Invincible 《Avengers》✔

10.Strážci, cože?!

„Rád vás zase vidím.“ pozdravil mě Hemidall.

„Já tebe taky.“ usmála jsem se.

„Loki s Thorem jsou tu za chvíli.“ oznámil mi.

„S tím jsem počítala. Počkám před Biffrostem.“ odpověděla jsem mu pobaveně.

Vyšla jsem ven a čekala na ty dva. Za pár minut jsem je viděla, jak si to i na koních míří ke mně.

„Zase. Došla bych sama.“ uchechtla jsem se.

„Doprovod se vždy hodí, navíc mířím navštívit Jane.“ seskočil z koně Thor.

„Tak jí pozdravuj.“ pousmála jsem se.

„Budu. Rád jsem tě viděl.“ objal mě.

„Já tebe taky. Dej na sebe pozor.“ oplatila jsem mu objetí.

Jen se usmál a zalezl dovnitř. Otočila jsem se na Lokiho, který postával u Blacka.

„Ty mě jako ani neobejmeš?“ zvedla jsem tázavě obočí.

Nic neřekl a obejmul mě.

„Rád tě vidím.“ promluvil konečně.

„Co se stalo?“ koukla jsem na něj starostlivě.

„Frigga je zraněná. Neví se, jestli to přežije.“ řekl sklesle.

 „Co se jí stalo?“ vyděsila jsem se.

„Vězni utekli a zabíjeli všechny kolem sebe. Ona se tam omylem připletla.“ objasnil mi.

„To mě mrzí.“ vtáhla jsem ho zpět do objetí.

„Jsem rád, že si tu.“ zašeptal.

„Nebudu tu ale dlouho, potřebuju pomoc.“ pustila jsem ho.

„Děje se něco?“ zděsil se.

„Něco jo. Pojď, musím za Odinem.“ chytla jsem ho za ruku.

Nasedli jsme na koně a vyjeli jsme, směr palác. Jako vždy jsem byla první. Koně jsme nechali ve stájích a vydali jsme se rovnou do trůnního sálu.

„Co tě k nám přivádí?“ zeptal se Odin, hned, co nás spatřil.

„Potřebovala bych pomoc.“ začala jsem.

„Poslouchám.“ pobídl mě.

„Nejdřív bych chtěla vědět, co se tu odehrálo? A jak je na tom Frigga?“ změnila jsem na chvíli téma.

„Šlo o vzpouru vězňů. Frigga chtěla pomoci, ale jeden z nich jí zranil. Konkrétně tvoje matka.“ objasnil mi.

V tu chvíli, kdy dořekl poslední slovo, se mi zastavilo srdce.

„Jak? Vždyť má být mrtvá?“ byla jsem zmatená.

„To jsme si také mysleli. Nedávno se tu, ale objevila. Byla zraněná, pořád chtěla, ale všechny zabít. Zavřeli jsme jí. Ona se mezitím vyléčila, a pak zorganizovala tu vzpouru.“ vysvětlil mi.

„Chytli jste jí?“ zarazila jsem se.

„Ne. Bohužel upláchla.“ odpověděl mi tentokrát Loki.

„Tak vy víte, že žije, drželi jste jí tu, utekla a já o ničem z toho nevím. Děláte si ze mě srandu. Tam dole na Zemi mám rodinu, kterou se už milionkrát pokoušela zabít a vy nám nic neřeknete. Musíme je varovat.“ začala jsem křičet přes celý sál.

„Thor už na tom pracuje.“ odpověděl stručně.

„Proč jste mi do háje nic neřekli?!“ rozmáchla jsem rukama.