Al Sev Potter a Hadi

Čaj o páté

Hagrid soví poštou upřesnil čas dýchánku na pět hodin odpoledne. Jak anglické, pomyslel si Albus.

S Rose se sešel ve Vstupní síni. Celá zářila. Albuse mírně vyvedl z konceptu fakt, že si vlasy svázala do ohonu svou kolejní kravatou, ale radši to nekomentoval.

"Tak jaké byly tvoje první dva týdny?" nadhodila, když se společně vydali přes pozemky k Hagridově boudě.

"Radši ti nic říkat nebudu, ať mám co vykládat u čajíčku," odvětil Albus.

"Fakt si myslíš, že je výstižné říkat těm Hagridovým dryjákům čajíčky?"

"No panebože. Dva týdny v Havraspáru a už chytá za slovo."

Rose se zasmála a vesele si poskočila. "Už se na Hagrida těším."

"To já taky. Kromě večeří jsem ho moc nevídal."

Rose mu začala něco vykládat, ale Albus v tu ránu vypnul vnímání. Zaznamenal totiž do protivky se pohybující postavu. Při důkladnějším průzkumu se utvrdil v přesvědčení, že jde o Malfoye. Rázoval s rukama v kapsách a hlavou hluboko skloněnou přímo k nim.

Rozhodně nijak netoužil potkat zrovna jeho. Poslední dobou nevynechal jedinou příležitost říct mu Seve (na což už si Albus pomalu začínal zvykat) nebo mu provést nějakou lumpárnu (což už tak v pohodě nebylo). A že těch příležitostí bylo. Albus měl podezření, že si z něj dělá legraci, protože si myslí, že se Albusovi to s tím šeptajícím hlasem jenom zdálo a že věří hloupému snu. Sám je hlupák. Jak vysvětlí, že si to pamatuje taky?

Malfoy zvedl hlavu, až když byl tak dva metry od nich. Přeletěl po nich pohledem a pak udělal tu na něj nejnepravděpodobnější věc: zase sklopil zrak a obešel je širokým obloukem.

Rose na chvíli přestala klevetit a ohlédla se po něm. "To byl Malfoy?"

Albus jen netečně přikývl.

Rose chvíli zamyšleně hleděla před sebe, pak pokrčila rameny a pokračovala ve výkladu, jako by se nic nestalo.

Albuse na vteřinu napadlo, že by možná měl poslouchat, co mu říká, ale myšlenky se mu pořád dokola vracely k tomu, co se zrovna stalo. Malfoy se choval divně. Prapodivně. A to nemohlo věstit nic dobrého.

Ze zadumání ho vytrhl schod, o který málem zakopl. Aniž by si to uvědomil, dorazili až k Hagridově boudě. Zadoufal, že si Rose ničeho nevšimla, a aby nějak skryl své rozčarování, popotáhl si košili a zaklepal.

"Moment!" ozvalo se zevnitř. Pak zaduněly kroky, cosi zachrastilo a dveře se skřípavě otevřely. Hagrid se na ně ze své výšky usmál od ucha k uchu.

"Přesní jak hodinky," prohlásil. "Rád vás vidím, děcka."

"My tebe taky, Hagride," odvětila Rose vesele. "Nemůžeme se dočkat, až ti všechno povykládáme!"

"No to já taky! Tak poďte rychle dovnitř, než vám ten čaj vychladne."

Sotva Albus překročil práh, vyřítil se na něj vlk. Vyjekl a chránil si rukama obličej, jako by mu to snad bylo něco platné. Věděl, že je Hagrid blázen do nebezpečných potvor, ale nenapadlo by ho, že chová vlka přímo u sebe doma! V duchu se připravil na ostré zuby, co se mu zaboří do krku.

Místo toho ucítil váhu tlapek a na předloktí něco mokrého. Čumák si prorazil cestu skrz jeho paže a po obličeji mu začal rejdit psí jazyk.

S prskáním zvíře odehnal. Utřel si obličej do rukávu a obrátil se na Hagrida. "Co to sakra-"

"Promiň, to je jen Ťapka," usmíval se Hagrid láskyplně. "Buď v klidu, je to eště štěně. Co umřel Tesák, je to moje nejlepší kámoška."