„A kam si říkala, že tě Zach bere?“ Zeptal se mě Troy přes telefon.
„Říkal, že mě bere na večeři do toho novýho podniku emm…zapoměla jsem název“
„Palace?“
„Jo ..jo asi jo“ řekla jsem a přehodila jsem si telefon na druhé ucho.
Ležela jsem v posteli u mě doma a povídala jsem si s Troyem už asi půl hodiny. Nedal mi pokoj, chtěl vědět podrobnosti o všem, co se týče Zacha a našem rande, které jsme dneska měli mít.
„No a…Jak to vypadá s Justinem?“ zeptal se mě opatrně a já zasténala, právě teď jsem se o něm bavit nechtěla. Nelitovala jsem ničeho, co jsem udělala, teda až na tu facku-ta byla dost přes čáru a já se za ní cítím provinile.
„Nic novýho. Nevolá, nepíše, nechodí do baru a já jsem za to ráda“ škublo mi v rtu- znamení že lžu. Ale nelhala jsem, byla jsem vážně ráda, že už se nevídáme. Byla jsem unavená z toho všeho, ale tak nějak…mi svým zvráceným způsobem chyběl, teda ne že by jsme toho prožili hodně nebo tak, ale v tu noc co jsem strávila u něj doma mi došlo, že to není jenom namyšlený a nepříjemný člověk, kterého nemůžu vystát, byl pod povrchem vážně moc milí a vtipný a já jsem smutná z toho, že už nikdy nepoznám jaký doopravdy je.
Dál jsme si s Troyem povídali, když v tom zazvonil zvonek, rozloučila jsem se s ním a šla jsem otevřít dveře. Když jsem tam přišla, babička už otevírala dveře a já vykulila oči.
Stál tam květinový poslíček.
Že by mi Zach posílal kytky?
Babička už kytky převzala a rozloučila se s poslíčkem. Když zavřela dveře řekla jen: „Ty jsou pro tebe“ a šíleně se přitom uculovala. Už dlouho se mě vyptávala, kdy si konečně domů přivedu nějakého chlapce, já jí vždy jen odpověděla: „Až najdu takového, který mi bude stačit.“ A po tom většinou dala pokoj, ale po tomhle to vypadá, že mi pokoj už nedá nikdy. Vzala jsem si od ní kytky a položila je na stůl v kuchyni. Byly to vážně krásné rudé růže. Když jsem v nich našla kartičku se vzkazem, vykulila jsem nevěřícně oči.
Každá tato růže mi připomíná tvoje polibky.
1 Je za polibek, který jsem ti dal, a ty další, které ti dát chci. J.
Cože?
Ty růže jsou od Justina?
Od kdy je takový poetik? Teda, jasně je to umělec, rýmy píše každý den, ale tímhle mi vyrazil dech. Žádné „omlouvám se“ nebo „promluvme si“, jen tohle. Chci říct, že to co napsal je krásné, ale mě by stačila jednoduchá omluva. A tímhle mi dokázal, že je až moc pyšný na to, aby se omluvil. Popravdě ani nevím, jestli by mi omluva stačila, abych pokračovala v setkávání s ním, ale určitě bych mu odpustila. Ale tímhle způsobem mu odpustit nemůžu, na to jsem zase až moc pyšná já.
Když jsem si vzkaz znovu přečetla, flustrovaně jsem si povzdechla.
Teď budu pořád myslet na jeho polibky.
***
Když jsem se připravovala na rande se Zachem, zazvonil mi telefon, a já ho hned zvedla, aniž bych se podívala, kdo volá. Věděla jsem kdo je na druhé lince.
„Líbily se ti kytky?“ zeptal se, jako obvykle bez pozdravu. Povzdychla jsem si. Nebudu lhát, v žaludku mi příjemně zahřálo, když jsem uslyšela jeho hlas.
„Ano, byly moc krásné. Děkuju“ slyšela jsem, jak si Justin úlevou povzdychl. Zdálo se, že mu záleží na tom, jestli mi odpustí, ale nechápala jsem proč. Že by mu na mně záleželo?
„Dobře“ řekl. „Takže jsme v pohodě?“ zeptal se.
„Jo, jsme v pohodě“ odpověděla jsem a soukala jsem se do šatů, které jsem si dnes chtěla vzít. Byli červené, bez ramínek, těsně nad kolena. Myslím si, že mi docela slušeli.
„Tak tě dneska vyzvednu v devět…“ Justin začal, ale já ho přerušila. „Justine,“ řekla jsem „to, že jsem řekla, že jsme v pohodě neznamená, že se s tebou zase začnu setkávat“ obula jsem si černé vysoké páskové boty „A navíc“ dodávala jsem „Dneska bych stejně nemohla.“
„Cože?“ Řekla bych, že ho už dobrá nálada opustila. „Neříkej mi, že máš rande s tim debilem“
„Není to debil“ bránila jsem Zacha „A jo, jdu s ním dneska na rande“ Justin znechuceně vyprskl.
„A kam tě jako hodlá brát? Do mekáče?“ Nebyl očividně nadšený představou mého rande. Že by žárlivost?
„Ne. Zach mě bere do Palacu“ Na druhé straně zavládlo ticho. Palace byl špičkový podnik a Justin to věděl. Úplně jsem viděla, jak právě teď rudne vzteky. HAHA. Ani nevím proč jsem cítila zadostiučinění, ale představa, že by na mě Justin žárlil se mi líbila. Zazvonil zvonek.
„A to bude asi on“ řekla jsem. „tak se měj“ ani jsem nečekala, až mi odpoví a zavěsila jsem.
***
„Páni“ řekla jsem, když jsme stáli uvnitř Palace. Zach se zasmál.
Zach se mi začínal vážně líbit. Byl milí, chytrý, pozorný a dokázal mě rozesmát. Celou cestu sem nezavládlo ticho, vždycky jsme si měli co říct a já se přistihla, že ho od chvíle co pro mě přišel pořád pozoruju, byl vážně hezký.
Když jsme přišli ke stolu, Zach odtáhl židli jako pravý gentleman. Usmál se.
„Takže, předpokládám, že jsi tu poprvé“ Poznamenal pobaveně.
„To je to tak poznat?“ zasmála jsem se.
„Ani né. Jen bys mohla příště zavřít pusu“ řekl a mě úsměv na tváři ztuhl. Justin mi jednou řekl něco podobného.
Dál jsme si povídali a jedli jsme. Vážně jsem se bavila, ale nemohla jsem se plně uvolnit, jako bych čekala na něco co se chystá.
A když jsem za sebou uslyšela ten smích, už jsem to pochopila. Když jsem se otočila, viděla jsem Justina, jak stojí u recepce s nějakou brunetou v malých černých šatech, která se o něj při každé příležitosti otírala. Rychle jsem se otočila zpátky, třeba si mě nevšimnou. Ale potom mi to došlo:
On věděl kam mě Zach bere.
Přišel sem schválně, aby sabotoval moje rande?!
Když Justin za mnou „překvapeně“ vyslovil moje jméno, věděla jsem určitě, že sem přišel z tohohle důvodu.
Tak, a je tady další část. Opět budu ráda za každý vote a koment. A čím víc bude komentů, tím dřív bude další část:D
ČTEŠ
Save me ×Justin Bieber FF×
Fiksi Penggemar"On byl můj zachránce. Zachránil mě, i když jsem nechtěla být zachráněna. Zachránil mě, ale zachránit ode mě se nenechal."
