Al Sev Potter a Hadi

Alchymistická debata s mrtvolou

Možná by o tom přemýšlel celý den, ale první dvě hodiny mu to aspoň na chvíli úplně vyhnaly z hlavy.

Mířil s Becky dolů do sklepení a žmoulal v ruce dopis od rodičů, který mu před chvílí přistál v misce s cereáliemi. Rodiče psali věci typu "jsme na tebe pyšní", "nevadí nám, že nejsi v Nebelvíru" a "určitě zjistíš, že ve Zmijozelu najdeš ty nejlepší kamarády". Chtěl věřit, že to nepíšou jen tak, aby ho neranili, ale úplně jistý si tím nebyl. Prozatím se rozhodl, že rodiče psali pravdivě.

Byl tak zamyšlený, že si na první pohled ani nevšiml, že mají lektvary společné s Mrzimorem. Mrzimor mu byl srdečně jedno, takže to poměrně rychle zase vypustil ze zřetele.

"Dneska jsi nějak zamlklý," konstatovala Becky. Dorazili k učebně lektvarů, postavila se před něj s rukama založenýma na hrudi a přísně si ho změřila pohledem. "Ani ses nepochlubil, co trest."

"Nic zvláštního," odsekl. "Znáš mě teprve dva dny, jak můžeš vědět, jak velký jsem mluvka?"

"Podezřelé chování," zvedla prst jako detektor podivností. "Nepotřebuju tě znát, tohle jsou všeobecné známky něčeho divnýho. Tak co je? Špatně ses vyspal?"

Albus si vzpomněl, jak s Malfoyem večer beze slova zajeli každý do své postele a přetáhli si peřiny přes hlavu, jak se třásl, třebaže bylo vedro jako v peci, jak byl celé hodiny uvězněný mezi bděním a sněním plným chaotických obrazů a zlověstného šepotu, a jak potom v kuse odbíhal na záchod a usnul až kolem třetí ráno. Přikývl. "Jo, přesně tak."

"Filch je zrůdnost. Držet tě tam takhle do noci. Měl by jít do důchodu. Nebo by ho mohlo něco přejet."

"Becky..."

"To byl vtip!" Zakoulela očima. "Dneska seš fakt nepoužitelnej."

Albus právě zaznamenal nové příchozí a rychle odvrátil zrak. Stihl si však všimnout hlubokých kruhů pod Malfoyovýma ledově modrýma očima, které jasně dokazovaly, že na tom byl v noci stejně.

Becky po něm vrhla podezřívavý pohled. "Že on ti včera něco provedl?"

"Ne. Přestala bys to laskavě rozebírat? Ještě dospávám."

"Tak pardon, milorde."

Odněkud shora se ozval zvon ohlašující začátek hodiny. Přesně v tu chvíli se otevřely dveře a z nich vykoukla učitelka.

Vypadala poměrně mladá, měla světlé vlasy ledabyle stažené do uzlu, ze kterého trčel brk, a flekatý pracovní hábit. Přejela třídu pohledem a mávla na ně, aby šli dovnitř.

Albus mimoděk zavadil pohledem o Malfoye, ale blonďák si ho v nejmenším nevšímal. Zíral s pootevřenou pusou na místo, kde mu lem zeleného hábitu zmizel z očí. Albus začal mít podezření, ale rozhodl se, že se o tom přesvědčí později.

Přesvědčil se o tom prakticky hned. Malfoy se vzpamatoval, až když do něj Azrael několikrát šťouchl, a okamžitě vystartoval vpřed, probíjejíc si lokty cestu mezi spolužáky ve snaze zabrat lavici co nejblíž u katedry. Becky zamrkala. "Co mu je?"

"Pojďme za něho," navrhl Albus; byl si totiž už téměř jistý, že v lektvarech ho Malfoy otravovat nebude.

Malfoy si vybalil kotlík rekordní rychlostí a natahoval se na židli jako pravítko, aby dohlédl za dveře, za kterými profesorka něco kutila. Azrael do něj znovu šťouchl. "Co je s tebou, Štíre?"

"Nic," odbyl ho Malfoy poněkud hruběji, než bylo nezbytně nutné.

To už to pomalu začínalo docházet i Becky. Hvízdla. "No Malfoyi!"