Save me ×Justin Bieber FF×

26.část-"This is not the end"

Probudila jsem se sama.

Ale Justina jsem nečekala.

Vedle Justina jsem se neprobouzela už měsíc.  Místo toho jsem se probouzela na cizí posteli, v cizím bytě, u cizích lidí.

Teda skoro cizích. Jako jediného jsem tu znala Zacha. Bydlela jsem teď u něj v bytě. A jak se to vlastně stalo? Jednoduše.

Podělal jsem to.

Miluju tě.

Nesnášim tě za to, že musim kvůli tobě takhle trpět.

Ne to není pravda, Miluju tě víc než můj život.

To, že jsem to teď nezvládl, neznamená, že je mezi náma konec, ne?

Ne. Nemůže to bejt konec. Já to zvládnu už si drogu nikdy znovu nevezmu.

Máš pravdu, bez drogy to nezvládnu. Je konec, máš na lepší než jsem já.

Tohle jsou zprávy, které mi Justin posílal týden po tom, co tak spěšně odešel a už se nevrátil. Celou dobu jsem na něj čekala a snažila si nevšímat těch esemesek. Chtěla jsem si s ním promluvit. Pořád jsem měla naději, že to nějak zvládneme. Ale, když mi napsal esemesku, která zněla takhle:

Miluju tě tak hrozně moc až to bolí. A proto jsem se rozhodl tak jak jsem se rozhodl. Dneska se musíš odstěhovat z mýho domu a z mýho života. Došlo mi, že to bez drogy prostě nezvládnu a já tě nehodlám nechat  spadnout se mnou ke dnu. Do sraček, ve kterých jsem. Bude lepší, když tě teď opustim já, místo toho abys mě později opustila ty a zlomila mi tim srdce. Buď šťastná.

Když jsem si tu zprávu přečetla, rozhodla jsem se. Ač mě to bolelo. Hrozně moc. Nikomu z vás nepřeju zlomené srdce, protože to bolí mnohem víc, než kdyby vás přejel náklaďák. A Justin nezlomil jenom moje srdce. Zlomil i mojí duši, naději a víru. Sbalila jsem si všechny svoje věci a ještě ten den jsem z jeho domu odešla. Ubytovala jsem se v levném motelu, myslela jsem si, že tam budu bydlet do té doby, než si najdu nějaký levný byt. Neměla jsem kam jinam jít. Troy byl pořád pryč a já žádného takhle dobrého kamaráda neměla. Teda, alespoň jsem si to myslela.

Když jsem nedorazila do kavárny, kde jsme si se Zachem domluvili, že se setkáme, Zach mi zavolal. Svěřila jsem se mu a on mi nabídl, že můžu bydlet v jeho bytě, ve kterém bydlí s jeho kamarády Michaelem a Brunem(To byla jeho přezdívka, jeho pravé jméno jsem neznala.)

Byla jsem mu hrozně vděčná. Nebýt Zacha, pořád bych bydlela v nějakém špinavém motelu. Teď bydlím tady, pomáhám platit nájem a jídlo a… Co se týče peněz, zvládám to. Ale moje srdce je pořád zlomené, a já si myslím, že tak dlouho zůstane.

Nevím, kde teď Justin je a co dělá. Myslím na to pořád. Je v pořádku? Myslí na mě? Je pořád nadrogovaný, a nebo je taky někdy střízlivý? Nevěděla jsem. Ale doufala jsem, že to zvládne, ne kvůli mně, ale kvůli sobě.

Zvedla jsem se z postele, která nebyla ani zdaleka měkká jako ta Justinova a zamířila jsem z pokoje, který byl obyčejný a holý do kuchyně, která sice nebyla velká jako ta Justinova, ale po ránu to tam vždy vonělo kávou.

V kuchyni už byli všichni tři.

„Jaký je nejslavnější dílo Poea?“ zkoušel Michael Bruna.

„Koho?“ zeptal se Bruno zmateně. Michael si otráveně povzdychl.

„Ty na tu zkoušku radši nechoď“  řekl Michael.