Al Sev Potter a Hadi

Propadání

Albus zhltal oběd, jak nejrychleji dokázal, a upaloval do ložnice, aby se stihl rozplácnout na posteli a pořádně si zaskučet do polštáře, než se tam přivalí ostatní.

Skvělé! Trest hned první den! To se snad nepovedlo ani Jamesovi! Co až se to dozví rodiče? Má jim to napsat, nebo to takticky vynechat? Ale ne, stejně se to dozví od strejdy Nevilla... Panebože, trest hned první den!

No co, tu šlupku si zasloužil, ne? snažil se sám sebe přesvědčit, ale cítil se jen o maličko líp.

Bertík v kleci začal dělat paseku, a tak ho Albus vytáhl a pořádně podrbal. Fretka se mu vysmýkla a zmizela pod postelí. V duchu děkoval Merlinovi, že je Bertík vycvičený nekadit do postele. (Kdyby nešlo o tu jeho, zas tak moc by mu to nevadilo.)

S povzdechem vytáhl kartáček na zuby a zapadl do koupelny, aby dohnal to ráno. Musí se na ten večer psychicky připravit.

"Netušíš, kde je Filchova kancelář?" vyptával se později Becky, když ve společence pozorovali z okna jezerní lidi svištící kolem. Jen vrtěla hlavou.

"Ta tvoje sestřenka by to mohla vědět," nadhodila.

"No jo. Ještě ji najít. Může být kdekoli po celém hradě."

"Víš co? Pojďme to tu prozkoumat. Třeba na ni cestou narazíme," navrhla Becky.

Albus chvíli protestoval, ale pak mu došlo, že jestli se ztratí někde ve sklepení, bude mít dokonalou výmluvu, proč se nedostavil k trestu. A tak šli.

Cestu do Vstupní síně už si jakž takž zapamatovali. Kam dál, bylo jasné: přímo nad nimi se tyčilo obrovité mramorové schodiště. Pustili se po něm a po chvíli se dostali ke spleti schodů, které mizely, propadaly se a měnily směr, jak se jim zachtělo. Albuse by jedna taková náhlá změna přehodila přes zábradlí, nebýt Beckyiny pohotovosti. 

"Vypadáš, že bych tě odfoukla na druhej konec hradu, kdybych se pořádně nadechla," smála se.

"To je super!" zašklebil se sarkasticky. "Pojď se mrknout, kde jsme to přistáli."

Podle jejich odhadu to mohlo být tak třetí nebo čtvrté patro. Schodiště je nasměrovalo přímo k jakýmsi starým dveřím s rezavou západkou. Bylo to divné, většina Bradavic totiž byla přestavěná po té velké bitvě, což rozhodně nemohlo být takhle dávno.

"Jupí, začíná to být zajímavý," mnula si Becky ruce.

"Doteď ti to zajímavý nepřišlo? Málem jsem se propadl ze třetího patra!"

"No jo, nevychloubej se a běž."

Albus přistoupil ke dveřím a vzal za západku. Zamčeno. Becky zklamaně zaklela.

"Rose znala jedno kouzlo, co umělo odemknout dveře," vzpomněl si Albus.

"Zas se neobejdeme bez Rose, co?" vzdychla Becky.

"Počkej, možná si vzpomenu. Bylo to něco na Al..."

Becky zašermovala hůlkou přede dveřmi a z legrace poručila: "Albusio!" Z její hůlky s hlasitým zapištěním vyskočil bílý porcelánový králíček a roztřískl se o dveře. Oba vylekaně uskočili.

"Ne, tohle fakt ne," uchechtl se Albus. "Bylo to něco jako... Alo - Aldomůra? Ne..." Namáhal mozek, věděl, že to tam někde je. "Alohomora!" rozsvítilo se mu. Poklepal na západku hůlkou a zámek odskočil.

"Páni. Nejseš nepoužitelnej," pokývala Becky uznale hlavou. 

"No ne, díky," zahučel. "Dáma první."