Složitá láska(yaoi)

Zase doma

Za pár dní mě i s Emilii a jejími dvěma chlapečky pustily domu.  Už jsem konečně doma a nevím co budu dělat, protože mám doma odpočívat a já, takový energický člověk se začnu brzy nudit. Bráška si doma užívá malinkých prcků a já musím ležet v posteli, aby se mi rány zase neotevřely. Opravdu velká nuda. ,,Ale no tak, zlato usměj se. Vůbec ti nesluší, když jsi zamračený." začne na mě zase s tou samou písničkou. ,,Nejsem naštvaný jen znuděný." ,,Tak já tě zabavím." sáhne mi pod triko a začne mi osahávat hrudník. Bouchnu ho po hlavě se slovy ,,NECH SI ZAJÍT CHUŤ!" 

,,Dobrá jen jsem to zkusil. Mohl bych aspoň polibek?" Jeho prošení je až neodbytné. ,,Dobře polibek a nic víc." šibalsky se na mě usměje a věnuje mi dlouhý a vášnivý polibek, který rychle prohloubí. Sáhne mi pod triko a sáhne mi na hrudník. Chci ho odstrčit, ale on nechce rozpojit naše rty. Jde na to velice fikaně.

Nebrání se, to je dobře. Od hrudníku se přesunu dolů na jeho intimní partie. Tentokrát sebou už trochu škube, ale chci víc. Už jsem si ho nevychutnal dva týdny. Je to trochu i moje vina, že jsem na něj nedával pozor a nechal ho takhle zmlátit. Chudáček můj malinkej. Zajedu mu do kalhot a druhou rukou mu přejedu po boku. Sykne bolestí, hned vyndám obě ruce a odpojím naše rty. ,,Moc se omlouvám!" Vypustím ze sebe a položím mu ruce na tváře. Podívám se mu na obvazy a zdají se být v pořádku. Oddychnu si a jsem rád, že kvůli své nedočkavosti jsem mu zase neublížil. ,,Donesu ti kafe chceš?" kývne hlavou. Aspoň se o něj mohu postarat.

Je škoda, že nemůže zajít dál. Hned bych se po něm vrhnul a snědl ho. Proboha jak to přemýšlím!? Zakryju si rudé tváře. ,,Copak, že by můj miláček myslel na něco perverzního. Hi hi" Usměje se a přijde ke mě, podá mi hrnek kávy, která opravdu krásně voní. Položím ji na stůl, pevně ho chytím za triko, trhnu s ním k sobě a políbím ho. ,,Ano máš pravdu myslel jsem na to jak si tě vezmu. až se mi zahojí rány." usměju se na něj a on zčervená. Už dlouho jsem ho neviděl se červenat, jaká to příjemná podívaná. 

,,Neříkej takové věci jen tak, nebo se neudržím a sním tě." začnu se smát na celé kolo a Yamada mě poplácá po hlavě. Stejně se nedokáže udržet. Od vlasů jde směrem k tvářím, kde mě jemně pohladí a daruje mi další vášnivý polibek. Tentokrát se položím na záda, protože mi podjel polštář. Vůně ranní kávy a Yamadova vůně, to je něco neodolatelného. Sáhne mi do boxerek a začne třít moji maličkost, Vzdychám do jeho polibků. Říkal jsem, že se neudrží. Stáhne mi je a pomaličku do mě vstoupí, slastný pocit, hned po ránu. Přiráží a já vzdychám ještě víc, než před tím. Za několik minutek se udělá a já sním. 

,,Miluji tě a nikomu tě nedám." Jeho slova mi projíždí hlavou stále a stále. I když mi je už dva a dvacet stále jsem jako malý kluk,který miluje svého přítele...

Už jsou to čtyři roky co jsem se potkal s Yamadou a co jsme spolu začali chodit. Matka ho stále nemá ráda a brácha s Emilií vychovávají své dva nádherné syny. Jsou opravdu úžasní rodiče...

Snad se vám příběh líbil, rozhodla jsem se, že už asi zřejmě psát nebudu, protože to nemá cenu. Ale chci poděkovat těm co si můj amatérský příběh přečetli. Největší poděkování chci věnovat svým dvěma kamarádkám  zlatarybka1  a XMoon17 a obzvlášť Ayaka <3, která mi sem dávala komentáře, všichni jste mě motivovali k tomu abych psala za to všem moc děkuji.