Složitá láska(yaoi)

Incident

On jen lhal. Byl jsem naivní, když jsem si myslel že se do mě někdo zamiluje. Nemá to cenu.

"Moc děkuji za čaj už půjdu. Musím si ještě něco zařídit." úsměv. Ten falešný úsměv​ plný bolesti a zklamání.

Zamávám ostatním a odcházím. Zanedlouho dorazím k domu. Odemknu a zavřu za sebou dveře. Z očí mi tříští slzy.

,, Miluju ho. Tak strašně moc, že bych pro něj i zemřel. Proč to dělá." Slzy mi stékají po obličeji. Ztratil jsem chuť do života. Ztratil jsem svoje srdce, tělo i duši. Vše co jsem měl.

Slíbil že mě neopustí, že mě bude milovat.

V kapse mi začne zvonit mobil. Volá Yamada. Nemám chuť to zvedat. Típnu mu to.
Vůbec jsem se neměl zamilovat.
Znovu mi v kapse začne zvonit mobil. Tentokrát je to brácha.

,, Hele Miko nechceš zajít někam na drink nebo na jídlo. Vyzvednu tě za pět minut." Bratr ví co dělat v řecké situacích.

,, Dobře vyjdu ven." Otřu si oči od slz a hodím na sebe mikinu. Už se stmívá a ochlazuje.

Vyjdu ven a brácha přijede svým autem. Nastoupím a jedeme do města.

,, Už se tím netrap."

,, Netrápím se. " Usměji se.

Dojedeme na parkoviště. A jdeme do restaurace.

,, Dej si co chceš dnes platím já." řekne s úsměvem.

Hledám ho všude možně, doma není ani u rodiny. Kam se jen mohl podít. Není to tak jak si myslí, že to je. Chci mu všechno vysvětlit. VYtočím jeho čístlo ale stále mi to nebere. Volám mu asi po sto padesáté... 

Položím si na stůl mobil a klíče. Objednáme si jídlo a vklidu vyčkáváme. Mezi tím si dáme něco k pití. Donesou nám jídlo a začneme jíst.
Stále mi Yamada volá. Už od něj mám dvacet nepřijatých hovorů. Bráchu to dost znervózňuje. Vezme mi telefon. Zvedne Yamadův hovor a jde ven.

Něco tam spolu řeší a já mezi tím dojídám jídlo. Brácha přijde a položí mobil na stůl.

,, Yamada ti vzkazuje, že to co jsi viděl v tom magazínu je nedorozumění. Za chvíli tu bude. Tak se vzmuž."

Půjdu na chvilku na vzduch. Vyjdu ven z restaurace a opřu se o zábradlí, které je u silnice.
Stojím na chodníku. Ze zatáčky se vyřítí auto. Nestihne prudkou zatáčku ubrzdit. Narazí do mě. Silný naráz mě odmrští daleko.

Nemůžu se hnout mám zřejmě zlomená žebra. Do auta narazí dvě další. První automobil mě přitiskne ke zdi.
Střepy lítají všude možně. Některé se mi zabodávají do kůže.
Vyprsku krev. Teď už mám stoprocentně zlomená žebra. Ztrácím vědomí...
Slyším bratrův hlas, který říká ať zůstanu vzhůru. Nedokážu to.

,, Promiň." z posledních sil odpovím bratrovy. Zavřu oči a už ani nevnímám co se děje...

To není možné, proč on?! Přiběhnu k vybouranému autu a dostanu ho od stěny. Položím ho na zem a zkontroluji pulz. Díky bohu je na živu. Zavolám záchranku a Mikův bratr za mnou přiběhne děláme co můžeme abychom ho neztratily. Záchranka rychle Miku odveze do nemocnice jedu s nimi a celou dobu sedím před operačním sálem. Do nemocnice okamžitě přijede Mikova rodina...