Invincible 《Avengers》✔

13.Další zásah

Probrala jsem se v tmavé místnosti. Kolem mě nic nebylo. V dálce jsem viděla jen obraz postavy, ale ve tmě nešlo poznat, kdo to je. Chtěla jsem se zvednout, ale nešlo to. V místnosti se najednou rozsvítilo. Ten člověk, kterého jsem viděla, byl Tony. Do místnosti vešla má máti, i když tam nebyli žádné dveře. Divné. Došla k Tonymu a políbila ho. Víc mě ale překvapila jeho reakce. Čekala jsem, že jí odstrčí nebo odstoupí, ale on nic.

„Miluju tě Marion.“ vyšlo z něj.

V tu chvíli se mi zastavilo srdce. Vážně to teď vyslovil. Tohle musí být jen sen. Zavřela jsem oči, ve snaze se probudit.

Když jsem oči otevřela, byla jsem u sebe v pokoji. Byl to jen sen. Naštěstí. Bucky už tu nebyl. Zvedla jsem se z postele a došla jsem ke skříni. Zastavila jsem se u zrcadla. Nemohla jsem uvěřit, že jsem to já. Vyhublá postava, ubrečené oči, kruhy pod očima. Vypadala jsem strašně, zlomeně. Zlomená jsem i byla. Bylo toho na mě v poslední době moc. Musela jsem se vrátit do normálu. Tohle přesně chce, abych byla zlomená. To se jí nepovede. Starky jen tak něco nepoloží. Ze skříně jsem vyndala spodní prádlo, černé džíny, černé tílko a černou mikinu. S tím vším jsem zalezla do koupelny. Dala jsem si dlouhou sprchu, umyla jsem si hlavu, převlékla se. Pomocí pudru a korektoru jsem zamaskovala kruhy pod očima. Vlasy jsem telepaticky vysušila a nechala je rovné. Obula jsem si černé Nike a vydala se na snídani.

„Dobré ráno.“ pozdravila jsem Nat a Clinta, kteří seděli v kuchyni.

„Dobré.“ oplatili mi pozdrav.

„Jak ti je?“ optala se mě Natasha.

„Bolí to. Ale zvládám to. Najím se a dám se do hledání.“ pousmála jsem se.

„My ti pomůžeme.“ vešel do místnosti Bucky se Stevem.

„Děkuju.“ věnovala jsem jim děkovný úsměv.

„Neboj, najdeme ho.“ objala mě příchozí Wanda.

„Musíme.“ špitla jsem.

Vzala jsem si musli s jogurtem a sedla si ke stolu. Po zbytek snídaně nikdo nic neřekl. Po snídani jsme se přesunuli do obýváku.

„Tak jak si rozdělíme hledání?“ zajímal se Steve.

„No, Jarvis prověřuje všechny záběry z kamer, snaží se ho zaměřit pomocí satelitů. I Fury poslal do terénu pár agentů. My bychom mohli po dvojicích zkontrolovat místa, která Jarvis určil jako ta, kde by mohli být.“ vysvětlila jsem.

„Tak urči dvojice.“ vybídla mě Nat.

„Dobrá. Jessica a Peter. Wanda a Clint. Nat a Bucky. Steve a Sam.“ vybrala jsem dvojice.

„A ty?“ divil se Bucky.

„Sama rozhodně nejdeš.“ řekla rázně Nat.

„Já půjdu s tebou a Buckym.“ ujistila jsem jí.

„Jarvis vám každému přidělí lokalitu. Za 10 min se vyráží. A nezapomeňte si vysílačky, ať jsme v kontaktu.“ rozkázala jsem a vydala se do pokoje.

Převlékla jsem se do uniformy a kotníkových bot na vyšším podpatku. Do ucha jsem si dala vysílačku, na ruku jsem si připla náramek s Jarvem a na prst si ještě nasadila prsten od Tonyho. Pro jistotu jsem si ještě vzala z šuplíku glock od Natashy. Potom jsem si ti zamířila rovnou do garáží. Došla jsem ke svému miláčkovy a čekala jsem na ty dva. Do dvou minut oba přišli. Samozřejmě jsem řídila já. Nat si sedla na místo spolujezdce a Bucky dozadu.

„Kam jedeme my?“ optal se Bucky, když jsme vyjeli.

„Do staré základny, kde mě matka předtím držela.“ odpověděla jsem mu.