Save me ×Justin Bieber FF×

3.část- "I can't"

Stál tam. Čekal na mě. Musím přiznat, že jedna malá část ve mě doufala, že si to třeba rozmyslel.

Měla bys být ráda, že si to nerozmyslel. Mysli na ty peníze.

Ty peníze! Kvůli těm jediným jsem to dělala. Říkala jsem si, že se nemusím cítit vinná, protože to dělám pro dobrou věc. Pomůžu tím člověku, kterého jsem milovala nejvíce na světě. Ale stále tu byla část, která nechtěla být jako ty holky, které potkávám každý den v klubu. Holky, které si neváží sami sebe. Ale hodlala jsem tohle znevážení sami sebe podstoupit.

Ani jsem si nevšimla, že Justin už stál se svým BMV přede mnou. Házel na mě přes přední sklo auta ten svůj znuděný/naštvaný pohled. Setřásla jsem svoje zděšení, že sním budu sama v uzavřeném prostoru a nastoupila jsem do auta. Když jsem nastoupila, Justin ani nečekal, než se připoutám a vyjel z parkoviště.

1 minuta

2 minuty

3 minuty

Celou tu dobu v autě bylo ticho. Nehrálo dokonce ani rádio. Jindy mi ticho nevadí, jsem ten tichý typ člověka, ale právě v tuhle chvíli jsem byla tak nervózní, že bych při další nepromluvené minutě vybuchla. „Neznáš ani moje jméno“ řekla jsem. Podíval se na mě „Nepotřebuju znát tvoje jméno“ odpověděl mi. „Já si myslim, že by lidi měli znát aspoň svá jména, když se chystají dělat to, co se chystáme dělat my“ odporovala jsem mu. „Správně“ řekl, „chystáme se mít jen sex. Nebudeme podepisovat nějakou smlouvu“ Jen sex. Říkal to, jakoby bylo úplně normální ptát se neznámé holky na sex za peníze. Možná to v jeho světě bylo normální. Ale v tom mém určitě ne. „No já si myslim, že mít sex je dost důležitá věc na to abys znal alespoň moje jméno.“ Povzdychl si, ale neodpověděl. „Maite“ řekla jsem tiše. „jmenuju se Maite“ Pořád vypadal jako, že ho to nezajímá, ale i tak jsem slyšela jak tiše, téměř šeptem, opakuje mé jméno.

Když jsme dorazily do hotelu, nepřekvapilo mě, že je to jeden nejdražších a nejluxusnějších hotelů ve městě. Jedna noc tady musela stát majlant, ale Justinovi zřejmě nevadilo, že zaplatí za noc tady a zaplatí ještě mě. Někdo s jeho penězi se nestará kolik utratí.

Když si nás žena na recepci všimla, nevypadala překvapená, že tu Justina vidí. „Pan Bieber“ zvolala zvesela. „Pokoj jako obvykle?“ Tím se mi akorát potvrdilo podezření, že nejsem jediná dívka, kterou požádal o takovou věc. A která mu svolila. Místo toho, aby  jsem cítila úlevu, zacítila jsem zvláštní bodnutí v žaludku. To vážně dostane vždycky to, co chce?

Ani jsem si nevšimla, že Justin už má kartu od pokoje, dokud si neodkašlal. S leknutím jsem nadskočila a podívala se na něj. „Můžeme?“ zeptal se. Přikývla jsem, ale moje nervozita se ještě zvýšila.

Tak a je to tady. Takhle ztratíš svoje panenství.

Ve výtahu panovalo trapné ticho. Justin se na mě ani nepodíval, a já jsem byla náhle hrozně zaneprázdněná sledováním mých bot. Možná, kdyby se ke mně Justin choval míň chladně a byl by víc přátelský, bylo by všechno mnohem uvolněnější.  Když jsme stály před pokojem, zůstala jsem stát jako přikovaná. Nechtěla jsem vstoupit do toho pokoje, kdybych vstoupila, znamenalo by to, že nejsem nic jiného než levná holka. Nechtěla jsem být levná holka. Justin na mě ve dveřích pokoje pozvedl s otázkou obočí. Zhluboka jsem se nadechla a vstoupila jsem za ním do pokoje.

Pokoj byl luxusní, nic jiného jsem ani nečekala. Byl větší než celý můj byt, který sdílím s mojí babičkou. Byl tu nábytek jen z višňového dřeva a u stěny napravo byl dokonce minibar. Nikdo se zřejmě nezajímal, že je Justinovi jen 20 let a tudíž nemůže ještě rok pít alkohol. A právě to jsem viděla, že dělal. Nalíval si do skleničky nějakou tmavou tekutinu, ale já jsem si nevšímala, protože mě zaujalo něco jiného. Přes celou jednu stěnu bylo jen okno, šla jsem k oknu blíž a hned jsem se zamilovala. Z okna byl výhled na celé LA, nikdy jsem si neuvědomila, jak nádherné tohle město je. Mohla bych se na tu nádheru koukat klidně celou noc. Alespoň na chvíli jsem zapomněla proč tu  jsem.

Paměť se mi vrátila ve chvíli, kdy jsem ucítila jeho ruce na mém pasu. Stuhla jsem. Vůbec jsem netušila, jak mám stát nebo co mám dělat. On zřejmě moje stuhnutí nezaregistroval, otočil si mě obličejem k sobě a zabořil obličej k mému krku. Sál ho a zlehka kousal. Možná by mi to bylo i příjemné nebýt té paniky uvnitř mě. Malé polibky posouval z jedné strany krku, přes tváře, k druhé straně krku, ani na chvilku se rty nezastavil na těch mých. Jeho ruce našli cestu k lemu mého trička a začal mi ho posouvat nahoru. Když jsem měla tričko svlečené, začal rty opisovat mojí podprsenku a zlehka mě postrkoval k posteli. Ve chvíli, kdy jsem dopadla na postel, si na mě Justin lehl. Ležela jsem tam na posteli a nechala jsem jeho ruce a rty putovat všude po mém těle. Na chvíli se ze mě zvedl, aby si mohl sundat tričko. Když měl tričko dole, všimla jsem si všech jeho tetování. Netušila jsem, že jich měl tak moc. Nikdy jsem nebrala potetované kluky jako přitažlivé, ale u něj jsem moje posouzení přehodnotila-Bylo to přitažlivé. Hodně. A navíc vypadala všechna ta tetování jako by měla nějaký význam. Chtěla bych zjistit jaký. To už bouhužel nikdy nezjistíš.

Ani jsem nezaregistrovala, že mi Justin sundal kalhoty. Po mých kalhotech následovaly ty jeho a jedinou překážkou mezi našimi nahými těly bylo už jen spodní prádlo. Nečekala jsem, že by mohl být Justin tak jemný. Holky, se kterými byl si museli užívat každou vteřinu sním.  Platil mi za jeho potěšení, ale snažil se abych si to užila i já. Ale to jsem bohužel nemohla. Ve chvíli, když mi chtěl Justin sundat kalhotky, zasvítilo mi před očima varovné světlo.

„Přestaň“ Vykřikla jsem. Justin nade mnou stuhl. Zvedl hlavu, aby na mě mohl vidět, v jeho očích jsem viděla vztek, flustrovanost, ale hlavně otázky. „Nemůžu… nezvládnu to“ vzlykala jsem. Slezl ze mě, ale nic neříkal, jen se na mě díval. „ Nejsem taková ..já ..já“  teď už jsem brečela. Slzy mi tekly proudem a já je nedokázala zastavit. „Já vím, co si o mě teď musíš myslet, ale ..Tohle všechno jsem dělala z nějakého důvodu..“ „Proč si teda se vším tím souhlasila?!“ zavrčel a zvedl se z postele. „ To všechno kvůli mojí babičce..Já vím, že tě to nezajímá, ale nechci aby sis o mě myslel něco co není pravda. Já….nejsem žádná lehká holka“ Zvedla jsem se na kolena. Justin se na mě podíval. V tuhle chvíli mi bylo jedno, že jsem musela vypadat jako blázen, ale musela jsem mu to vysvětlit. Alespoň to si zasloužil. Zhluboka jsem vydechla a spustila jsem: „Moje babička je nemocná…a já si nemůžu dovolit její léčbu. Nemá nikoho jinýho a ona….ona je jediná rodina, kterou mám. A zaslouží si to“ vypískla jsem. Jen se na mě díval. Neviděla jsem žádné emoce v jeho očích. „Samozřejmě chápu, že si naštvaný, a že mi nezaplatíš já Jen …omlouvám se, ale já prostě nemůžu“ Pokračovala jsem dál v nesmyslém naříkání. Radši jsem si lehla a zabořila jsem obličej do polštáře, který všechny mé vzlyky utišil. Slyšela jsem jak se obléká, ale já jsem obličej zvednout nedokázala, pořád jsem ho měla zabořený v polštáři a čekala jsem, až odejde.  Za chvíli jsem slyšela klapnutí dveří. Konečně jsem zvedla hlavu, ale to co jsem viděla na nočním stolku mě nutilo, abych se zase rozbrečela.

 Ležely tam peníze. Peníze! Částka, kterou jsme se domluvili, že mi po téhle noci dá. Dostatek peněz pro mojí babičku a dokonce ještě něco navíc.

Možná není tak chladný a bezcitný jak se snaží, aby ho všichni viděli.

Už vážně nevím co dál bych měla udělat, aby mojí povídku někdo četl. Možná za to asi nestojí, ale přemýšlela jsem a řekla jsem si: who cares? :D Psát mě baví a já s tím nepřestanu ani kdyby trakaře padaly :D Ale i tak by mě potěšil něaký ten read, vote, nebo koment :D