Invincible 《Avengers》✔

Prolog

O rok později

„Ale notak, Kate. Musíš se soustředit.“ pokáral mě Loki.

„Pořád nechápu, proč se tu snažíme objevit mojí novou schopnost. Místi toho bychom spíš měli vzbudit ty staré a pro mě osobně důležitější.“ odbyla jsem ho trošku podrážděně.

„Zkusíme to ještě jednou, pak ti dám pokoj. Slibuju.“ usmál se nevině.

„Fajn.“ povzdechla jsem si.

„Dobře. Zavři oči a vyprázdni hlavu. Úplně.“ přikázal mi.

Udělala jsem, co mi řekl. Cítila jsem, jak mou projela vlna energie. Otevřela jsem oči.

„Zvládla si to.“ křikl nadšeně.

„Vážně jsem neviditelná?“ nemohla jsem tomu uvěřit.

„Podívej se do zrcadla, když mi nevěříš.“ pobídl mě.

Popošla jsem tedy k zrcadlu. Vážně jsem to zvládla. V zrcadle se odrážel jen Loki. Já tam nebyla.

„Jsem nejlepší.“ zaradovala jsem se a skočila Lokimu kolem krku.

Jelikož jsem byla pořád neviditelná a Loki to nečekal, spadli jsme na zem. Pomocí jedné myšlenky, jsem se zase zviditelnila. Potom jsme propukla v záchvat smíchu.

„Konečně se zase směješ.“ uklidnil se a věnoval mi úsměv.

V tu chvíli jsem se jako lusknutím prstu uklidnila i já. To co řekl, byla bohužel pravda. Od té doby, co jsem tu musela zůstat, nejsem šťastná. Frigga s Lokim to na mě poznali hned. Jenže mi nemohli nijak pomoc, i kdyby chtěli. Už to bude rok, co tu jsem. Každý den si přeju, aby se schopnosti konečně objevili a já se mohla vrátit domů. Naděje mě ale pomalu opouští. Vzdát se ale nehodlám. Na to nemám povahu.

„Promiň.“ omluvil se a pomohl mi vstát.

„Nic se neděje. Neměli bychom to říct Odinovi.“ pousmála jsem se.

„Dobře, tak jdeme.“ chytl mě za ruku.

Společně jsme tedy vyšli z mého pokoje a vydali jsme se za Odinem. Jak jinak než do trůnního sálu. A seděl kde jinde než na trůnu. Už mě to ani nepřekvapuje. Byla tam i Frigga a o něčem diskutovali. Jakmile nás ale uviděli, ztichli.

„Děje se něco?“ optala se nás Frigga.

„Ano. Objevili jsme mojí novou schopnost. Neviditelnost.“ objasnila jsem.

„To je dobře. Předveď nám to.“ pobídl mě Odin.

Udělala jsem to samá, co předtím v pokoji. Oba dva byli překvapení. Když Odin kývl, zase jsem se zviditelnila.

„Výborně.“ řekl po chvíli.

„Výborně by bylo, kdybych měla zpět svoje schopnosti.“ řekla jsem podrážděně.

„Určitě je brzy dostaneš.“ věnovala mi Frigga úsměv.

„To říkáte už rok.“ podotkla jsem.

„Ale..“ namítla.

„Ale nic. Jdu za Hemidallem.“ odbyla jsem jí.

Otočila jsem se a rozešla se do Biffrostu. Chodívám tam skoro každý den a vyzvídám, co se děje doma. Všichni jsou z toho špatní a pořád se s tím nesmířili. Nedivím se jim. Dala bych vše za to, abych tam mohla být s nimi. Měli mezi sebou i nějakou rozepři a hrozilo, že se Avengers rozpadne. Nakonec se ale domluvili. Kdybych tam byla já, tak by se nic nestalo. Ano ego jsem neztratila. Došla jsem k Biffrostu. Vešla jsem dovnitř ve chvíli, kdy se vracel Thor.

„Thore, ráda tě vidím.“ objala jsem ho.

„Já tebe taky.“ oplatil mi objetí a pustil mě.

„Kde si byl tentokrát?“ vyzvídala jsem.

„Za Jane.“ usmál se.

„Aha. Proto si byl pryč tak dlouho.“ drkla jsem ho do ramene.

„Dělo se tu něco?“ zeptal se po cestě do paláce.

„Nic zvláštního. Jen jsem objevila novou schopnost.“ pousmála jsem se.

„Vážně. Jakou?“ udivil se.

„Neviditelnost.“ odpověděla jsem mu.

„Tak to se ti hodí.“ usmál se.

„To jo. Ale moje schopnosti, jsou hold moje schopnosti a už mi nehorázně chybí.“ posmutněla jsem.

„Brzo se ti vrátí.“ povzbudivě se usmál.

„Doufám.“ zabrblala jsem.

Vešli jsme do paláce a já se rozhodla doprovodit Thora k Odinovi. Jakmile jsme tam dorazili, Loki a Odin se o něčem dohadovali. Poklepala jsem Thorovi na rameno a poprosila jsem ho ať je ticho. Poté jsem se zneviditelnila a šla jsem blíž.

„Ha Thor, tak se zeptej jeho na názor, ne.“ zasupěl Loki.

„Na jaký názor?“ nechápal Thor.

„Ale tady tvůj povedený tatíček, ví jak Kate vrátit schopnosti, jen jí to ale nechce říct, aby tu zůstala.“ zvýšil naštvaně Loki hlas.

„Cože?!“ vyjekla jsem.

Tím jsem se prozradila. Bylo mi to ale jedno. Zviditelnila jsem se a ruce zaťala v pěst.

„Kate.“ vydechl překvapeně Loki.

„Vy víte, jak mi vrátit schopnosti a neřekl jste mi to.“ zvýšila jsem taky hlas.

„Ne tak docela.“ bránil se.

„Mě je úplně jedno jak. Ale víte to. Jsi, jako myslíte, že nejsem schopná se vrátit na Zem i bez schopností. Nebýt kamenů, tak už tam dávno jsem.“ vztek ve mně jen kvetl.

„Kate, klid.“ položil mi Loki ruku na rameno.

„Klid. Jak mám být sakra v klidu, když se dozvídám tohle.“ zchodila jsem jeho ruku z ramene.

„Myslím, že nemá cenu to řešit.“ zvedl se Odin.

„Právě na opak. Vyřešíme to hned teď.“ okřikla jsem ho.

„Řešit to budeme, až se uklidníte.“ odbyl mě.

V tu chvíli jsem měla co dělat, abych mu jednu nevrazila. Vztek jsem přestávala mít pod kontrolou. Najednou mnou projela neskutečně velká vlna energie. Zatočila se mi hlava a já spadla na kolena. Z dálky jsem slyšela hlasy, ale nedokázala jsem je rozeznat. Udělalo se mi černo před očima a ondlela jsem.

Ahooj❤
Jak jsem slíbila, tak plním. Měla jsem nutkání ho přidat už včera, ale vydržela jsem to. :D Prolog je kratší, a ani moc záživný není. Prostě jen taková nudná začínající kapitola. :D
Doufám, že jsem vás tím neodradila, a že si počátek na pokračování. Které by mohlo být už nakonci týdne, pokud tedy přijde můj blbý počítač z opravny. Když tak se vám ještě ozvu. No nebudu to dál očekávat. Budu se těšit příště.

Phapha❤

907 slov

PS: Cover opět od only-Margaret❤❤👑