Složitá láska(yaoi)

Nový Přírůstek

Ležím vedle Hinaty, Yamada mi něžně honí moji maličkost, která ztvrdla díky tomu, že se mi maličký přisál na bradavky. Vzdychám do polštáře, abych neprobudil malého. Ze zadu mě chytí za boky a pronikne, naráží přímo do mého sladkého místečka. Zanedlouho se uděláme oba, jako první si dám sprchu já, abyc potom mohl Yamadu vystřídat.

Je to opravdu zlaté dítě, ale vypadá to, že na něj Yamada žárlí. Tomuhle se musím opravdu zasmát, protože je to strašně roztomilé, když žárlí.

No... Zanedlouho vánoce, přemýšlím co koupit svojí milované,, manželce,,. Dítě máme, sex skoro každý den, co by to jenom chtělo... Stále mě nic nenapadá. Hladím toho maličkého blonďáčka, má opravdu hezky kudrnaté vlásky, tak jemné. Hlava mi pomalu i s víčky padá, už ani ruka nestačí na opěru hlavy...

Vyjdu ze sprchy, obléknu si triko, otočím se směrem k posteli, oba spinkají a přitom jsou tak roztomilí. Lehnu si na kraj postele, oba přikryji, zhasnu lampičku a jdu spát...

Ucítím lehké skubnutí mého těla a letím z postele dolů. Nohy zůstávají na posteli, vedle nich vykukuje Yamada a směje se mi.,, Copak to tam dole děláš? " podá mi pomocnou ruku a já ho stáhnu dolů. Začne se smát a sedne si vedle.,, Ty jsi ale střeštidlo." usměju se, chytí mě ha ruku, ležím tam jak vyvoranej vorvaň.,, Půjdeme na balkón?" zeptám se směle. Kyvné hlavou, zvednu se a pomalu otevřu balkónové dveře. Venku je chladno, dokonce začal padat první sníh. Taková nádhera, vločky se třpytí v záři měsíce, který je dnes v úplňku.

,, Co bys chtěl k Vánocům?" zeptám se ho a on s úsměvem řekne:,, Já nic nepotřebuji mám vás a to mi stačí."  vždy byl strašně skromný. Však já něco vymyslím mám ještě necelý měsíc. Mika je opravdu jednoduchý, optimistický člověk. Co bych dělal, kdybych ho neměl. Hlavou mi proletí několik myšlenek, po zádech mi přejede husina, teď nevím jestli je to tím, že je tu zima, nebo tou představou.

Fouká něžný, ale opravdu studený vánek. Po celé ulici se rozléhá nářky nějakého zvířete.,, Co je to?" zeptá se a já jen zakroutím hlavou.,, Počkej tu s Hinatou." co to do něj vyjelo?

Peláším po dlouhé ulici, běžím dál a dál, nářek sílí, doběhnu k malé kartonové krabici. Podívám se do ní, chudák maličký. V krabici je malé černé štěňátko. Vezmu ho do náruče, zabalím do své mikiny a spěchám domů. U dveří na mě čeká Yamada. Štěně není zas tak malinké, vypadá to, že má asi šest měsíců, podle toho jak vypadá je to vlk, krásný černý vlk s modrýma očima.

,, Ten je nádherný!"vyjekne na mě, jsem docela překvapený z toho, že má radost.,, Necháme si ho?" Musí být z něj hodně nadšený. Podám mu jej, Yamada ho vezme do koupelny, začne umývat a nakonec vysuší ručníkem.,, Vždycky jsem si přál černého vlka." opravdu je jako malé dítě. Dneska se toho stalo opravdu hodně. Zývnu a jdu do postele. Vlček spinká mezi námi s Hinatou. Ode dneška jsme úplná rodina...

Tak lidičky, zde máte něco malinko ode mě k spestření rána  MizushimaYumi~ ^-^ Snad se bude líbit :)