Složitá láska(yaoi)

Nový život

Těžce otevřu oči. Jsem doma? Takže to byl jenom sen. Podívám se na ruce, ale stále jsou na nich stopy od provazu. ,,Chápu.." povzdechnu si a znovu mi padnou víčka.

Snad bude v pořádku...Neměli bychom ho vzít do nemocnice?" Emilie to myslí v dobrém, ale Mikovy by to mohlo ještě více ublížit. Nechci riskovat, že si to bude zase vyčítat. Akashi chytne Emilii za ruku a Mika se pomalu probouzí. ,,Chápu.." co to mele. Znova zavře oči a v klidu se oddechuje.  

Tohle si nikdy neodpustím! Emilie mě obejme a utěšuje. ,,Bude v pořádku." usměje se na mě a já jí obětí opětuji. ,,Nikdy jsem nechtěl aby se něco takového stalo, někomu koho miluji." začnou mi stékat slzy po tvářích. ,,No tak.. To si říkáš chlap!" začne se smát a já se přidám. Chytím Mikovy ruku a čekám co se bude dít dál. najednou mi strašně silně zmáčkne ruku a já syknu bolestí. Co se mu asi zdá? 

Akashi nám donese hrnek kávy, dlouho do noci sedíme v obýváku. Emilie usnula na Akashim a my si povídali. ,,Proč mě vaše matka nenávidí?" zeptám se a docela by mě to i zajímalo. ,,Je to kvůli naší minulosti..." co se stalo? 

,,Když jsme já a Mikael byly malí, matka s otcem neměli moc dobré vztahy. Otec se zamiloval do zlatokopky a matka zase do idiota, který si chtěl jen nezávazně užívat. Mikael je viděl jak spolu mají sex a byl z toho natolik traumatizovaný, že jsme ho nemohli týden najít. Našli jsme ho až v zahradním domku u nás na zahradě. Otec se dozvěděl, že má matka milence a strašně se pohádali. Mika byl vždy takový dobrák, že je chtěl umoudřit, ale místo toho dostal od otce facku. Matka se natolik naštvala, že se po týdnu rozvedli. Já a Minami jsme zůstali u matky, ale soud nařídil, že jedno dítě musí zůstat s ním. Matka Miku nechtěla dát, ale musela. Zlatokopka našeho otce okrádala o peníze, a když měla všechno tak ho jednoduše zabila. Ta potom Miku týrala a následně ho chtělo poslat pod drn. Ale naštěstí pád ze schodů přežil a ji zatkli. Vrátil se zpět k nám, ale od té doby co byl v nemocnici si tohle moc nepamatoval. Matka začala nenávidět muže.Byl stále zamlklý a neměl přátele. Jsem rád, že tě poznal, teď se dokáže zase smát a radovat ze života."

Muselo to pro něj být dost traumatizující. Vyslechl jsem si Mikovu minulost a zhrozil se. Celou noc se převaluje a je celý bledý. Chci mu tak strašně pomoct, ale nevím jak. Stále ho držím za ruku a pomalu se mi klíží oči. Položím hlavu na okraj postele na níž za chvíli usnu. Po nějaké době ucítím, jak mě někdo přikrývá larisou. ,,Oh promiň asi jsem tě vzbudila."  ,,Emilie nemáš náhodou být v posteli a odpočívat?" ,,Zase ten starý dobrý starostlivý bratr." zachichotá se  a já se jen usměju. Nohy mi zdřevěněli. ,,Asi jsem tu seděl hodně dlouho co. " ,,No...Po pravdě řečeno, asi čtyři hodiny."  Tak dlouho? Podívám se na Miku, je celý orosený potem a hrozně rychle dýchá. Jdu do kuchyně a namočím ručník, k tomu vezmu hlubokou misku s vodou, kdyby byla potřeba. Položím mu jej na čelo a hladím ho po vlasech. 

Chudinka moje, kéž bych přišel o něco dříve...

Celé mě tělo,  je jako v jednom ohni, rány mě pálí, na čele mě chladí ručník. Jediné místo, které se zdá být v pohodě je moje pravá ruka. Jde z ní příjemné teplo, které se po chvilce mění na chladivý pocit, který je příjemný. Pomalu pootevřu oči a Akashi se na mě vrhne. ,,Bráška se probudil!" syknu bolestí, ale stejně se na něj usměji. ,,Bolí..to.. he he.." zasměju se a Yamada se celý rozzáří.

Probral se.  Znovu si za ním sednu a položím mu ruce na tváře. ,,Už to všechno bude v pořádku, slibuju." Usměju se a mám na krajíčku. Chytí mi ruku a slabým hláskem řekne: ,,Já vím.." Jeho kouzelný úsměv je k sežrání, snědl bych ho, i když je zraněný. Myslím na takové zvrhlosti, jsem to ale idiot. 

Posadím se a Emilia mi podá sklenici vody. Moje tělo je stále slabé, ale dokážu se hýbat, to je jediné pozitivní. Emilia zasténá a já se zděsím. ,,Co se děje?" ,,Začínám mít bolesti, asi se to malé chystá na svět." zasměje se a dělá si z toho ještě srandu. Akashi se rychle obleče a jedou do nemocnice. ,,Chci jet taky!" naléhám na Yamadu. ,,Musíš odpočívat." ,,Nemohu tu jen tak ležet je to přece jenom dítě tvé sestry a mého bratra! Nechci jen nečině přihlížet!"

Je opravdu tvrdohlaví, co když se mu rány znovu otevřou. nemohu ho nechat jenom tak jít. Dívá se na mě s vážným výrazem. Nedokážu mu říct ne, ale zároveň nechci, aby se mu něco stalo. ,,Počkej tu, hned jsem zpátky!" Běžím se obléct a jemu dojdu pro mikinu, aby mu nebyla zima. Naložím ho do auta a jedeme do nemocnice. Vystoupím a Miku přidržuji, protože se sotva drží na nohách. Pomalu jdeme k sestřinému pokoji, otevřu dveře. Akashi stojí u postele se slzami v očích a drží překrásného chlapečka. Podívám se na postel, kde sedí Emilia. Jsem docela v šoku, když vidím, že drží druhé dítě. 

Takže se vlastně bráškovy splnil sen, vždycky chtěl mít dva krásné syny a jak to tak vidím, tak i Emilie je radostí bez sebe. Akashi je tedy tatínkem. Po tvářích mi znovu začnou stékat slzy. Yamada mi je něžně otře a usměje se na mě. Jsem na něj tak pyšný...

Sáhnu mu rukou okolo pasu a na ruce cítím něco moc vřelého a mokrého. Podívám se na ruku a uvidím krev. ,,Miko!" vyjeknu a celý se mi sesune k zemi. Akashi letí pro sestřičku a já ho přidržuju. Doktor ho odveze na sál, kde mu rány zašijí a po pár hodinách čekání ho zase mohu vidět...