.

Momentálně letím ze schodů a vlastně i z celého baru.Je sobecké,že jsem tam nechala i Martina s Lilou,ale já tam prostě nemohla zůstat.Ne po tomhle incidentu.

Vůbec nevím v jaké části Prahy se zrovna teď nacházím,ale zastávku najdu poměrně rychle.

No a co by se mi nestalo,je něco okolo půlnoci a poslední autobus jede až v jednu.Porozhlédnu se a vidím jen starou zastávku a pororozpadlou lavičku,která by se nejspíš rozpadla hned,co bych si na ní sedla.

Navíc jsem oblečená dost nalehko,znáte to,černý mini šaty a naštěstí tenisky.Myslím,že v podpadcích bych to už vážně nedala,nohy mě urkutně bolí už teď.

Je mi děsná zima.Jedna kapka,druhá kapka.Ach jo,už mě nebaví počítat dopadající kapky děště.Nemůžu tady jen tak tvrdnout,prostě musím něco udělat,nebo tady asi umrznu.

Tak a teď už vážně.

Vytahuju z černé kabelky svůj telefon a vytáčením kamaráda z facebooku,Tobiase.

Po pár pípnutí mi to vezme:
,,Jul?Co se děje že voláš v noci?":Řekne trochu rozespalým hlasem a tipuju,že si i protřel rukama oči.No jo,vždyť já ho vzbudit nechtěla,jen mám problém.

Nudím se a nechci tak dlouho čekat na bus no.

,,Promiň,já jsem v Praze,něco se stalo a-já".,,Kde si?Jdu pro tebe".

,,Ne,to nemusíš".,,Kde"?
,,Na náměstí".,,Haló?"

Nic.Položil to.No co to povzdychnutí Jul?Seber se ne?Nikdy si nebývala citlivka a ani s tím hádám nechceš začít!!:okřikne mě mé vlastní svědomí.

To je ono.Má pravdu.Nechci být citlivá.Tak jo.Nádech,výdech.V pohodě.Za rohem zastaví auto a já zbystřím.Jo,to je on.

,,Čau.",,Ahoj.":dáme si spolu highfive a už mi otevírá dveře od auta vepředu.,,Tak...Co se stalo?":zeptá se mezitím co startuje svoje auto.

,,Nechci o tom mluvit".
Jo,sice to znělo opravdu dost chladně,ale když myslím,že o tom nechci mluvit,tak o tom mluvit nechci.

,,Mohla bych u tebe dnes přes-přespat?":samozřejmě jsem začala větu dřív,než jsem si pořádně rozmyslela co řeknu,takže poslední slovo znělo z mých úst tak trochu zakoktaně.

No není divný přespat u kluka s kterým jsem se viděla jednou?Ano,je.

Jenže to mi je dneska tak nějak jedno,protože vlastně nemám kam jít.Teda ne nemám,ale měli jsme být všichni u Martina a to těď padlo.K matce která na mě nebere ohledy se mi taky nechce.

,,A víš co?Proč ne,stejně doma momentálně nikdo není a já se taky nudím".

,,Děkuju,děkuju a ještě jednou děkuju"!Chtěla jsem se mu vrhnout kolem krku a obejmout ho,ale pak by nemohl vnímat cestu,takže to počká.