Invincible 《Avengers》✔

Epilog

O dva dny později

„Její oheň zůstává v našich srdcích. Jessica Brown.“

Četla jsem si už po několikáté náhrobek, který patřil Jessice. Už je to dva dny od našeho vítězství a dva dny od toho, co nás opustila. Pohřeb jsme moc neřešili. Byli jsme pro ni jediná rodina, tak jsme se s ní rozloučili potajmu. Možná i proto, že jsme z toho byli všichni špatní. Všechny nás to zasáhlo. Nejvíc asi ale Petera. Bylo mi ho strašně líto. Odložili jsme i párty na oslavu vítězství, kterou Tony začal hned zařizovat. Nikdo na to neměl náladu. Já už vůbec ne. Opustil už třetí člověk, za poslední dva roky. Vždy když můžu, chodím sem. Jsem tu teď skoro pořád. Hrob Jess leží vedle hrobu Pepper, vedle kterého leží Rhodney. Od smrti Rhodneyho a Pepper už je to ro, ale pořád jsem se s tím asi nesmířila. Chybí mi tu. Zaslechla jsem přijíždět auto. Neohlídla jsem se a dál jsem zkoumala všechny tři náhrobky. Za mnou se po chvíli ozvaly kroky.

„Kolik lidí musím ještě ztratit.“ promluvila jsem do ticha.

„Už nikoho neztratíš. To ti slibuju.“ objal mě Tony.

„Pojď, pojedeme domů.“ pustil mě.

Položila jsem tři černé růže ke každému hrobu a šla jsem za Tonym. Prošli jsme kolem hrobů až ven před hřbitov.

„Tohle auto si vytáhl naposledy, když si odvážel Pepper na letiště.“ zarazila jsem se, když jsem uviděla jeho oranžovou Audi R8.

„Musel jsem jí zase trochu provětrat.“ usmál se.

„Prosím.“ otevřel mi dveře.

Pousmála jsem se a nastoupila. Tony si sedl na místo řidiče a vyjel směr Stark Tower.

„Víš, přemýšlel jsem, že bych zase řídil firmu a chvíli si odpočinul od Iron Mana.“ oznámil mi po cestě.

„Copak? Opustil tě egoismus. Nebo jsi nemocný? Já myslela, že Iron Man je část tebe.“ ušklíbla jsem se.

„Ne, to rozhodně ne. Byl to stejně je návrh. Snad si nemyslíš, že si zase sednu za počítač a nebudu dělat nic jiného.“ ušklíbl se taky.

„Uff. Tohle už mi nedělej, jsem si myslela, že tě někdo vyměnil.“ zasmála jsem se.

Tony se jen zasmál a dál to neřešil. Dojeli jsme do Toweru a výtahem jsme vyjeli do obýváku. Tam seděli všichni, až na Lokiho, Petera a Strážce. Ano Strážci ještě zůstali, chtěli tu být na tu párty. Navíc Grootovi se odsud moc nechce. Nejradši by byl, kdybych šla s nimi. Sedla jsem si vedle Natashy, která mě objala. Objetí jsem jí oplatila a pustila jí.

„Myslím, že truchlení bylo dost. A Jessica, by si to určitě nepřála. Takže dnes se uskuteční párty na oslavu našeho vítězství. Všichni se tedy dostavte v sedm hodin do párty patra.“ oznámil nám všem Tony.

„Nechceš ještě pár dní počkat.“ koukla jsem na něj.

„Ne. Ty rozhodně potřebuješ přijít na jiné myšlenky.“ usmál se.

„A teď mě omluvte, jdu vše připravit.“ dodal a zmizel.

„Tony má pravdu. Všichni potřebujeme přijít na jiné myšlenky.“ konstatovala Nat.

„Asi ano.“ posmála jsem se.

Ještě chvíli jsem si s ním povídala. Potom jsem se zvedla a namířila jsem si to k sobě. Otevřela jsem dveře a hned jsem zaplula dovnitř. Sjela jsem po dveřích dolů. Nějak na mě zase přišla vlna smutku. Blue seskočil s křesla a rozeběhl se ke mně. Lehl si vedle mě a nechal se hladit. Seděla jsem tam, hladila ho a snažila jsem se na nic nemyslet. Po chvíli jsem si všimla černé krabice s tmavě zelenou mašlí, která ležela na posteli. Zvedla jsem se a došla k ní. Na vrchu ležel dopis. Vzala jsem ho do ruky a otevřela ho.