Složitá láska(yaoi)

Jsem doma! Drahá polovička Kura

Po dlouhých pěti hodinách konečně dojedu domu. Je kolem půl sedmé ráno, potichu odemknu dveře, ze kterých na mě vyběhne Kuro. Povalí mě na zem a olizuje tvář. ,,Jsem doma Kuro." usměju se, zvednu a nasypu mu granule.,,Měli bychom ti pořídit kamaráda." usměju se, odložím tašku i s notebookem na gauč a potichu šlapu do schodů. Yamada je v Hinatově pokojíku a vzbouzí ho. Opřu se o futra, složím si ruce na prsa a usměju se. ,,Jsem doma..." Hina se na mě vrhne a společně spadneme na zem. ,,Vítej doma Miko!" dá mi pusu na tvář a utíká do kuchyně. Pomalu se zvednu, Yamada ke mě přijde a políbí mě. Jeho polibek je plný vášně a touhy mě vlastnit. Prohloubí polibek a já mu ho oplatím. 

,,Jsem doma." usměju se na něj a ze zdola se ozve Hina. ,,No tak tatí musíme do školy!" ,,Už běžím! uvidíme se zachvilku miláčku."dá mi pusu na čelo a odchází no teda, tady se toho změnilo. Jdu do ložnice a převléknu se. Vypadá to, že Yamada jel odvést Hinatu do školy. Jak pak se tu asi měli a co vlastně dělali. Ty jo, vážně si připadám jako mamka. Stále si na to nemohu zvyknout, i když to už je pět let, možná se do toho nikdy nedostanu. Nedostanu se do role rodiče. Povzdychnu si obléknu si černé triko a nechám si jen boxerky. Lehnu si do postele, začnou se mi klížit oči, ale teď opravdu nechci spát. 

Dojdu do koupelny, vysléknu se a dám si sprchu. Trošku studenější, abych se probral. Mezitím domu přijel Yamada. Vylezu z koupelny a osuším si vlasy. Yamada sedí na posteli a čeká na mě. Nastaví ruce s úsměvem. ,,Pojď za mnou ty moje sluníčko." přijdu k němu a sednu si na něj obkročmo. ,,Vítej doma." řekne a dá mi polibek, kterým mě opravdu z citlivý. Sundá mi triko, zajede k bradavkám a začne přes ně přejíždět prstem. ,,Tak strašně se mi stýskalo.." ,,Mě taky." zajede mi do boxerek a přejede mi po mé maličkosti, která hned na to ztvrdne. Lehce zavzdychám, najednou jsem přímo pod ním a cítím jeho krásné polibky, které mi hřejí krk. Začne mě kousat a dělat cucáky. ,,Ty se nezměníš." zachcechtám se. 

Pomaličku si mě připraví tím, že mi do zadečku strčí nejprve jeden a pak dva prsty. Jak milé, ale stejně to trošku bolí. Už je to totiž strašně dlouho co jsme to nedělali. Pomalu do mě strčí svůj úd a já syknu bolestí. Tohle opravdu bolelo, asi mě natrhl. Začne přirážet a mě z očí vytříští slzy. Bolí to jak čert. Ale po chvilce bolest ustává a na řadu přichází slast, která nás oba konejší...

Jeho dírka je prostě nejlepší. Zdá se mi, že ho to trošku bolí, ale není se čemu divit, když jsme se spolu nemazlily už dobrý měsíc, jeho tělo je ještě citlivější než na začátku. Přirazím a dostanu se k jeho slabému místečku. Udělám se a on hned po mě. Odvrátí hlavu na stranu a zrychleně dýchá, vytáhnu z něj svůj úd a pomaličku z něj vyteče bílé tekutina s příměsí krve. Takže jsem ho opravdu natrhl. Bože, asi na mě bude naštvaný. 

Celé tělo mě bolí a nedokážu se ani pohnout, po mých stehnech stéká jeho sémě, hřeje jako radiátor. Nic necítím, až na pocit slasti, který mi dal. Mé tělo pulzuje, oči zavírají a tma před mýma očima je úplná...

Asi nespal celou tu dobu a ještě k tomu se už ani nezvedne. Takže si ho budu muset opečovávat. Za necelých pět hodin bude Hinata končit, vypadá to, že ho vyzvednu, ale mezitím udělám něco k jídlu, aby se taky naše maminka napapala. Zasměji se a jdu do kuchyně udělat nějakou dobrůtku pro Miku. Vedle židle leží Kuro a vypadá dost smutně. ,,Copak je kamaráde?" Jen se podívá a odfrkne si. ,,Notááák..." pohladím ho po hlavě a on si jen vzdychne. Co mu může být. Jídlo a vodu tam má, hmmmm.... ,,Co takhle vycházka?" vezmu vodítko a on nic, stále leží na podlaze. Vždycky byl tak akční, když jsem vytáhl vodítko. ,,Pojď sem ty můj vlčku."přitulím se k němu. 

Sladce spím a najednou spadnu s postele, sakryš to byla, ale rána. Yamada rychle přiletí a zvedne mě ze země. ,,Co jsi proboha dělal?" usměje se a já se začnu smát na celé kolo. ,,Ani sám nevím..." ,,Kuro se mi zdá být nějaký smutný." Kuro, jak to vždyť ráno byl ještě v pohodě. ,,Podívám se na něj." opatrně vstanu z postele a nohy se mi podlomí, ty vado, tak takhle jsem nebyl utahanej ani nepamatuju, nebo spíš natrženej. Vezme mě do náruče a jdeme do kuchyně. Celou dobu se k němu lísám a mazlím. Posadí mě na zem ke Kurovy a já se na něj podívám. ,,Je smutný...Měli bychom mu někoho pořídit..." 

Podívám se na něj a usměju se.,, Dobře tak až pojedeme pro Hinatu tak se zastavíme v útulku a adoptujeme mu nějakého kamaráda."  Usměje se a jakmile to zjistí Kuro hned zamává ocáskem. Jaké to inteligentní zvíře. Vlastně když se nad tím tak zamyslím, vlci žijí ve smečce, takže je mu asi smutno. Je necelých dvanáct hodin a já naložím Kura do auta. Jako další se nějak do auta dobelhá Mika. Jedeme nejprve za Hinatou, kterého naložíme do auta a jedeme směr útulek. Dojedeme a Mika začne mluvit ,,Zdravím nemáte tu nějakého vlka nebo tak..." Pracovník se chvilku zamyslí, potom se podívá do papírů. ,,Jasně bílý sibiřský vlk, samička Kora." podívá se na mě. ,,Nejprve se na ni půjdeme podívat. Hinata mě chytí za ruku a jdeme za pracovníkem v zelené uniformě. Dojdeme k velkému kotci, ve kterém leží krásný sibiřský vlk s modrýma očima. 

Na vodítku držím Kura a ten jakmile ji spatří rozzáří se mu očka a pomalou chůzí jde ke kleci, fenka jde stejným směrem a oba se u drátu začnou olizovat. Je vidět, že jsou si souzení a budou dobrými kamarády. ,,Dobře kolik za ní chcete.." zeptám se a on se jen zasměje.,,Nechci nic už je tu dlouho bude ráda, že bude u hodné rodiny." Předá nám očkovací průkaz a papíry. Dojedeme domu a oba se začnou honit po domě. Jsou ve svém živlu. Jsem docela rád. Přichytím si za bok Miku a ten potichu sykne bolestí. Do vlásků mu zašeptám ,,Promiň." 

Snad se vám kapitolka líbila, nevím kdy dám další, protože se blíží konec školního roku a je mnoho práce, tak zatím minna MizushimaYumi <3