Al Sev Potter a Hadi

Operace Pamětní síň

Ten večer se jim jídlo objevilo ve společenské místnosti. Velká síň byla uzavřena a nikdo nesměl dovnitř. Mělo to docela dobrý důvod.

Becky ke svému plánu zrekrutovala Paulinne, což se Albusovi ani v nejmenším nezamlouvalo. Nestál o to, aby mělo kvůli němu průšvih (nebo něco horšího) víc lidí, než bylo nezbytně nutné, ale Paulinne ho ujistila, že se jí přes všechno riziko nezbaví, ani kdyby se postavil na hlavu. Pokusil se aspoň vydupat si právo neříkat jí tu věc s Voldemortem, ale ta drbna Becky už to stejně dávno udělala.

Jediné, co se mu povedlo prosadit, bylo, aby do toho vůbec nezatahovali Malfoye. Jasně, bylo to vůči němu trochu nefér, po tom, co spolu zažili, a taky vzhledem k tomu, že to byl on, kdo vypátral většinu té pitomé záhady, a pravděpodobně mu na tom záleželo desetkrát víc než Albusovi - ale on se prostě nedokázal přinutit udělat opak. Napůl kvůli tomu, že moc netoužil, aby mu při tom jeho "boji" s Voldemortem dělal publikum někdo jako on, a napůl protože cítil, že už si i beztak zažil dost. A on opravdu nechtěl, aby se někomu něco stalo - dokonce ani Malfoyovi, který už byl dokonce na půli cesty k tomu.

Před šestou hodinou se Albus s Malfoyem sebrali a vydali se ke Kidrahovu kabinetu. Albus měl pocit, jako by vyrážel do bitvy - přestože šel spíš někam, kde se mu v bitvě snažili zabránit.

Celou cestu s Malfoyem nepromluvili ani slovo. Albus neměl představu, na co asi Scorpius myslí, ale jen doufal, že se svým detektivním čichem nezkoumá jeho boty a neanalyzuje z toho, že má něco za lubem, nebo tak něco - věděl totiž moc dobře, že by toho byl schopný.

"Ať vás ani nenapadne, že budete mít trest společně." Kidrah vypadal podrážděně. "Vy dva dohromady, to je nebezpečnější než klubko hadů! Copak nechápete, jaké vám hrozí nebezpečí? Nezbývá mi, než to z vás vytlouct." A s tím poslal Malfoye k Filchovi přebírat jakási lejstra a sám se usadil s Albusem v Pamětní síni se slovy, že ho nespustí z očí, dokud vlastníma rukama nepřeleští alespoň polovinu.

Albus přeletěl pohledem místnost přecpanou plaketami a poháry a unikl mu otrávený povzdech.

Popadl hadr a začal je jeden po druhém mydlit, jako by je chtěl rozedrat na prach. Kidrah si vyčaroval křeslo u dveří a sledoval ho ostřížím zrakem, který mu nebyl zrovna dvakrát příjemný. Rozhodl se ho ignorovat a radši se při práci strachoval o to, co mají v plánu Becky s Paulinne. Odmítly mu sdělit, v čem spočívá jejich geniální mise, a obával se, že ať už vymyslely cokoli, s Kidrahem na stráži to bude k ničemu.

Vlastně si ani nebyl jistý, jestli vůbec chce, aby ho odsud dostaly. Znamenalo by to totiž, že bude muset čelit něčemu ještě mnohem horšímu. Popravdě, jediná věc, díky které se mu nepodlamovaly nohy, byla naděje, že tu s Kidrahem zkysne celou noc.

První věc, která ho vyvedla z rovnováhy, byla jakási příšerně stará plaketa za famfrpálové úspěchy. Patřila Jamesi Potterovi. A podle data to rozhodně nemohl být James junior.

Albus na plaketu zíral jako na ducha. "Nějaký problém?" ozval se Kidrah.

"Ne, ne, nic," zamumlal a krátce si plaketu přitiskl k hrudi. Přece jen, dědu nikdy nepoznal. Tohle je jako důkaz, že doopravdy žil - že chodil po těchto chodbách, mořil se učením v těchto učebnách a v prvním ročníku létal na těch samých příšerných školních košťatech. 

Po dědovi přišlo něco ještě mnohem horšího. Mimořádné služby škole. Harry Potter.

Albusovi se sevřely útroby. Harry Potter byl hrdina. Albus Potter není Harry Potter. Jak má opakovat jeho činy? A když selže, neudělá tátovi ostudu? Nebude na něj naštvaný za to, že se tolik snažil o záchranu školy a ta pak stejně spadne jen proto, že tomu jeho vlastní syn nedokázal zabránit?