Invincible 《Avengers》✔

12.Nee!!!!

Probudila jsem se až v lodi. Ležela jsem na Quillově posteli, jako předtím. Pomalu jsme vstala a rozešla jsem se k nim dopředu.

„A vida. Princezna se nám probudila.“ pronesl pobaveně Rocket.

„Nevšímej si ho. Jak ti je?“ otočil se na mě Quill.

„Jo dobrý. Asi jsem byla jen moc vyčerpaná.“ pousmála jsem se.

„Dobře. Za chvíli budeme na Asgardu.“ usmál se a otočil se zpět.

„Víte, dostala jsem takový nápad, ale nevím, jestli s ním budete souhlasit.“ vyšlo ze mě šepotem.

„Povídej.“ pobídla mě Gamora.

„No. Až mě na Asgardu zkontrolují a pustí. Nechtěli byste mě domů odvézt vy. Aspoň bych vás představila Avengers.“ vysvětlila jsem můj nápad.

„Já jsem Groot.“ vykřikl nadšeně.

„Souhlasím s Grootem, stejně nemáme nic na práci.“ odsouhlasil to Quill.

„Tak to je super.“ vypískla jsem vesele.

„Připoutejte se, budeme přistávat.“ zavelel Rocket.

Sedla jsem si na jednu ze sedaček a zapnula si pás. Za pár minut jsme přistáli. Odpoutala jsem se a vydala se ven.

„Neotvírej. Něco mě napadlo.“ okřikla jsem Gamoru.

„Co?“ koukl na mě nechápavě Quill.

„Loki neví, jestli jsem kámen přijala nebo ne. Chci ho trochu překvapit. Jediné co bych potřebovala od vás, je, abyste chvíli hráli smutné.“ objasnila jsem jim.

„To zvládneme.“ usmál se.

„Děkuju.“ věnovala jsem jim úsměv a zneviditelnila jsem se.

Quill otevřel dveře a s ostatními vyšel. Já samozřejmě s nimi. Loki se rozhlížel, pak se zaraazil.

„Kde je Kate?“ otočil se k Quillovi.

Quill jen zvedl hlavu a věnoval mu smutný pohled. Kdybych nevěděla, že to hraje, taky bych mu to uvěřila. V tu chvíli Loki ztuhl a bylo vidět, že myslel na nejhorší. To už jsem nevydržela a rozběhla jsem se ho obejmout. Jelikož jsem byla pořád neviditelná a Loki to nečekal, spadli jsme oba na zem. Tím pádem jsem se zase zviditelnila. Pak jsem se začala smát.

„Taky si to mohl čekat.“ uklidnila jsem se a zvedla se.

„Tohle mi už nedělej.“ pokáral mě, potom mě objal.

„To neslibuju. Přece jen jsem Starková.“ uchechtla jsem se.

„Co kámen?“ zeptal se zvědavě.

Vyčarovala jsem ho a zářivě jsem se usmála. Loki nemohl uvěřit vlastním očím.

„Já vím, jsem nejlepší.“ usmála jsem se ještě víc.

„Musíme za Odinem, jinak bych tě už pustil.“ pousmál se.

„Od kdy umíš číst myšlenky?“ vykulila jsem na něj oči.

„Neumím. Na tobě to jde poznat i bez toho.“ mrkl na mě.

„Taky pravda.“ zasmála jsem se.

Potom už jsme se všichni vydali za Odinem. Byl kde jinde než ve trůnním sále. Nečekaně.

„Vidím, že jste zpět. A doufám, že jste uspěli.“ přivítal nás.

„Ano, uspěli.“ řekla jsem a ukázala mu kámen.

„To jsem velice rád. Pár prohlídek si ale neodpustím.“ řekl.