Al Sev Potter a Hadi

Hadi

Rose zaječela. Albus se připravil na smrt. Ale had nešel po něm - s žuchnutím dopadl na zem a výhružně (a zatraceně rychle) se plazil k Malfoyovi. Scorpiusovi se rozšířily oči strachem. Rychle vystoupal co nejvýš, aby na něj hroznýš nedosáhl. Rose bleskurychle nasedla na koště a následovala jeho příkladu. 

Had vypadal dost naštvaně. Vztyčil se do úctyhodné výšky a otevřel tlamu plnou tesáků. Bylo vidět, že se Malfoyovi nad ním dělá mdlo. Mysl mu částečně zaslepovala bolest z nohy - a teď tohle. Ještě kousek a zřítí se hadovi přímo do chřtánu.

Albus propadl panice.

"Nech ho být!" vykřikl z plných plic. Musel se zbláznit, ale v tu chvíli prostě nedokázal uvažovat jasně. Had otočil hlavu jeho směrem. A pak - hrůza! - pomalu spustil své svalnaté tělo do prachu na zemi a začal se sunout k němu.

Albus se neměl kam schovat. Srdce mu bušilo jako splašené. Vyděšeně začal couvat a narazil zády do zrcadla. Had už byl u něj, už se mu plazil po noze. Albus úplně zkameněl strachem. Hroznýš jej začal ovíjet jako svou kořist - uškrtí ho a pak na jedno polknutí sežere. Chtěl křičet, ale nezmohl se vůbec na nic. A pak na jeho ramena dopadla hadova váha a - klid.

Strach byl ten tam. Najednou mu ten had nepřipadal tak strašlivý. 

Zahlédl Rose. Byla bílá jako stěna, už se určitě loučila se svým bratránkem. Ale had mu nic neudělal. Jen se na něj podíval svýma pronikavýma žlutýma očima a řekl: "Přijď zssa námi. Čššekáme na tebe. On čššeká."

"Kdo?" zeptal se zmateně. "Kde?"

"On," odpověděl had, jako by to samo o sobě vysvětlovalo, o koho jde. "V Komnatě. Chce ss tebou mluvit. Chce tě poprossit."

"Poprosit? O co?"

"Vybral ssi tebe," zasyčel had tichounce. "Buď pocsstěn. Přijď brzssy."

S tím se otočil a zaplul zpátky do zrcadla, jako by to byla voda.

Albusovi trvalo dlouhých pět vteřin, než si uvědomil, že právě mluvil s hadem.

Rose i Malfoy nevědomky klesli až skoro k zemi. Zachytil jejich pohled. Pak všichni sborově začali ječet.

Malfoy se okamžitě obrátil a vyletěl z místnosti jako raketa. Rose měla aspoň dost slušnosti, aby počkala, než si Albus nasedne k ní, ale pak vystartovala, jako by jí hořelo koště. Pořád ještě ječeli, když se proplétali všemi těmi divnými místnostmi zpátky. Ječeli, když jako šipky proletěli uzoučkým otvorem po padacích dveřích, a teprve až když vyběhli na chodbu a zabouchli za sebou dveře, teprve pak ječet přestali.

☺☻

Celý zbytek dne všichni tři chodili po škole jako zombíci a zarytě se jeden druhému vyhýbali. Potkali se až u večeře. Malfoy už měl nohu spravenou a když procházel kolem Albuse, celý se napjal, jako by čekal, že se na něj vrhne.

Rose už to zjevně nevydržela, a tak je hned po večeři oba odchytla a zatáhla do jakéhosi kumbálu.

"Musíme si promluvit o tom, co se dneska stalo," vybafla na ně.

"Je to nutný?" reagoval Albus okamžitě.

"Životně důležitý. Protože si možná ani neuvědomuješ, co jsi udělal."

"Já?!"

"Tys mluvil hadím jazykem," vyhrkl Malfoy. "To je hlavní poznávací znamení černokněžníků.  I Voldemort byl hadí jazyk." Skutečně se na něj koukal, jako ho varoval, že jestli zaútočí, nebude ho šetřit.