The Youtube Crush FF/CZ

•17•

Ještě jsem chvíli přemýšlela a pak jsem dospěla k rozhodnutí,že mu to prostě musím říct.Je mi nadevše jasný,že bude naštvaný,ale měl by to pochopit.Kdyby byl v mé situaci,udělal by to samé.

Dnes jsem se hodně nudila,tak jsem si domluvila anonymní setkání na Facebooku.Jo,já vím,je to nebezpečný,ale mě fakt hrozilo,že umřu nudou a navíc,proč to nezkusit?
Takže v 11:00 s nějakým klukem v parku.Vím o něm jen to,že mu je devatenáct a pak jsem viděla nějaký fotky.

No,nebyl zas tak hnusnej,ale v tuhle chvíli bych stála spíš o kamaráda,než o ,,kluka,,.
Tipuju,že by jsme mohli jít do města na kafé,takže by to mohlo trvat dejme tomu dvě hodiny.

Napsala jsem Samovi,že s ním potřebuju nutně mluvit a že to nepočká.Napsal,že moc práce nemá,takže už jde na vlak a bude ve městě nejdéle za tři hodiny.Jo,to by tak sedělo,dá se to stihnout.

Pobalila jsem si potřebné věci a vyrazila jsem do parku.Sedla jsem si na lavičku a vyčkávala danou osobu.Jelikož ani nevím,co má ten kluk na sobě,asi jsem celkem dost v háji.

Asi po pěti minutách přišel.Nevypadal vůbec špatně,ale jak říkám,vztah není nic pro mě.Je to ale stejně divný.

,,Ahoj",,Čau,jsem Jull,ty?",,Tobias,těší mě": mile se usmál.Trochu jsem se začervenala a podala jsem mu svou ruku.Jemně ji stiskl a pak zase pustil.,,Tak,kam bys chtěla jít"?,,Půjdeme do města,do kavárny".,,Vážně?Taky bych si dal kávu".

Autobusem jsme dojeli do města a vyrazili jsme do kavárny.Objednali jsme si a čekali.Povídali jsme si dlouho a prakticky jsme každý říkali něco o sobě,takže takový to základní představení.Samozřejmě jsem se ho neptala na otázky typu ,,jaká je tvoje nejoblíbenější barva,,ale na to,co mě opravdu zajímalo.

Zkontrolovala jsem čas a zjistila jsem,že jsme tady už tři hodiny.No a co se stane?Sám vejde do kavárny a posadí se na protější stůl.Tak tohle už je přes čáru,začala jsem se klepat a byla jsem strašně vynervovaná,měla jsem pocit jako kdybych ho podváděla.

Ale vždyť já s ním nic nemám!,,Ale raníš jeho city":ozval se můj vnitřní hlas.Tak jo, uklidni se.Pozdě,už mě zahlédl.,,Tobi?",,hmm",,Mohl bys už prosím jít"?,,A proč"?,,Prostě jdi,někdy ti to vysvětlím".,,Jak chceš".

Ještě než odešel,nechal na stole peníze a nějaký papírek.Nenápadně jsem si ho dala do kapsy.A napsala jsem Samovi.

J-Pojď sem...
S-Proč?
J-Prosím...

Ještě chvíli váhal,ale pak si ke mně přisedl.Chtěla jsem něco říct,ale on mě předběhl.,,Řekni mi jednu věc".Koukala jsem se mu přímo do očí a nevnímala jsem.,,Proč si mi volala,když tady byl on!?!"Zněl trochu naštvaně.

Počkat,on a naštvanej?To mi nesedí,na mě nikdy nebyl naštvaný,ale je pravda,že na to neměl důvod.A teď ho taky nemá,takže nechápu co se rozčiluje.

,,Nesmím mít přátele?"Neodpovídal.,,Pojď prosím ke mně,musím ti něco vysvětlit,asi jsem našla způsob,jak ti věřit."
Bez jakýchkoliv poznámek vstal a vzal mě za ruku.Byla jsem překvapená,ale nechala jsem to být.Nastoupili jsme na autobus.

,,Tak pojď". Zavírám dveře od mého pokoje.

,,Víš,já ti něco neřekla".