Složitá láska(yaoi)

Buď můj ,,přítel,,!

,,Prosím buď můj kamarád!!!" přede mnou stojí ten ,,úžasný,, Shuun o kterém mi ani Yamada neřekl, že je jeho přítel z dětství. ,,Dobrá." Podám mu ruku a usměju se. Yamada celý září s on taky. Bože jako malé děti a to jsou oba starší než já. ,,Co kdybychom si někdy vyrazily na skleničku?"  Nezní to špatně. ,,Fajn tak co třeba dneska?" Nic nenamítám, páč vím, že to nemá smysl. 

Takže dneska se půjde pít, no jak Yamadu znám tak to zase přežene, takže pít nebudu. ,,Tak dobrá v šest tu budu jako na koni tak buďte připraveni." Zakývu hlavou a odejdu do kuchyně.  Měl bych udělat něco k obědu, ale co.... Hmmmm..... Možná.... Ne to není dobrý nápad.... Lamu si hlavu s tím co udělat na jídlo. Bože to je tak těžký... Jeho apetit jsem dlouho neukonejšil. ,,Nad, čímpak přemýšlíš Miko?" opře se hlavou o mé rameno a já se stále dívám do lednice. ,,Co by sis dal k obědu?" ,,Cokoliv je dobré, třeba tvoje vynikající špagety." to mě nenapadlo. ,,Jsi génius!" vyvalím na něj a políbím ho na tvář. Jde se na to...

Co to bylo? Takový lahodný úsměv. Vezme si na sebe zástěru, ve které vypadá opravdu roztomile. Co takhle, kdyby byl úplně bez zástěry...Hmmmm... V mé hlavě se rodí opravdu perverzní myšlenky a představy. Hned bych ho snědl. Zanedlouho celým domem voní jeho báječné špagety. Opravdu je zbožňuji a navíc je nedělá tak často, takže se na ně docela těším. Za dvě hodiny by měl přijet Shuun už se na něj moc těším. Zatím jsem neměl tu čest s ním pít. Zaraduji se a v tom mi zazvoní mobil. ,,U telefonu Yamada, prosim..." ,,Potřebujeme vás dnes okolo šesté na natáčení." ,,Dobrá budu tam." Moc se mi to nehodí. Sakra!

,,Co se stalo?" ,,Ale musím do práce, nutně mě tam potřebují budeš muset jít sám." sklopím hlavu. Položí mi ruce na tváře a s úsměvem řekne: ,,To nevadí aspoň se s Shuunem poznáme." je to opravdu hodný kluk. ,,Dobře, slib mi že budeš pít opatrně." ,,Slibuju." Podělaná práce! 

Dojíme oběd a jdu se nachystat. Za nedlouho je čtvrt na šest, takže budu muset vyjet. Ach jo... ,,Miláčku budu muset jít." dám mu polibek na jeho narůžovělé rty a odcházím. U dveří se míjím s Suunem . ,,Kampak mi utíkáš." ,,Musím letět něco se podělalo v práce, dej mi na Miku pozor." usměju se a svěřím svoje štěstíčko do jeho rukou, protože mu věřím...

Z pohledu Shuuna

Samozřejmě se na mě můžeš spolehnout, já se ti o to tvoje štěstíčko důkladně postarám. Od první chvíle, kdy jsem ho uviděl jsem se do něj zakoukal. Není to láska nebo tak něco, ale spíš zvědavost, která mě naplňuje. Chci zjistit co přimělo Yamadu ho tak milovat, je to jen obyčejný kluk. Já ho znal dvanáct let a nikdy se do mě nezamiloval. Ale do něj se zamiloval před pěti lety. Jak si to představuje, ale musím přiznat, že je docela roztomilý a mrňavý na to jak je starý. 

Vejdu do domu a Mika už je připravený. Sundavá ze sebe modrou zástěru s králíčkem. Jak roztomilé. ,,Promiň můžeme vyrazit." kývnu hlavou a jdeme. Kousek od sud je malý bar, do kterého máme namířeno. Objednám pár panáků a leju do něj jeden za druhým. Možná bych ho mohl dostat do postele. Není to špatné stejně ho tak opiju, že si nic nebude pamatovat.

Leje do mě panáka za panákem. Už mi z toho začíná být zle. Slíbil jsem, že budu pít zodpovědně, ale s ním se to nedá. Stále mi vypráví jak byl Yamada jeho nejlepší kamaradád a jaké měli dětství. Začíná se mi motat hlava...