Pokud nemáš rád Yaoi nečti!!!!!!!
Do Mikaela se zamiloval nejpopulárnější kluk na celé střední škole Yamada Kaoru. Po nějaké době se dostanou do vztahu, ale hvězdy jim nepřejí. Yamada je modelem díky jeho vzhledu a má okolo sebe spoustu lidí. Mikael...
,,Hej Yamado!?" zase zaspal co já s ním budu dělat. Škubne sebou a podívá se na budík. ,,No doháje!!!!" vyletí z postele, rychle se obleče, podám mu krabičku s obědem a za to mi dá pusu na rozloučenou. ,,To byl fofr." zahihňám se a jdu si dát sprchu. Mám to, ale štěstí, že mám dnes volno. Dva týdny jsem se poflakoval v posteli a nudil se. A teď...Teď mohu jít znova pracovat. Už minulý týden jsem byl ve společnosti a všichni byly úplně mimo.
Ve společnosti:
Otevřu dveře do našeho oddělení a posadím se na křeslo. Všichni na mě koukají jako na nějakého ducha. Najednou se spustí poprask. ,,President je zpátky!!!!" všichni se hrnou k mému stolu a chytají mě za ruce. ,,Lidi klídek, jsem v pořádku." uklidním je a pošlu je zpět do práce. Všichni mají zase úsměv na tváři.
No bylo to dost pěkné od nich, že se mi tak věnovali. Yamada by měl přijet domu okolo jedné odpoledne, takže budeme spolu doma. Už se strašně těším. Chci mu ukázat, že jsem schopný, ho uspokojit a, že se o mě nemusí stále bát a strachovat! Je půl deváté, takže bych měl začít uklízet. Nejprve se určitě vrhnu na ložnici a obývák, kde uklidím, vysaji a nakonec ustelu postel. Pomalu uklidím celý dům a než se naděju je půl dvanácté. Rozpálím si plotnu a začnu vařit. Snad budou Yamadovy špagety chutnat. Za nedlouho mám uvařeno. Dám jídlo do mikrovonky a jdu si sednout na gauč.
Celý dům tak krásně září, jsem opravdu šikovný. Oh to mi připomíná, že bych měl jít nakoupit, přece jenom, už máme v lednici prázdno. Obléknu si svoji oblíbenou černou mikinu a vyrážím. Něco málo nakoupím a pak jdu rovnou domů, díky bohu, že máme krámek nedaleko domu. V tom našem krámku se prodává snad všechno. Dojdu k našemu malému domečku a u dveří stojí Yamada s nějakým pohledným klukem, vypadá to, že je taky model.
,,Ah Ahoj Miko." pozdraví mě na dálku a čeká až za ním přijdu. Nemám kam spěchat, takže jdu pomalu. ,,Ahoj Yamado." Přijdu k němu a ani nedostanu pusu na přivítanou, jako to vždycky dělá. Určitě je to proto, že je tu s ním on. ,,Tohle je můj kolega z práce Shuun Kamino."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jméno: Shuun Kamino
Je docela vysoký a pohledný. ,,Rád tě poznávám." odpovím a odemču dům. ,,Jaký to chladný malý chlapec." otočím se a divně se na něj podívám. ,,Nejsem žádný malý chlapec, je mi dva a dvacet a ještě jednou mi takhle řekneš tak ti utrhnu hlavu."
Tyyyyyyjo můj andílek dokáže být i démonistický. No nevypadá to, že se spolu asi budou kamarádit. Povzdychnu si a jdu k nim. Mika se otočí zpátky ke dveřím a otevře dveře. ,,Pojďte dovnitř, snad nebudete stát venku." Jeho změna povahy se mi strašně líbí. Jdeme dovnitř a celý dům je krásně provoněný Mikovými špagetami. Jeho špagety přímo miluji. ,,Wow co to tu tak krásně voní?" zeptá se Shuun. Sakryš asi jsem měl Mikovy napsat. Ups ten mě asi probodne pohledem.
,,Udělám kávu, kdo si všechno dá?" oba zvednou ruku jako na základní škole. Musím se tomu jen zasmát, protože oba vypadají dost zaskočeně. Shuun se ke mě přiblíží světelnou rychlostí a chytí mě za ruce. ,,Máš opravdu úžasný úsměv." Za ním se hned objeví Yamada a jednu mu střelí. ,,Ty pako, nesahej na něj! Přišel jsi na návštěvu a né na to abys ho očumoval!" Znova se zasměju a začnu dělat kávu. Oba se usadí do obýváku a donesu jim kávu...
Tak jsem se rozhodla, že nepřestanu psát tak tu je další kapitola, snad se vám líbí. Mohu jen prozradit, že další kapitola bude opravdu napínavá snad se budete těšit :D
