Složitá láska(yaoi)

Dovolená

Můj velectěný milenec se rozhodl, že pojedeme na dovolenou a chtěl mi to říct den před odletem. To mu, ale nevyšlo páč jsem ho přistihl při činu.Musel jsem se v duchu zasmát, když jsem si na to vzpomněl. Dneska máme konečně odlétat. Mám z toho trochu hrůzu, bojím se nechat doma Kura a Shiro samotné, navíc aby se jim nestýskalo. Asi napíšu bráchovy, aby se nám o ně postaral. Snad mu to nebude vadit. Odfrknu si a celou dobu balení si to promýšlím.

Mika vypadá dost sklesle, to se netěší? Udělal jsem snad něco špatně? Vůbec to nechápu. Přijdu k němu. Pohladím ho po tváři. Nakloním se. Zavře oči. Jemně spojím naše rty a prohloubím. Samozřejmě nezůstává pozadu a hraje si s mým jazykem tak jak já s jeho. Když rozpojím naše rty, utřu mu slinu, která mu stéká po koutku úst. ,,Sladký jako vždy..." pohladím ho palcem po rtech a znovu mu dám dravý polibek. ,,Copak se děje." přejedu mu rukou po tváři a on se k ní jen jemně lísá. 

Je jako malá kočička. Nedokážu se udržet, tak se k němu skloním a kousnu ho do krčku, kde mu udělám pár značek. Jsem strašnej sadista. ,,Ya...ma...do.." pěkně vzdychá a mě to tak vzrušuje, že se neudržím. Shodím ho na postel a svléknu mu triko. 

,,Ne Yamado....Co když...přijde Hina..." lapám po dechu, když se přesune na mé již ztvrdlé bradavky.  Chci aby se mě dotýkal, ale musíme si dávat pozor, přeci jen tu nejsme sami. Přisaje se mi k bradavce a rozrazí se dveře. Jemně vzdychnu a leknu se. ,,Hele tati musíme jet nechte si to na jindy." ozve se Hina a Yamada ze mě sleze. ,,A ještě jedna věc...Miko, máš roztomilé bradavky." zahihňá se a já celý zrudnu. To je ten důvod, proč jsem to říkal. Zvednu se z postele a jdu ke dveřím. ,,No tak Hino...Tohle mi nedělej." plácnu ho po čele a odejdu i se sbalenou tašku, kterou si dám do předsíně. 

Povzdychnu si se stále rudými tvářemi. ,,Tak lidi pohněte za hodinu nám to odlétá!" zavolám na ně a naložím své věci do auta. Za chvilku naklušou i Yamaada a Hina, kteří si dají svá zavazadla též do auta. Ještě naposledy se jdu rozloučit s Kurem a Shiro. Snad se jim nebude stýskat. ,,Mějte se tu hezky." usměju se a zamknu dveře. Bráchovy jsem psal textovku a klíč schoval pod květináč. 

Můžeme vyrazit. Celou dobu je Mika ticho jediný, kdo by mi mohl vykecat díru do hlavy je Hina, ten tu pusu nezavřel. Přejedu mu přes stehno a lehce ho zmáčknu, tím jsem ho přerušil z jeho myšlenek. ,,Co se děje."podívám se na něj. ,,Ale to nic...Jen se bojím o ty dva prcky naše." povzdechne si a já ho pohladím po hlavě. ,,Nezměnil si se." uculím se a zaparkuji. Hina hned vystřelil z auta a já využil příležitosti. ,,Budou v pořádku, tak už se tím netrap." políbím ho a lehce mu přejedu po stehně. 

,,Dobře." odpoví mi zadýchaně do polibku. Vyjdeme z auta, necháme si zkontrolovat zavazadla a nasedneme do letadla. Vypadá to, že ho to lehce trápí, protože má znovu ten neutrální výraz jako před tím. Sednu si vedle něj a Hina zase před nás. Po chvilce letu Hinata usnul a Mika se stále díval z okna. Využiji příležitosti, toho, že sedíme úplně vzadu v mrtvém bodě, kde na nás nikdo nevidí. 

Přejede mi po stehně a já se leknu. Byl jsem příliš zabraný do přemýšlení. Začalo se stmívat a v letadle již byla tma. Políbil mě, sáhl mi pod tričko a mnul mé bradavky. Tiše jsem mu do polibků zasténal a chtěl ho odstrčit. Ne že bych to nechtěl, ale je tu spousta lidí. ,,Dnes né. Třeba v hotelu." usměju se na něj a dám mu cudný polibek na jeho krásné rty. ,,Jsem unavený, takže si zdřímnu." položím si hlavu na jeho rameno a usnu. Ne, že bych nechtěl, aby se mě dotýkal, přímo jsem po tom toužil, ale prostě to nejde. 

Co to do háje mělo být?! Jak jako ,,Dnes né.,, To si jako našel někoho jiného a už se mnou nechce být? Poslední dobou se chová divně, už si ani spolu nehrajeme a když to vypadá nadějně tak to někdo zkazí. Opravdu jsem ho omrzel? Svůj pohled nyní zaměřím na černou oblohu posetou zářícími hvězdami. Víčka mi pomaličku padají, pociťuji únavu, která nade mnou zvítězila. Probudí mě až slova letušky, která nám oznamuje, že jsme na místě. Lehce vzbudím toho ospalce vedle mě. ,,Vstávej Miko.." promnu si oči a podívám se na display telefonu. Ještě nám to bude trvat tak půl hodinky, než přistaneme a pak opustíme letiště.

Dnes jsem nedostal ani svůj ranní polibek. Budu s ním muset hodit řeč, ale osamotě. Chci vědět jestli mě má stále rád, či naopak...

Hned co jsme vystoupily na letišti, převzali zavazadla a dojeli do naší chatky, Hina  odešel prozkoumat okolí. Sedl jsem si na postel a převlékl se do kraťas a volného trika, Yamada udělal to samé. Hmmm... Ty jeho vypracovaná záda... Vystouplé lopatky...Krk... Když se otočil, měl jsem ještě lepší výhled... Jeho nádherné břicho... Jemné rty, kterými mě vždy tak příjemně dráždí... Když jsem ho takhle viděl myslel jsem, že se asi rozteču. Můj malý nezbeda v kalhotách si myslí totéž... Myslím, že mu něco dlužím. 

Přijdu k němu, stoupnu si na špičky, rukama se opřu o jeho nádhernou hruď a políbím ho. ,,Tohle jsem ti zapomněl ráno..." usměju se se šibalským výrazem a čekám, že se na mě vrhne, ale on nic. ,,Díky." odpoví a dodá ,,Máš hlad?" Co se to s ním děje? Co ho trápí? Můžu mu nějak pomoct? Přijdu za ním do kuchyně a chytím ho kolem pasu. Zabořím mu hlavu do lopatek, kam dosáhnu aniž bych si musel stoupnout na špičky. ,,Co se děje?" ,,Nic." V jeho hlase je znát chlad a tak trochu i smutek. Otočí se a já se ho neochotně pustím. Docela mě zamrazí v zádech a hlavně mám pocit, jako by mi praskalo srdíčko. Jsme spolu dobrých patnáct let a najednou tohle, proč?

Nechci být na něj chladný, ale co když mám pravdu a někoho má, nebo jsem ho omrzel. Podívám se na něj, znovu má ten bolestivý obličej, který jsem na něm vyděl dvakrát v životě. Jednou to bylo, když jsem ho našel v nemocnici a potom, když jsem mu řekl, že to chci ukončit. Přijdu k němu a obejmu ho. ,,Promiň...Já...Nevím co mě to popadlo... Chci si s tebou promluvit o něčem velmi důležitém..."Objetí mi opětuje a kývne hlavou. Sedneme si do pokoje na postel, zhluboka se nadechnu a začnu mluvit. ,,Chceš se mnou stále být, nebo jsem tě již omrzel?"     

Vytřeštím na něj oči. ,,Co to tu blábolíš?! Samozřejmě, že s tebou chci být!"Co ho to doprkéný vohrady mele?! ,,To si do hajzlu myslíš, že bych tě podváděl?!" docela mi ujíždí nervy, nejsem kurva! ,,Ale stále si mimo...a já myslel...že máš někoho...jinýho." ,,JSI KRETÉN!" vypískl jsem na něj a vydal se ven.

Asi jsem to vážně přehnal. Nikdy na mě takhle neječel. Já..Nemyslel jsem to tak. Ve dveřích se objevil Hina s dost překvapeným výrazem. ,,Co se Mikovy stalo?" ,,Pohádali jsme se..." ,,Cože vždyť se Mika nikdy nehádá!?"  ,,No jo no.. to mě taky zarazilo...Ale nedivým se mu...Obvinil jsem ho z toho, že má jiného partnera.." Hinata si povzdychne a sedne si za mnou. ,,Jsi vážně vůl víš to...vydržel s tebou tak dlouho a ty mu řekneš todle...Pffff...Jdi se mu omluvit." pobídne mě. ,,Ale tohle mi asi neodpustí..." ,,Jdi ty hlavo skopová!" vrazil do mě a já automaticky šel. Tenhle kluk je fakt boží, jsem rád, že je můj syn...

Musel jsem odtam vypadnout, jinak bych se asi rozbrečel. Jdu po pláži, kde dneska není tolik lidí. Jaké to štěstí. Sednu si za obří kámen, za kterým je stín. Slunce paří jako blázen a moře je tak krásně chladné. Zrovna jsem chytil hezkou denní dobu na odreagování. Za chvilku má totiž být západ slunce. Nohy mám vložené v krásně studené vodě a snažím se z hlavy dostat tu hádku. Nechápu co si o mě myslí, to jsem vážně tak blbej a hnusnej? Opravdu si myslí, že bych ho dokázal podvést? Nedokázal, protože spolu s Hinatou jsou celý můj svět.  Povzdechnu si a do očí se mi derou slzy. ,,To jsem až takovej pablb?" ,,Ne nejsi...to já..." 

Hledal jsem ho asi dvě hodiny, tohle byla poslední možnost, jinak už bych asi...nevím co bych dělal. Odpověděl jsem mu, aby věděl, že jsem ho našel. Klekl jsem si za ním do písku a chytil ho za ruce. ,,Já se ti moc omlouvám nevím, co to do mě vjelo, promiň." ,,To je dobrý." poplácá mě po hlavě rukou a pak odtáhne z mého sevření i tu druhou. ,,Podívej." ukáže mi, ten nádherný západ slunce. V jeho očích se tak moc leskne, že z modrých jsou rázem oranžovo červené. Chytím ho za bradu a jemně ho políbím na rty. ,,Omlouvám se.." usměje se a políbí mě taky. Jenže dosti dravějším polibkem, kde se to tak hezky naučil. Z mého andílka se najednou v posteli stává hříšný démon. 

,,Pojďme domu...Nebo si tě budu muset vzít tady." podívám se na něj s údivem. Sklopím hlavu a podívám se na jeho rozkrok. ,,Ty..." ,,Jo. Pokud nepohneš tak si tě vezmu tady a teď." Zrudnu a radši rychle vstanu. ,,Pojď!" zavelím a jdeme, ruku v ruce spokojení, že se vyřešilo to nedorozumění...

Omlouvám se, že jsem sem nic dlouho nedala, tak tady máte takový trošku dlouhý počteníčko :D Snad se bude líbit XD