Složitá láska(yaoi)

Potřebuji poradit

Ráno se vzbudím a všichni ještě spí. Na budíku už je deset hodin. Musím jít nachystat malému jídlo. Vejdu do kuchyně, udělám si kafe, připravím sunar a sednu si na terasu. Radostně za mnou přiběhne malý vlček a olizuje mi nohu. ,,Copak se děje maličký?" vrtí ocáskem, jako o závod. Takové roztomilé štěňátko. Usměju se a napiji kávy. ,,Dobré ráno miláčku." políbí mě do vlasů a následně na ústa. ,,Dobré ráno." opětuji mu jeho pozdrav a vytáhnu z kapsy mobil. ,,Měl bych zavolat bráškovy...Máš dnes volno?" kývne hlavou v souhlasu. Usměji se, vytočím bratrovo číslo a vezme to Emilie. ,,Ahoj Miko, už je to doba, co potřebuješ?" ,,Ahoj Emilie neměla bys postýlku navíc?" chvilku se zarazí a pak řekne, že ji doveze. 

Asi za půl hodiny nám zvoní na zvonek brácha a jeho famílie. ,,Ahoj.." obejme mě Emilie a hned na to i brácha, přiběhnou taky i kluci. Opravdu rostou jako z vody. ,,Pojďte dál.." usadím je do obýváku. Hinata díky bohu ještě spinká, je to opravdu hodný chlapec. ,,na co jsi potřeboval tu postýlku?" ,,No..." když chci začít vysvětlovat, začne hlasitě plakat Hinata. ,,Minutku." odejdu a oni se na mě dívají jak na ducha.

Donesu ho dolu, položím na Yamadův klín a ohřeji sunar. ,,Ten je roztomilííííííí....." ozve se Emilie. Dám mu do pusinky lahev s jídlem a hned je spokojený. Bráška donese z auta postýlku a spolu s Yamadou. Emilie si se mnou povídá o různých věcech a maličký si hraje s Hikarem a Mizunou, opravdu si rozumí. Cítím se jako matka, i když jsem chlap a Yamada je náš pošahanej, perverzní otec. Z kuchyně vyběhne vlček a Yamada na něj zavolá: ,,Kuro!" ty vado už mu dal i jméno. Emilie k němu hned přijde a začne ho objímat jako plyšáka. Asi má pro psy slabost. 

Nedokážu se nesmát, páč Yamada nechce svého malinkého Kura nikomu dát. Já i Akashi se nedokážeme přestat smát, po chvilce se k nám přidají a hned je tu lepší atmosféra. ,,Prosím nic neříkejte mamce..." ,,Neboj.." 

Zde je taková méně dlouhá kapitolka, snad se bude líbit MizushimaYumi :D