Invincible 《Avengers》✔

5.Špatné zprávy

„Vstáváme, Šípková Růženko.“ špetl mi do ucha a dal mi pusu na čelo.

„Tohle probouzení mi chybělo, ale nech mě ještě spát.“ zabrblala jsem a otočila se.

„Spala si 10 hodin v kuse. Je jedna hodina. Vstávej, ty ospalče.“ uchechtnul se.

„Kolik že je?“ vymrštila jsem se do sedu.

„Jedna hodina odpoledne.“ usmál se.

„To jsem byla až tak unavená.“ zasmála jsem se.

„Vypadá to tak.“ sedl si ke mně.

„Ale tyhle probuzení bych si přála pořád.“ usmála jsem se a natáhla se pro polibek.

„Když mi nikam neutečeš, tak se to dá zařídit“ věnoval mi úsměv.

„Utíkaní nemám v plánu.“ ušklíbla jsem se.

„Jdu se převléknout, pak přijdu.“ dala jsem mu ještě jeden letmý polibek a zvedla se.

„Dobrá.“ usmál se a zmizel.

Přešla jsem ke skříni a vytáhla jsem z ní spodní prádlo, černý croptop, černé roztrhané džíny a šedivý cardigen. Vlezla jsem do koupelny, kde jsem provedla ranní hygienu, převlékla se, vlasy rozčesala a nechala je rozpuštěné. Nakonec jsem si udělala ještě lehký makeup složený z korektoru, pudru a řasenky. Vylezla jsem, nazula jsem si šedivé addidasky a rozešla jsem se do obýváku. V obýváku bylo ticho a všichni vypadali, jako když někdo umřel. Peter seděl v rohu s hlavou v dlaních.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se vystrašeně.

„Emily umřela.“ odpověděl mi sklesle Tony.

„Bože.“ vydechla jsem.

Na nic jsem neváhala a šla jsem obejmout Petera. Potřeboval mě. Hned, jak jsem ho obejmula, mi objetí oplatil a rozbrečel se. Mě taky po tváři steklo pár slz, ale musela jsem být silná kvůli němu. Hladila jsem ho po zádech a snažila se ho uklidnit. Všechny to vzalo, i když jí moc neznali. Nejvíc to ale zasáhlo Petera a Tonyho. Ten jí přece taky znal trochu víc.

„Nechceš si jít na chvíli lehout?“ zeptala jsem se.

„Asi jo.“ zabrblal.

„Tak pojď.“ pustila jsem ho a pomohla mu vstát.

„Pomůžu ti.“ přiběhl k nám Tony.

Podepřel Petera a společně jsme se vydali k němu. Otevřela jsem dveře a Tony dovedl Petera k posteli. Přikryla jsem ho a chvíli si k němu sedla, Za několik minut usnul.

„Vzalo ho to hodně. Mám o něj strach.“ zašeptala jsem.

„Neboj, on to zvládne.“ vtáhl mě do objetí.

„Musíme být s ním.“ špitla jsem a oplatila mu objetí.

„To jsem pořád. Pojď, půjdeme za ostatními.“ dal mi pusu na čelo.

Vyšli jsme z pokoje a rozešli se zpět. Všichni tam pořád byli. Došla jsem ke Stevovi a sedla si vedle něj.

„Jarve, až se Peter vzbudí, tak mi dej prosím vědět.“ poprosila jsem ho.

„Jistě, slečno.“ odpověděl mi.

„Na co vlastně umřela?“ zeptala jsem se zamyšleně.

„Měla rakovinu. I proto nejspíš chtěla, aby Peter byl s námi.“ odpověděl mi Tony a namířil si to k baru.