No smile, please ✔

-27-

Koukám se na sebe do zrcadla. Mám na sobě černé krátké šaty s průstřihami na zádech. Můj obličej je namalovaný jako každý jiný den, akorát na rtech mám tmavě vínovou rtěnku, která je matná a vypadá tak ohromně božsky. Na nohou mám černé lodičky s vysokým podpatkem a otevřenou špičkou. Na podpatku je zlatý detail. Jen nevím, jak se na nich udržím, když budu mít v sobě alkohol.
Vlasy mám ve dvouch francouzských copech, ve kterých jsou malé ozdobné kytičky z kamínků. V uších mám několik drobných náušnic a na krku mi visí onen náhrdelník od Daniella. Jako poslední doplněk mi slouží jemný náramek, který jsem vloni dostala od bratra k narozeninám.
Naposledy na sebe pohlédnu do zrcadla a vydám se sebejistým krokem dolů ze schodů, kde už začíná být rušno.
Ovšem tam stojí Daniell, který se na mne dívá doslova s otevřenou pusou, stejně tak i Tate stojící opodál.
Oslnivě se na mého přítele usměju a on se konečně vzpamatuje a zavře pusu.
„Jsi nádherná," řekne, když se octnu vedle něj. Kdyby nebylo tlumeného světla, asi by si všiml, jak mi hoří tváře.
„Ty taky ujdeš," pochválím mu jeho černé triko a obyčejné džíny. Sice tohle nosí často, ale na něm to prostě vypadá tak hezky.
Hlavními dveřmi sem přichází více a více lidí z naší školy. Vždyť já ani všechny neznám.
„Dáme si něco k pití?" nabídne Daniell a já souhlasím. Oba se tedy vydáme do kuchyně, kde se to jen hemží studenty, které zajímá jen alkohol zdarma.
On se mne na nic neptá a rovnou mi nalije Jacka a smíchá ho s Colou. Tohle udělá i sobě a vydá se s tím ke mně.
Podá mi jeden kelímek, já mu poděkuji a oba se napijeme. Vychutnávám si tu výjimečnou chuť až do dna kelímku.
Dopijeme a on ještě skočí pro vodku.
Vrátí mi kelímek a oba jdeme do obýváku zabrat poslední místa na gauči.
Chvíli je mezi námi ticho, které ruší jen ostatní lidé a hlasitá hudba ozývající se z reproduktorů.
Bez rozhovoru vypijeme vodku, která je sama o sobě nedobrá.
Odložím kelímek na stůl a Daniell se mi vrhne na rty. Líbá mne tak jemně a přitom je v tom cítit jeho chtíč.
Po chvilce se odtáhnu.
„Skočím ještě pro pití," usměje se na mne a vezme naše kelímky. Sleduji jeho záda mizící v davu ostatních lidí.
Sedačka se prohne pod něčí vahou, který si právě teď přisedl vedle mne. Podívám se tam a vidím nejméně chtěnou osobu; Tatea.
„Jsi k nakousnutí, Mar," usměje se jeho úsměvem, který mi přijde roztomilý, ale zároveň ho tak moc nesnáším.
„Jdi pryč, než tě uvidí Daniell," poradím mu, ale jen proto, že vím, co by následovalo. Určitě by se zase porvali.
„Hm, ne. Nebudu se kvůli tomu kreténovi omezovat," pokrčí rameny a bez toho, abych něco očekávala, se přisaje na mé rty těmi svými. Jeho ruce jsou na mých zádech, abych se nemohla odtrhnout. Nespolupracuji s jeho rty, které se pohybují. I přes to, že je to celkem příjemné, nelíbí se mi to. Ne, když vím, že by se měl každou chvíli vrátit Daniell. No a taky, že jo.
„To jsi tak debilní, že jsi to naposledy nepochopil?" Uslyším Daniellův hlas kousek od nás.
Tate se konečně odtrhne a podívá se na mého přítele, který pokládá kelímky na stůl a prokřupává si prsty na rukou.
Zamračí se na sebe, a pak Daniell dá první ránu blonďatému klukovi sedícího vedle mne, ten vstane a ránu brunetovi oplatí. Na to, že to začalo asi před hodinou, tak se to celkem rozjíždí.
Nechám je tam, ať se třeba pozabíjí a odejdu nahoru do svého pokoje, kde jsem si předtím nechala nabíjet svůj telefon.
Pohlédnu do chodby, kde se nachází jeden pár, který se vášnivě líbá. Chvíli mi dělá problém poznat, kdo to je kvůli tomu mizernému osvětlení, ale když to zjistím, hrkne ve mne.
„Tyi?" oslovím ho opatrně a on se od druhé osoby odtrhne. Až doteď jsem si myslela, že se jedná o nějakou dívku, ale to jsem se spletla. Šíleně moc. Vedle něj stojí také překvapený Jake Fox. Chodí se mnou do třídy a snad každý ví, že je gay, ale o mém bratrovi jsem to doteď nevěděla ani já.
„Marlee, zítra si promluvíme, jo?" Omluvně se na mne podívá a já překvapeně přikývnu a zalezu do svého pokoje.
Vydechnu přebytečný kyslík z mých plic a jdu si vzít telefon, který leží na mé posteli. Jen ho vezmu a vrátím se zpět do prvního patra, kde začíná být čím dál tím horší vzduch, a proto se rozhodnu otevřít některá z oken, aby tu lidi nazačali omdlívat.
Hudba utichne a světla se rozsvítí naplno. Zděsím se, že co se to děje, ale pak uslyším hlas svého bratra z kuchyně, a tak se vydám do oné místnosti.
„Lidi, dnes jsme se tu sešli, abychom oslavili moje narozeniny, ale nejsem jediný, kdo má dnes narozeniny, takže ségra?" Stojí na ostrůvku, aby na něj všichni viděli. Jeho slova mne překvapí, chce abych tam šla a odhalila se? Má to mít.
Proderu se davem a vylezu za ním na ostrůvek pokrytý flaškami alkoholu.
Místností se rozlehne šepot a všichni se na mne překvapeně dívají.
„Dobrý, nemusíte si o nás šeptat, můžete to klidně říct nahlas," řeknu a najednou všichni utichnou. Jak zajímavé.
„Takže na mne a na Marlee!" zařve bratr a znovu pustí hudbu a ztlumí světla.
Jdu do obývacího pokoje a sama nemůžu uvěřit tomu, že se ti dva stále bijí.
To nedopadne dobře...

Názor?
-Lemi