Invincible 《Avengers》✔

3.Zpět do normálu

Probudila jsem se s třeštící hlavou a přeleženou rukou. Chtěla jsem otevřít oči, ale světlo v místnosti bylo moc prudké, tak jsem si to rozmyslela. Když už si moje oči zvykli na světlo, měla jsem co dělat, abych se nezačala na hlas smát. Ležela jsem vedle Wandy, z druhé strany ležela Nat a vedle ní Jess. To nebylo to vtipné. Jako jedíné jsme leželi na křesle. Zbytek týmu se válel na zemi. Chumel objímajících se superhrdinů. Na kraji ležel Sam, který objímal Petera, ten objímal Buckyho. Bucky objímal Steva, který zas objímal Toynho. Ten se tulil k Thorovi. Pomalu jsem se postavila, abych si to zjevení mohla vyfotit.

„Ještě že tam nejsem.“ ozvalo se za mnou.

„To jsme vážně až tak moc pili?“ koukla jsem na něj zvědavě.

„Víc než moc.“ pousmál se.

„Já jdu do laboratoře. Kdyby něco, stačí zavolat.“ usmál se a odešel.

„Dobře.“ zašeptala jsem jeho směrem.

Bylo sedm. Nechala jsem všechny spát a vydala jsem se k sobě. Když jsem vešla do pokoje, neměla jsem slov. Byl kompletně jiný, ale ještě hezčí než před tím. Zdi byli vymalované na černo a na stropě byl namalovaný vesmír. Šatna zůstala stejná, jen byla přetřená na modro. Postel byla o krapet větší než předtím a byla celá černá. Na ní byli modré polštáře všech velikostí a modrá deka. V rohu vpravo od postele byli má dvě plyšová stvoření od Buckyho. Byl to pokoj, o kterém jsem si nechávala jenom zdát. Co mě nejvíce mě překvapilo úplně něco jiného. Vedle šatny byla prosklená vitrína s modročerným oblekem, který jsem si navrhovala, ale nestihla jsem ho vyrobit. Po tváři mi steklo pár slz štěstí. Mám toho nejlepšího tátu. Zatřepala jsem hlavou, abych zahnala slzy. Ze šatny jsem vytáhla spodní prádlo, černé džíny a modrou croptop mikinu. S tím vším jsem zalezla do koupelny, kde jsem se osprchovala, umyla si hlavu, převlékla, trochu namalovala, vysušila a učesala si vlasy, které jsem i trochu nakulmovala. V pokoji jsem si ještě obula černé Nike. Rozhodla jsem se těm ospalům udělat snídani. Přešla jsem potichu přes obývák, abych se dostala do kuchyně. Udělala jsem palačinky, které jsem dala na stůl společně s Nutellou, džemem, džusem a kávou. Taky jsem tam každému připravila vodu se šumákem. Potom už přišlo na řadu vstávání.

„Holky vstávejte.“ zašeptala jsem k nim.

„Bolí mě hlava.“ zaskučela Wanda.

„Ššš. To je bude bolet víc.“ ukázala jsem na povaleče.

„Jsme to vzali nějak vážně.“ pousmála se Nat.

„Vzbudíme je?“ koukla po mě Wanda.

„To nechte na mě. Vy se běžte nasnídat.“ usmála jsem se.

„A co máš v plánu?“ vyzvídala Nat.

„Uvidíš.“ věnovala jsem jí šibalský úšklebek.

K Tonymu do dílny jsem si doběhla pro dvě vodní pistole, které jsem hned naplnila a vrátila se do obýváku. Zamířila jsem na tu bandu a celé je zlila.

„Vstáváme ne.“ křikla jsem.

Všichni se hned zvedli a chytli se za hlavu.

„Mě bolí hlava.“ zaskučel Peter.

„Dohajzlu.“ zabručel Tony.

„To nejsi sám.“ zabrblal Steve.

„Tak jestli bolí hlava i Steve, tak je to vážný.“ zasmál se Clint, ale hned se chytl za hlavu.

„A koukejte, co mám.“ ušklíbla jsem se.

Na televizi se objevila ona fotka, co jsem vyfotila. Všichni zkameněli. Já společně s holkami propukla v záchvat smíchu. Zbytek nás jen propaloval vražednými pohledy.