Složitá láska(yaoi)

Yamadovy narozeniny

,, Yamado vstávej. Snídaně je hotová a za tři hodiny máš focení." vzbouzím ho starostlivě. Protože to včera přehnal. Prý ,, Šetři síly budeš je potřebovat." Tsk a hlavně že je spotřeboval všechny sám.

Sáhnu mu do vlasů. Něžně ho hladím a u toho znovu zopakují : ,, Vstávej prosím."

,, Mmm Miko dobré ráno." rozespale řekne.

No konečně vstává. Uf to je ale dřina ho dostat z postele.

,, Dej si sprchu jdu nandat snídani." řeknu a vstávám z postele. Když v tom mě chytí za ruku. Stáhne zpět do postele a chytí mi ruce.

,, Co takhle můj ranní polibek." Provokatér jeden. Natáhnu se nahoru a dám mu pusu.

,, Jaké to sladké pokušení hned po ránu." Vrhne se na mě. Znovu se naše rty pojí. Pomalu mi vyslíká tričko.

,, Brzdí!" vystartuju na něj. Zvednu se a jdu do kuchyně. Moje srdce nepřestává tlouct. Nedokážu si na to zvyknout i když jsme spolu už čtyři měsíce.

Zapnu si mobil a v kalendáři mi naskočí poznámka. Samozřejmě že vím o co jde, Yamada má zítra narozeniny. Vše mám naplánované, ale jeden háček tu je. Doufám že oslavenec bude doma.

Kvůli své práci má málo času a nebývá skoro vůbec doma. Chápu že je to jeho práce, ale i tak mě to trápí.
Začnu nandavat snídani. Ze zadu mě obejme Yamada a líbá mě na krku.

,, Vím, že máš hlad. Tak si dej snídani, udělal jsem ti tvůj oblíbený salát s lososem." usměji se na něj. Oba usedneme ke stolu a jdeme jíst.

,, Kdy zhruba přijedeš z dnešního focení?" zeptám se vesele.

,, Vypadá to, že až v noci. Ale ještě to napíšu. " Odpoví s plnou pusou. Začnu se mu smát.

,, Měl bys jíst rychleji. Za chvíli pro tebe přijedou." Když to dořeknu zazvoní zvonek. Yamada přes sebe hodí mikinu. Dá mi pusu a odchází.

,, Vrátím se co nejdřív. Slibuju." S těmito slovy odchází.
Možná že spolu opravdu nebudeme moct být. Dojím snídani, umyju nádobí, uklidím dům a jdu nakoupit. Chci Yamadovy upéct dort. Jsou to jeho první narozeniny které slaví se mnou.

V obchodě vezmu smetanu, vejce a další přísady na dort. Vezmu i jahody. Udělám mu dort na který nezapomene. Zaplatím a zamířím domů. Vybalím nákup a dám se do díla.

Asi za dvě hodiny mám hotovo no udělal jsem hodně chyb a dělal ho na potřetí. Ale povedlo se.

Uklidím si po sobě nepořádek. Než se naději je půl osmé večer. Dny o prázdninách utíkají opravdu rychle. Sednu si na gauč a pustím si televizi. Ve které momentálně nic dobrého nedávají. Nasadíme si brýle, vezmu knihu a začnu si číst.

Zanedlouho vytuhnu. Najednou mi zazvoní mobil.

,, Kdo by to byl ve dvě ráno?" divím se. Podívám se na displej. Yamada mi poslal zprávu.

,, Miko dneska domu nepřijedu přespávám v hotelu.  Zítra máme nouzové focení a navíc mě vybrali na hlavní obsazení ve filmu. Je mi to moc líto. :(  Miluji tě."
,, No co nedá se nic dělat." řeknu si sklesle.

,, To je v pořádku. Hlavně se soustřeď. Až budeš mít trochu času zavolej nebo napiš textovku. Budu se na tebe těšit. Všechno nejlepší k narozeninám.
Mika".  Odpovím textovkou.

Nedá se nic dělat. Tak se zítra vypravím za našima. Cítím se jaksi sklesle a prázdně.
Znovu zavřu oči a usnu. Ráno když se probudím je v domě nezvyklé ticho a prázdno. Nikdo po mě nechce po ránu zvrhlé věci a ani pusu.
Dám si sprchu, obléknu se a učešu. Zamknu dům a vyrazím.

Neviděl jsem je už dlouho. Jak pak se asi mají. Dojdu k domu rodičů. Zazvoním. Ze dveří vyběhne nadšeně Minami a za ní Brácha.

,, Vítej doma Miko." zaraduje se Minami a jde mě obejmout.

,, Jsem doma." řeknu smutně.

Oba mě chytí za ruce a táhnou mě dovnitř.

,, Kde je Yamada?" Zeptá se Minami zvědavé.

,, Je v práci." odpovím znovu smutně.

,, To je mi líto. Dneska jsem si koupila nový magazín s jeho plakátem hele." ukáže mi magazín a já v něm listuji.

Zahlednu zvláštní fotografii na které je žena a kluk který vypadá jako Yamada. Líbají se tam!

,, Hej Minami kdo je tohle?" zeptám se zvědavě.

,, To je Yamada jejky tomu to ale sluší. Počkat ta ženská ho líbá!!!! Ne to jsi neměl vidět bráško!!!" začne panikařit.

Co je to za blbý pocit. Jako by se moje srdce rozlámalo na prach. Těžkost, smutek, byl jsem naivní...