The Youtube Crush FF/CZ

•20•

To on mě nikdy neomrzí...

Ze spánku mě vythrne příchozí hovor který následovně zvedám.

,,Ehm co,Klariso?",,Prepáč mi,že ťa prebudzam,ale Sam ma donútil, máte sa o dve hodiny zísť v meste".,,Cože,já ale".Píp-píp-píp

Hele super jako.Dnešní den opravdu nemohl začít lépe.Samozřejmě to byla ironie,že jo.

Jsem alespoň ráda,že dali ve škole deváťákům takové malé volno,aby se mohli připravovat na zkoušky.Školu už vybranou mám,ale moc jsem se toho zatím neučila.

Takže vykonám takový ty ranní věcičky,najím se a obléknu.Autobusem se svezu až do města,no ale máme tady menší problém.Kde se máme vlastně sejít?Nebudu jim volat,nechci vypadat neschopně.

Jo,už to mám.Mohla by to být naše oblíbená kavárna.A jak jsem očekávala,byl tam.Slušně jsem ho pozdravila a chtěla jít dovnitř ale on mě zatáhl za zápěstí za strom,až jsem sykla.

,,Musíme inam":řekl a pořád se rozhlížel okolo sebe,jestli nás někdo nevidí nebo nesleduje.
Pořád cítím jeho drsný stisk na mé ruce.Abych přiznala,docela se v téhle chvíli bojím,je takový nesvý a nevím co má v plánu udělat.

Prostě jsem ho z téhle stránky ještě neměla možnost poznat,ale nemůžu říct,že se mi to nelíbí.

,,Já-já.Dobře,pojďme".Kousne si do rtu a mně se málem z toho gesta podlomí kolena.

Nic neříká a táhne mě k menšímu černému autu.Panebože vždyť je mu sedmnáct,kde vzal krucinál auto,umí vůbec řídit?

,,Ale".,,Pššt":přiloží mi prst na rty,aby mě umlčel.Tak jo,to bude v pohodě,přece mu věřím ne?Nemohl se třeba opít?Nebo já nevím,že ho napadají takové debilní nápady.Achjo.

Otevře mi dveře a pokyne mi,abych nastoupila.Zůstanu viset na jeho očích a nastoupím si.Sam obejde auto a nasedne si vedle mě na místo řidiče.V mé hlavě převládá panika,ale i adrenalin.

Ani si to neuvědomuju a koukám na něj už asi minutu s dost viditelným strachem v očích.
Nic mi na to neříká,jen mi upřeně kouká do očí.Než se vzpamatuju,jeho ruka skončí na vnitřní straně mého stehna.

Chvíli na jeho ruku hledím a on pak nastartuje a vyjede.Nejdřív jede pomaleji,ale postupně zrychluje.Doufám,že nepotkáme benga,byl by to dost velkej problém pro oba.Už jede tak rychle,že nedokážu uvěřit,jakou může mít takhle malé auto rychlost.

Nevadí mi to,spíš mě to vzrušuje a cítím se uvolněně.Podle cesty vidím,že nejedeme ani k němu ani ke mně,pochopitelně nevím,co bychom tam vůbec dělali.

Zaparkuje a pomůže mi vystoupit na vydlážděnou příjezdovou cestu.Pořád nikdo z nás nemluví a to mě deptá,protože už teď nedokážu přijít na to,na co myslí.

Odemkne vchodové dveře a vyzuje si své boty.Už se chystám schýbnout se a sundat si tenisky,ale on mě zastaví.
Teplou rukou mi přejde po kotníku mé nohy.I když mám dlouhé kalhoty,cítím to až moc dobře.

Trochu mě ta jeho náhlá změna chovaní děsí,ale musím mu přeci věřit,je to kamarád nebo snad?Ne.Teda prozatím,co to melu.Pomalým krokem se dostaneme do obýváku.Nechápavým pohledem se podívám na Samuela.

Tenhle obývák už znám...