Složitá láska(yaoi)

Yamadovo vyznání

,,Chci s tebou o něčem důležitém mluvit."Řekne, když mě odtáhne na střechu. Moc prosím ať to není to co si myslím.

Nechci ho nějak moc zarazit, ale chci mu říct své city, protože už to v sobě nedokážu dál dusit. Sice jsem mu slíbil že se do sebe ani jeden nezamilujeme, ale nedokážu si pomoct je to něco co se nedá ovládnout

,, Prosím buď můj milenec!" Řekne s rudou tváří. Cože!? Jsem dost v šoku jak jako milenec? Vždyť já...on... chcete mi říct, že on je taky gay?,,Ty..jak to myslíš..." zeptám se ho s kamenou tváři kterou se snažím zachovat.,,Myslím tím, že tě mám rád a chci s tebou být nedokážu být už více tvůj kamarád." Má úplně rudé lícny od rozpaků. Vypadá to že to myslí vážně. Ale bojím se. Žaludek se mi znovu sevře. Mám chuť brečet, ale nevím proč. Z očí mi začnou stékat slzy. Dám si ruce na obličej. Chci tím zakrýt svoje uslzené oči.

Asi jsem to posral, jen jsem mu chtěl říct, co opravdu cítím. Nechtěl jsem aby to dopadlo takhle. Přijdu k němu a chytím ho za ruce. Třesu se a bojím se. Co bude dál...?,, Prosím Mikaeli ukaž mi svoji tvář."řeknu opravdu nervózně. Pomalu mu odtáhnu ruce z obličeje. Divá se na mě. ,,Miko..." třese se mi hlas i ruce. 

,, Miluju tě a vždycky budu. Tak prosím." přesvědčuje mě o své lásce.
Nevím jestli mu mohu věřit. Jsem do něj sám po uši zamilovaný. Chytí mě za obě ruce. Proplétá svoje prsty mezi mými.,, Prosím počkej na mě než skončím." podívá se na mě smutně.
,, Půjdu první." Oznámím mu a odcházíme. Po zbytek vyučování jsem úplně mimo. Stále se zaobírám tím co mi dnes řekl. Nechápu jak jsem se do něj mohl zamilovat. No je to můj typ, ale je to čtvrťák a za necelý dva měsíce má maturitu.Nemohlo by nám to klapat.

Celé vyučování nad tím přemýšlím a nechce se mi věřit, že jsem mu to opravdu řekl. Snad to není jen sen. Nechci aby to takhle brzo skončilo.

Po posledním zvonění si jdu sednout na schody, kterými se vchází do školy. Čekám tam asi půl hodiny. Proč tu sakra sedím nemusel jsem ho poslouchat, co když je to zase nějaký žert.
,, Ty jsi opravdu počkal." Zase má úsměv na tváři. Snad už to vzdal. ,, Jo počkal jsem." Odpovím. ,, Pojďme dnes ke mě domů." Nadhodí Yamada.,, Nemůžu už tak jsem dlouho pryč." Odpovím a v tom mi zazvoní telefon. Volá mamka. ,, Vidíš už mě schání." Řeknu a Yamada mi sebere mobil. ,, Prosím u telefonu Yamada... Mohl by dnes přespat u mě... Samozřejmě věci mi když tak půjčím... Mnohokrát děkuji. Nashledanou..." Eh co to bylo mamka ona je jim hypnotizována?