Al Sev Potter a Hadi

Sněhurka, Superborka a světýlko

"Knihovna je opačným směrem," podotkla Becky. Albus po ní vrhl podmračeným pohledem.

"Já vím. Nejsem troll."

"Nějak se mi nepozdává, že bys šel někam jinam."

"Můžu se snad projít, ne?" 

"Pff, ty? Taková pecka?"

"Hm, tak dík..."

"Hele," Becky mu zastoupila cestu s rukama v bok, "poslední dobou se chováš divně. Myslím divně i na tebe. A krom toho už se se mnou skoro nebavíš."

"Myslel jsem, že ty se teď kamarádíš s Paulinne."

"Copak nemůžu i s tebou? Albusi Pottere, ty jsi byl můj úplně první kamarád a očividně máš problém. A já, jakožto tvoje kamarádka, jsem tady, abych ti pomohla. Jasné?"

Albus nehnul brvou. "Jasné."

"Bezva, takže to vyklop."

"Jdu si pročistit hlavu, to je hřích?" Albus se kolem ní protáhl a zamířil k bráně. Becky ho okamžitě dohnala.

"Nevěřím ti ani nos mezi očima," sdělila mu. "Takže ať půjdeš kam půjdeš, půjdu s tebou. Uvidíme, jak si budeš pročišťovat hlavu."

"To se dělá, když je člověk sám," ohradil se Albus. "Chápeš, žádný otravný řeči..."

"Ale ty si přece nejdeš pročišťovat hlavu," trvala na svém.

Albus si povzdechl. Jí se asi tak snadno nezbaví. A do toho lesa se potřeboval dostat ještě dneska. I tak byla šance, že tam něco najde, menší než běhnice. A vůbec, vždyť jí nemusí říkat úplně všechno.

"Tak fajn... Včera cestou od Hagrida jsem támhle mezi stromy viděl světýlko. Hned zhaslo. Bylo to dost podezřelý. Jako by mě to sledovalo."

Becky pozvedla obočí. "Jo. A já zas včera potkala lítacího duhovýho jednorožce. Jmenuje se Mindy. Myslím, že byste si rozuměli."

"Tohle není sranda!" štěkl Albus.

"Já se docela bavím," ušklíbla se.

"Klidně si mi nevěř. Už jsem ti řekl, kam jdu, takže si můžeš jít po svých." Albus zrychlil.

Becky ho bez problémů dohnala. "Sim tě, to byl vtip. Ty seš divnej, tak proč by tě nesledovaly divný světýlka? Jdu s tebou, tohle mě zajímá."

Albus si důrazně odfrkl, aby bylo jasné, co si o tom myslí, ale na protesty se už nezmohl. Stejně by to bylo k ničemu. A krom toho, čtyři oči je víc než dvě.

Začínal o tom trošku pochybovat, sotva dorazili na kraj lesa a Becky se zeptala: "Tak, co vlastně hledáme?"

"Cokoliv podezřelýho," odvětil, odhrnul listí a zanořil se mezi stromy. Becky ho následovala.

"Jediná podezřelá věc je, že jdeme sami do lesa, kam je pro nebezpečnost všem studentům vstup zakázán," podotkla.

"Nekecej a hledej."

"Rozkaz, pane. Počkej, ty si fakt myslíš, že tu po něm něco zbylo?"

"Co já vím? Mohlo mu něco vypadnout..."

"Myslíš, že to byl vrah s baterkou?"

"Špeh zní líp."

"Chceš říct úchylněji."

"Aspoň nemám pocit, že mi někdo jde po krku."

"Jů. Tohle je jako v detektivce. Máš nějakou agentskou přezdívku?"