No smile, please ✔

-25-

„Vše nejlepší," obejme mne Daniell a já jen překvapeně hledím. To je poprvé, kdy mi popřál někdo, kdo není z mé rodiny. Objetí mu oplatím a usmívám se jako sluníčko na hnoji.
   „To jsi nemusel, děkuju," odtáhnu se od něj a upřímně se na něj usměji. Nikdy jsem se takhle necítila.
   „Ale musel, rozbal si to," podá mi úhledně zabalený dárek, který vypadá jako nějaká krabička, ale jako hodně malá krabička. Nejistě roztrhám balící papír, v němž to bylo zabaleno. Mé domněnky se potvrdí, protože pod vrstvou balícího papíru se opravdu nachází podlouhlá černá krabička. Podívám se na svého přítele, ale pak rovnou otevřu tu krabičku. Uvnitř se nachází krásný, stříbrný náhrdelník s písmenem D a M, stejně tak, jako začínají naše jména. 
   „Pane bože," zašeptám užasle s pohledem stále upřeným na náhrdelník v krabičce.
   „Chceš ho zapnout?" vyruší mne z mého civění Daniell a já kývnu na souhlas, protože na slova se nezmůžu. Vyndám ho z krabičky a podám mu ho. On si ho převezme, při čemž trochu zavadí jeho teplou rukou o tu mou, což do mého těla vyšle takový zvláštní signál, který jsem také cítila poprvé v životě.
   Přidržím si své vlasy a počkám, až mi Daniell ten náhrdelník zapne.
   „Dobrý," řekne a já pustím své vlasy, které teď splývají na mých zádech.
   „Děkuju ti moc," usměju se na něj a políbím ho. Opět ten polibek trochu prohloubíme, ale pro mne už je to jako rutina.
   Odtáhnu se a on se ihned zeptá, jestli se něco děje.
   „Miluji tě," zašeptám ta dvě magická slůvka, která jsem ani nečekala, že někdy v blízké době řeknu, ale teď to ze mne vylétlo, jako by snad byly nějaká samozřejmost, třeba jako slovo děkuji.
   Překvapeně na mne zírá, ale po uvědomění se rozzáří jako světýlko. Ne nic nečeká a opět spojí naše rty.
   Po chvíli se odtáhne: „Já tebe taky, ani nevíš jako moc."
   Jeho slova mne přinutí roztáhnout svůj úsměv ještě o krapet více, ale kdybych se teď chtěla přestat usmívat, nevyšlo by mi to.
   „Pojď, abysme nepřišli pozdě," pobídne mne Daniell směrem ke škole, ale já se na něj jen podívám.
   „Proč si kazit narozeniny školou?" nadzvednu několikrát po sobě obočí a sleduji ho, jak se otáčí zpátky ke mně.
   „Tak to bych do tebe neřekl," zakroutí hlavou.
   „Sice jsi si toho asi nevšímal, ale na narozeniny ve škole nejsem nikdy," pokrčím rameny.
   „Kam jdeme?" usměje se na mne.
   „Hm, vždy narozeniny trávím doma u filmů a chtěla bych zachovat tradici. Co myslíš?" pomalu se rozejdu směrem k mému domovu.
   „Myslím, že je to zatraceně dobrý nápad." Následuje mě a já už trochu zrychlím, protože tam nechci přijít až večer.
   „Já mám jen dobré nápady."
   „To jo," zasměje se a já trochu s ním. Asi všem došlo, že některé mé nápady jsou opravdu hodně špatné, ale tak stane se.

Přijdeme k nám domů a já jdu do kuchyně přichystat popcorn a colu. Ovšemže Daniell jde za mnou.
   „Chceš nějak pomoct?" zeptá se. Nezní to ale jako takové to ze zdvořilosti, tohle zní, jako by mi opravdu chtěl pomoct, což je dle mne hrozně milé.
   „Jen, kdyby jsi vzal tyhle skleničky nahoru?" ukážu na dvě skleničky plné onoho sladkého nápoje. On přikývne a vezme je do rukou. Já vezmu misku popcornu, který se již stihl udělat, a také láhev se zbylou colou, protože by se mi nechtělo chodit dolů potom.
   Vyjdeme schody do druhého patra a vlezeme do mého pokoje, v němž je totálně neuklizeno, a to myslím vážně.
   Položím misku i flašku na noční stolek a jdu hned otevřít okno, protože je tu teplo. Neříkám, že by mi teplo nějak vadilo, ale tohle teplo je nepříjemné, protože jsem si zapomněla okno otevřít přes noc.
   Jdu zpátky k posteli, na které již leží Daniell a opět něco dělá na svém telefonu.
   Sednu si na postel a otevřu svůj laptop.
   „Co mám pustit?" zeptám se, protože nemám absolutní tušení, na co bychom jsme se měli společně podívat.
   „Máš tam nějaký horor či něco takového?" pohledné na mne.
   „Že se mě ještě ptáš," protočím ironicky oči a otevřu složku s horory. Nakonec vyberu film Kruhy, který jsem ještě nestihla zhlédnout.

„Marlee." Pohladí mne Daniell po zádech.
   Zvednu hlavu a ucítím tu dobře známou bolest za krkem, protože jsem opět usnula na jeho rameni. Vždyť už je to po několikáté!
   „Ano, už to skončilo," odpoví na mou nevyřčenou otázku.
   Sama nad sebou pokroutím v mysli hlavou a nejraději bych se plácla do čela, ale vypadalo by to divně, takže se plácat nebudu.
   „Kolik je?" zívnu v otázce, ale on mi i tak rozumí, protože hned odpoví, že je něco kolem jedenácté hodiny.
   „Už? Eh, ten čas tak letí," zamumlám a jemu zacukají koutky těch úžasných úst.
   „Pamatuješ, jak to skončilo minule, když jsi mě takhle budil?" zavzpomínám na dobu, když byla ještě zima a my byli na lyžáku. To už přeci jen pár měsíců zpátky bude.
   „Jo, s radostí na ty časy vzpomínám." V jeho hlase jde slyšet hmatatelná radost a mne to nějak dojme, až se mi vžene pár slz do očí.
   „Jo, já taky," zamumlám.
   „Tak proč si je nepřipomeneme činy?" Potutelně se usměje, což mi přijde roztomilé.
   „Souhlasím." Sundám si ze stehen laptop, který položím na noční stolek a ještě před tím, než zabořím hlavu do polštáře, podám Daniellovi krém, protože žádný olejíček tu nemám.

Hlavu mám zabořenou v polštářích a ruce hnědovlasého kluka putují jak po mých zádech, tak po mém zadku. A když se občas dotkne mých prsou, tak ho nechám, přeci jen už nejsme ti přátelé, kterými jsme bývali předtím.
   Vlastně ani nevím, jak k tomu dojde, ale teď jsem k němu čelem a on může má prsa vidět a ne jen na ně sahat.
   „Pane bože, jsi tak nádherná," zašeptá a ihned se mi přilepí na rty. Ze rtů pokračuje na krk, kde se na chvíli zdrží a já cítím, jak saje mou kůži. Jeho saní příjemně lechtá a mnou stále projíždí ten neznámě známý pocit.
   V dalším momentu už ani on na sobě nemá triko a teď mi stahuje legíny, které jsem měla doteď na sobě.
   „Nevadí ti to?" zeptá se mne tak něžně, až se bojím, jestli si mne nespletl s malým dítětem.
   „Jak by mohlo," usměju se na něj a sleduji ho, jak odkládá mé legíny stranou. Nyní jsem před ním pouze v kalhotkách, ale ani mi to nijak nevadí.
   On si sundá džíny a já se koukám na jeho úžasné tělo. Chvíli se oba kocháme tím druhým, ale pak mi on začne sundávat kalhotky.
   Sundá mi je a zkousne si ret. Pak si on sundá jeho boxerky a já se koukám na jeho nemalého kamaráda.
   Trvá jen chvíli a vnikne do mne. Opět mne zavalí vlna neznámého pocitu, ale s tím přijde i ten zvláštní pocit, který jsem mívala vždy, když jsem s někým měla sex. Bohužel tyhle pocity nazvat nedokážu.

Svalí se vedle mne na postel a oba se na toho druhého díváme.
   „To bylo úžasný," řekne zasněně.
   „Nejlepší," řeknu své pocity a začnu ho hladit prstem po jeho vypracované hrudi.
   „Uh-huh." Opět se mi přisaje na krk a já se snažím, aby se tam dostal nějak normálně, protože vždy když cítím jen jeho dech na mém krku, chci vždy hlavu naklonit, aby se tam ten dech nedostal. Ale teď na tom krku jsou i jeho rty. Pane bože, jak já si to užívám.
   Odtáhne se od mého krku a tentokrát jsem to já, kdo mu chce udělat cucflek. Přisaji se na krk stejně, jako to on udělal mne. Ovšem nesaji jen na krku, ale i na jeho úžasné hrudi.
Tohle bych mohla dělat pořád...

Co jsem to zase splácala dohromady? Jako to na konci vůbec nebylo v plánu.
Líbí?
-Lemi