Invincible 《Avengers》✔

27.Konec Hydry 1.část

Vzbudil mě hluk na chodbě. Kdo sakra dělá v osm ráno takový bordel. Neochotně jsem se zvedla a šla to prozkoumat. Jen co jsem otevřela dveře, naskytl se my pohled na agenty SHIELDu pobíhající po chodbách. Bylo mi to divné, nikdy tu tahle neběhají a hlavně v tuto hodinu.

„Slečno, měla byste se vrátit do pokoje. Pan Stark nařídil, abyste tam zůstala." ozval se Jarv.

„To víš, že ne." odbyla jsem ho.

Prokličkovala jsem mezi agenty rovnou do obýváku. Tony, Fury, Clint a Natasha ke mně stáli zády a koukali na osobu, co ležela na zemi. Došla jsem k nim a nakoukla, kdo to je.

„Panebože, Happy." vydechla jsem zaskočeně.

„Kate. Co tu děláš? Měla si zůstat v pokoji." zaregistroval mou přítomnost Tony.

„Kdo mu to udělal?" ignorovala jsem jeho otázku a zeptala se.

„Sebastian DellaValle. Byla to výhružka pro tebe a mě. Jestli mu tě nevydáme, tak takhle dopadnou všichni naši milovaní." odpověděl mi zdrceně Tony.

„Ale jak to, že leží tady?" docvaklo mi.

„Nevíme. DellaValle se nějakým nepozorovatelným způsobem dostal do budovy. Je možn, že tu ještě je." odpověděl mi Clint.

„Happy s tím neměl nic společného, tak proč on." rozhodila jsem frustrovaně rukama.

Tony se otočil a namířil si to k baru. Neváhala jsem a šla jsem za ním.

„Tati. Mrzí mě to. Stalo se to jen kvůli mně." zabrblala jsem.

„Za nic nemůžeš. To ten parchant." kopl do sebe panáka.

Došla jsem k Tonymu a objala ho. Objetí mi hned oplatil.

„Nikomu tě nedám, to si pamatuj." zašeptal mi do valsů.

„Budu." špitla jsem na zpátek.

„Pane Starku, je tu pohřební služba, kterou jste volal." ozval se Jarvis.

„Tak ať jdou nahoru." odpověděl mu, ale pořád mě držel v objetí.

„Půjdu se převléknout." zamumlala jsem a pustila ho.

„Dobrá, ale v půl tady. Musíme na základnu." pousmál se.

Kývla jsem na souhlas a opět mezi agenty jsem došla do pokoje. Popravdě jsem spíš odešla, abych neviděla ty lidi s pohřební služby. Happy ho jsem znala od malička, občas mě i hlídal, nebo vozil zaTonym. Měla jsem ho ráda a jeho smrt mě zasáhla. Musím ho pomstít. Ze skříně jsem vytáhla spodní prádlo a svojí uniformu. V koupelně jsem se převlékla, nakulmovala si vlasy a nalíčila se. V pokoji jsem si ještě připla náramek s Jarvem a obula si černé kotníkové boty na vyšším podpatku. Ozvalo se klepání.

„Dále." křikla jsem ke dveřím a šla dál k Blueovi na křeslo.

„Musíme už jít." vešel do pokoje Steve.

„Já vím." odpověděla jsem mu a naposledy pohladila Bluea.

„Sluší ti to." vydechl překvapeně, když jsem se k němu otočila.

„Já vím, ale děkuju." zářivě jsem se usmála.

Došla jsem k němu a spojila naše rty.

„Jdeme, jinak budou mít keci." špitla jsem, když jsme se odtáhli.

Steve mi věnoval ten jeho boží úsměv a otevřel mi dveře. Vyšla jsem a on je zase zavřel. Chytla jsem ho za ruku a propletla jsem naše prsty. Společně jsme se rozešli do obýváku.