Al Sev Potter a Hadi

Záchranka pro Malfoye

Albus měl neuvěřitelné štěstí, že druhého dne byla sobota. Ačkoli usnul tak o půl čtvrté ráno, probudil se na svoje poměry podivně brzo. Okamžitě vystartoval z postele a rozběhl se na snídani. Bylo sice trochu zbytečné doufat, že tam proslulý spáč James bude takhle brzo, ještě navíc po noční akci, ale copak mohl dělat něco jiného?

Nedokázal myslet na nic jiného než na ztrouchnivělé padací dveře a Malfoye, kterého tam včera v noci tak zbaběle nechal. Jasně, je to trouba. Ale nikdo si nezaslouží zahučet takhle hluboko pod hrad.

Jakmile se pod ním propadl poklop, Albus vystartoval k díře a nakoukl přes okraj. Byla tam tma jako v pytli. Zaslechl ošklivou ránu a bolestivé heknutí.

"Proboha, žiješ?" zavolal dolů.

"Eeeh, ne," ozvalo se tlumeně.

"Zranil ses?"

"Ne asi! Kolik metrů jsem to spadl? Vyvázl jsem naprosto bez škrábnutí, to víš že jo! Asi mám zlomenou nohu!"

"Přivedu pomoc!"

"A prozradit, že jsme byli v noci venku? Jsi cvok? Radši zdrhej, než tě objeví Filch. Zařval jsi dost hlasitě."

"To tě tady mám jen tak nechat?!"

"Do rána to nějak přežiju. Pak vezmi nějaký koště a přileť pro mě, jasný? A ne že mě tady necháš shnít!"

Albus už zvenku slyšel Filchovy kvapné kroky. "Drž se!" křikl ještě do nicoty pod sebou, než se vydal na úprk.

Byla to zbabělost. Jak vůbec mohl usnout, když věděl, že jeho spolužák trčí v nějaké hladomorně pod hradem se zlomenou nohou? Ale teď byl na nohou a připravený to napravit. Problém byl jedině v tom, že neuměl lítat.

Rozhlédl se po Velké síni. U nebelvírského stolu se o něčem zapáleně bavila Domi s Fredem a Molly. Popadl nějaký náhodný toust ze zmijozelského stolu - přece jen měl hlad - a zamířil k nim.

"Ahoj," vybafl na ně. Podívali se na něj kupodivu spíš překvapeně než znechuceně. "Ehm, James tady asi ještě nebyl, co?"

"Ten? Ten by spal, i kdyby mu pod oknem přistálo UFO," ušklíbl se Fred.

"Proč?" zajímala se Molly.

"Potřebuju mu... něco vrátit." V podstatě to byla pravda. Pobertův plánek měl složený v kapse.

"To bude facka," konstatovala Domi a strčila si do pusy lžíci cereálií.

"Ehm, ne... Ne, už jsme spolu v pohodě," pokusil se Albus objasnit situaci.

"Fakt? A s náma seš taky v pohodě?" zajímal se Fred.

"Cože? Proč bych..."

"Mysleli jsme, že se nám vyhýbáš," vysvětlila Molly. "Vypadalo to, jako bys nás nesnášel."

Albus zamrkal. "Ne, to... já myslel, že vy nesnášíte mě!"

"Jenom proto, že ses nedostal do Nebelvíru?" uchechtla se Domi. "Spadl jsi na hlavu? Jasně, někteří Zmijozeláci jsou na zabití, ale tebe známe. Ty seš náš malej bratránek Alík. Přece tě nezačneme nesnášet."

Albuse odjakživa štvalo, když mu tak říkali, ale poslední dobou už si vysloužil tolik nelichotivých přezdívek, že se v nich jedna úplně ztrácela. Poslední zbytky kamene, který mu spadl ze srdce včera po usmíření s Jamesem, se svalily do prázdna. Musel se usmát. "To je... to jsem rád!"

"Měl bys. Jaké by to bylo, kdybys o nás přišel?" Fred zakroutil hlavou. "To bys nedal, kamaráde."

"Nechceš se posadit k nám?" nabídla mu Molly.